Myšlenky, pro které stojí žit.

 Poslední slova Steva Jobse

Došel jsem až na vrchol úspěchu ve světě byznysu. V očích druhých je můj život nejspíš ztělesněním úspěchu. Nicméně mimo práce mám jen málo radosti. Na konci je bohatství jen aspektem života, kterému jsem přivykl.
Když teď ležím na nemocniční posteli a promítám si celý svůj život, uvědomil jsem si, že všechno to uznání a bohatství, na kterém jsem si tolik zakládal, zbledlo a ztratilo význam tváří v tvář blížící se smrti.
Ve tmě se dívám na zelená světla strojů, které mě udržují při životě a slyším jejich mechanické bzučení. Cítím jak se blíží dech boha smrti. Teď už vím, že když nakumulujeme dostatečné bohatství, aby nám vydrželo po zbytek života, měli bychom usilovat i o něco dalšího, co s bohatstvím nesouvisí. Mělo by to být něco mnohem důležitějšího: možná vztahy, nebo umění, snad sen z mládí…
Bezuzdné následování bohatství nás promění v pokřivené bytosti, jako jsem já. Bůh nám dal smysly a možnost cítit lásku v srdci každého, ne iluzi, kterou přináší bohatství.
Bohatství, jež jsem vyhrál v mém životě si nemůžu vzít s sebou.
Mohu si odnést jen vzpomínky vysrážené láskou. To je skutečné bohatství, které vás bude následovat, doprovázet a dodávat vám světlo a sílu k tomu jít dál. Láska může cestovat tisíce mil. Život nemá žádné omezení. Jdetě tam kam chcete jít. Dosáhněte výšin, kterých chcete dosáhnout. Je to všechno ve vašem srdci a ve vašich rukou.

Jaká postel je nejdražší na světě? Nemocniční postel. Můžete zaměstnat někoho, kdo bude řídit vaše auto, někoho kdo pro vás bude vydělávat peníze, ale nikdy nemůžete najmout někoho, kdo by za vás nesl vaši nemoc. Ztracené materiální věci lze nalézt. Ale je tu jedna věc, která nemůže být nikdy nalezena v případě ztráty ~ život. Když jede člověk na operační sál, uvědomí se, že existuje jedna kniha, kterou má ještě dočíst ~ Kniha zdravého života.
Bez ohledu na stadium života v němž se nacházíte, budete každý jednou čelit dnu, kdy se opona zatáhne. Ochraňujte lásku k vaší rodině, lásku k svému partnerovi, lásku vůči svým přátelům. Mějte sami sebe rádi a s láskou opatrujte ostatní.

Eckhart Tolle: Pozorujte, nehledejte a odpusťte

Pozorovat emoce je v podstatě totéž jako pozorovat myšlenky. Jediný rozdíl je v tom, že myšlenky máte v hlavě, kdežto emoce mají silný tělesný aspekt, takže je vnímáte především v těle.
Emoce nemusíte potlačovat, ale také se jimi nemusíte nechat ovládat. Jako pozorovatelé se s emocemi už neztotožňujete. Budete-li to dělat, všechno nevědomé ve vaší mysli vyjde na světlo vědomí.
Nehledejte jiný stav, než je ten, v němž se právě nacházíte.
Budete-li jej hledat, způsobíte vnitřní konflikt a vyvoláte nevědomou rezistenci.
Odpusťte sami sobě za to, že nežijete ve stavu klidu. Jakmile přijmete svůj neklid, váš neklid se promění v klid. Cokoli plně přijímáte, vám pomůže dosáhnout klidu.
To je zázrak odevzdání. Jakmile začnete přijímat to, co existuje, každý okamžik bude tím nejlepším okamžikem.
To je osvícení.

Vztah je příležitost, nikoli závazek

Zamiluj se bezhlavým způsobem do kolika lidí chceš. Chceš-li však s někým žít celý život, měl bys o tom přemýšlet. A chceš-li měnit partnerky jako ponožky – nebo, což je ještě horší, zůstat jen s jednou, protože si myslíš, že musíš, a pak žít v tichém zoufalství – klidně v tom pokračuj. Mnoho lidí navazuje vztahy s druhými, aby nebyli osamělí, z existenčních důvodů, aby měli kde bydlet, aby je někdo miloval – a to jsou ty lepší důvody.
Jiní to dělají proto, aby zachránili svoje ego, aby se dostali z deprese, aby obohatili svůj sexuální život, aby překonali nějaký dřívější vztah nebo aby se přestali nudit.
A těch je drtivá většina. Žádný z těchto důvodů ale nefunguje.
Jestliže se oba vědomě shodnete na tom, že cílem vašeho vztahu je vytvoření příležitosti, nikoli závazku – příležitosti k růstu, k sebevyjádření, ke spolusdílení a souznění, k povznesení vašeho života na vyšší úroveň, k odstranění všech nesprávných myšlenek, prostě ke spojení vašich duší – pak teprve váš vztah začne velmi dobře a bude fungovat.

Osho: Co nás mohou děti naučit o štěstí

Štěstí se děje tehdy, jste-li v harmonii se svým životem, žijete-li s ním v takové harmonii, že vše, co děláte, vám působí radost. Pokud tomu tak je, zjistíte, že meditace vás následuje. Milujete-li svou práci a způsob svého života, jste meditativní. Nic vás nerozptyluje.
Jestliže vás něco rozptyluje, ukazuje to jen na to, že vás to ve skutečnosti příliš nezajímá.
Učitel ve škole neustále říká dětem: „Dávejte pozor! Buďte pozorní!“ Děti jsou pozorné, ale svou pozornost věnují něčemu jinému. Venku před školou zpívá z celého svého srdce pták. Dítě věnuje svou pozornost tomuto ptákovi. Nikdo nemůže říci, že nedává pozor, nikdo nemůže tvrdit, že není meditativní, že se nesoustředí — ono se soustředí!
Ve skutečnosti dočista zapomnělo na učitele i na rovnice, které píše na tabuli. Dítě si toho vůbec nevšímá, je ptákem a jeho zpěvem naprosto uneseno. Učitel ale říká: „Dávej pozor! Co děláš? Nenech se rozptylovat!“

Ve skutečnosti učitel rozptyluje dítě. Dítě je pozorné. Děje se to přirozeně. Naslouchá ptačímu zpěvu a je šťastné. Učitel ho vyrušuje, říká mu: „Nedáváš pozor.“ Učitel jednoduše lže! Dítě dávalo pozor. Co má ale dělat, když je pták zajímavější? Učitel tak zajímavý nebyl, rovnice dítě vůbec nepřitahovaly.
Nejsme na Zemi jen proto, aby se z nás stali matematici.
Jsou děti, které pták nebude zajímat. Může zpívat sebesilněji, a přesto tyto děti budou sledovat, co se děje na tabuli. Počty jsou pro takovéto děti. Když dojde na matematiku, ocitnou se v meditaci, v přirozeném meditativním stavu.
Naši pozornost pohltily nepřirozené starosti: peníze, pověst a moc.
Naslouchat ptákům vám nevydělá žádné peníze. Naslouchat ptačímu zpěvu vám neposkytne moc ani slávu. Pozorovat motýla vám nepomůže ekonomicky, politicky ani společensky. Tyto věci nejsou ziskové. Činí vás však šťastnými.
Skutečný člověk má odvahu dělat to, co ho činí šťastným. Jestliže bude chudý, bude chudý. Nestěžuje si na to, nevyvolává to v něm zlobu. Říká:
„Vybral jsem si svou cestu. Vybral jsem si motýly, ptáky a květiny. Nemůžu být bohatý, to je v pořádku! Jsem bohatý, protože jsem šťastný.“

http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/8651-myslenky-pro-ktere-stoji-zit-1/

Osho: Člověk se rodí nekonečný

Když se dítě narodí, má neomezené možnosti. Jakmile však přijme názory společnosti a začne se vyvíjet jedním směrem, jeho možnosti ubývají. Dítě přichází na svět mnohorozměrné, ale dříve či později se začne rozhodovat, čím bude a my mu v tom pomůžeme, aby se stalo někým.
Jedno čínské rčení říká, že člověk se rodí nekonečný, ale pouze výjimeční lidé jako nekoneční i umírají. Když jste se narodili, byli jste čistou existencí. Až umřete, budete lékařem nebo inženýrem nebo profesorem. Celý život jste byli neúspěšní!
Když jste se narodili, měli jste nekonečné množství možností, všechny dveře vám byly otevřené – mohli jste se stát profesorem, mohli jste se stát vědcem, mohli jste se stát básníkem; měli jste miliony možností. pak jste se usadil a stal jste se profesorem – profesorem matematiky, odborníkem, specialistou. Váš život se stále zužoval a dnes jste jako úzký tunel, který se neustále zužuje. Narodili jste se otevření jako jasné nebe, ale brzy jste vstoupili do tunelu, ze kterého se už nikdy nedostanete. Tím tunelem je vaše ego, jež se ztotožňuje s vaší funkcí.
Je urážející, když si o někom myslíte, že je úředník. je velmi urážející, když si o sobě myslíte, že jste úředník; je to velice ponižující. Jste bohové a bohyně, nic míň. Možná jste více, ale určitě nejste méně. Když říkám, že jste bohové a bohyně, myslím tím, že máte neomezené možnosti, nekonečný potenciál.
Možná se nesnažíte svůj potenciál realizovat úplně – to však nemůže nikdo, protože je tak obrovský, že je to nemožné. Jste celý vesmír; svůj potenciál nemůžete vyčerpat ani v nekonečném čase. To mám na mysli, když říkám, že jste bohové – jste opravdu nevyčerpatelní.
Něco však realizovat budete. Naučíte se jazyk, stanete se velmi výřečnými a možná se stanete řečníky. Máte smysl pro slova, možná se stanete básníky. Máte dobrý sluch, máte rádi hudbu a možná se stanete hudebníky. To jsou však jen nepatrné možnosti. Nemyslete si, že to je všechno. Nemyslete si, že tím jste hotovi. Nikdo není nikdy s ničím hotov. Ať jste udělali sebevíc, není to vůbec nic ve srovnání s tím, co ještě udělat můžete. A cokoliv můžete udělat, není vůbec nic ve srovnání s tím, čím jste.
Ego znamená ztotožňovat se s funkcí. Guvernér má ego – je guvernérem a myslí si, že dosáhl svého cíle. Premiér má ego a myslí si, že dosáhl svého cíle. Co víc si mohou přát?
To je ovšem velmi hloupé, strašně hloupé. Život je tak obrovský, že jej nikdy nelze dokončit. To je nemožné! Čím víc žijete, tím víc možností se vám otevírá. Ano, můžete dosáhnout jednoho vrcholu – a najednou je před vámi druhý, život nikdy nekončí. Člověk se rodí v každém okamžiku, pokud je otevřený svému potenciálnímu bytí.
Pro ego je důležitá činnost, zatímco pro vědomí je důležité bytí. Zen je pro bytí, a všichni jsme pro činnost. Všichni trpíme, protože naše bytí je tak velké a my je nutíme do velmi úzkých tunelů. To nám způsobuje utrpení, to nás svazuje. Ztrácíme svobodu a všude narážíme jen na překážky. Máme pocit, že jsme omezováni ze všech stran. Za to však nikdo nemůže, je to naše vlastní vina.
Moudrý člověk může dělat tisíc a jednu věc, ale s žádnou se neztotožňuje. Když je v kanceláři, je guvernérem, jakmile z kanceláře odejde, přestane být guvernérem a je opět bohem. Když přijde domů, stane se otcem, neztotožňuje se s tím. Miluje svou ženu a je jejím manželem, ale neztotožňuje se s tím. Dělá tisíc a jednu věc, ale zůstává oproštěn od svých funkcí.
Je otcem, je manželem, je matkou, je bratrem, dítětem, učitelem, guvernérem, premiérem, prezidentem, metařem, zpěvákem a spoustou dalších věcí – ale s ničím se neztotožňuje. Zůstává transcendentní, je nade vším. Nic ho nemůže omezit. Pohybuje se všemi těmito místnostmi, ale žádná není jeho vězením. Čím více se pohybuje, tím je svobodnější.
Když jste v kanceláři, buďte úředníkem, buďte komisařem, buďte guvernérem – to je naprosto v pořádku – ale jakmile odejdete z kanceláře, nebuďte úředníkem, nebuďte komisařem, nebuďte guvernérem. Vaše funkce skončila. Proč ji tahat s sebou? Nechoďte po ulici, jako byste byli guvernérem – nejste jím.
Funkce guvernéra vás bude omezovat; nedovolí vám užívat si života. Ptáci budou zpívat na stromech, ale jak se toho může účastnit guvernér? Jak může guvernér zpívat s ptáky? A přišly deště a páv tančí – jak může stát guvernér v davu a dívat se? To je nemožné., guvernér musí být guvernérem. Guvernér jde svou cestou, nedívá se napravo ani nalevo, nedívá se na listí stromů, nedívá se na měsíc. Zůstává guvernérem.
Taková pevná totožnost vás zabíjí. Čím více jste s něčím ztotožněni, tím více jste mrtví. To si pamatujte. Nic z toho, co děláte, vás neomezuje. Vaše činnost nemá nic společného s vašim bytím. Z hlediska vašeho bytí je vaše činnost naprosto bezvýznamná.
A ještě něco: já neboli ego je ta část mé existence, která předstírá, že je celkem – je to podobné, jako kdyb moje ruka předstírala, že je celým mým tělem. To by byl problém. Jsme součástí nekonečného vesmíru a předstíráme, že jsme celek. Ego je druh šílenství, je to neuróza - megalománie. Ego je velmi šílené, hrozně šílené; budete-li ho chvíli poslouchat, uvědomíte si to šílenství.
Ego si myslí, že je všechno možné. Myslí si, že může ovládnout celý svět, že může ovládnout přírodu, že může ovládnout Boha. O ničem jiném nepřemýšlí. Myslí jen na agresi. Myslí, že je všechno možné, že je možné dělat všechno. A je stále agresivnější, stále šílenější.
Ego si myslí, že dokáže všechno. Žije ve falešné představě, že pouhá část je celek. Impotentní ego si myslí, že je všemohoucí. Ego, které vlastně ani neexistuje, si myslí, že je středem veškeré existence. A z toho vzniká veškeré utrpení.
Snažíme se dělat všechno možné, ale nic se nám nedaří, protože vycházíme z mylných předpokladů. Snažíme se být úspěšní, ale nikdy úspěchů nedosáhneme. Každý úspěch přináší zklamání. Nahromadili jsme spoustu peněz, spoustu technických vymožeností, děláme vědecké pokroky, ale naše utpení roste. Trpíme víc než kdy jindy v minulosti.
Tak by to však být nemělo. Naše století je vědecky nejpokročilejším stoletím. Nikdy ve své historii nebylo lidstvo tak bohaté, nikdy nemělo takové prostředky k využívání přírodních zdrojů – ale nikdy v historii nebyl člověk tak nešťastný. Co se stalo? Naše základní postuláty jsou mylné.
Pro člověka bez ega je možné všechno; pro ego není možné nic. Chcete-li ovládnout svět, budete poraženi. nechcete-li ovládat, zvítězíte. Vítězí ti, co se vzdají existenci. Vůle vás do ráje nedovede, do ráje vás dovede vzdání se.

Otcova slova synovi

Pokud mě jednoho dne uvidíš starého, pokud se zašpiním při jídle a nebudu se umět obléci, měj se mnou trpělivost, vzpomeň si na časy, kdy jsem to učil já tebe. Pokud budu mluvit a stále opakovat to samé, nepřerušuj mě, poslouchej! Když jsi byl malý, musel jsem ti každý večer vyprávět tu samou pohádku.
Když se nebudu chtít umýt, nezahanbuj mě, jen si vzpomeň, kolik důvodů jsem si musel vymyslet, abych dostal do koupelny tebe. Když budeš vidět mou nevědomost pro nové věci, dej mi čas a nedívej se na mě s ironickým úsměvem. Já jsem měl trpělivost, abych tě naučil abecedu.

Když budu mluvit a nebude to dávat smysl, dej mi čas, abych si vzpomněl, není důležité, co řeknu, ale potřeba být s tebou, mít tě. Když moje unavené nohy budou dělat mé kroky stále těžšími, přijď mi naproti a podej mi ruce – tak jak jsem to dělal já tobě, když jsi zkoušel své první krůčky. Když řeknu, že už chci zemřít, nezlob se, jednoho dne pochopíš, co mě nutí to vyslovit.

Časem pochopíš, že i přes mé chyby, jsem chtěl pro tebe vždy to nejlepší, že jsem se ti snažil vždy z cesty odstranit překážky. Dej mi trochu tvého času, dej mi trochu tvé trpělivosti, dej mi rameno, na které mohu položit svou hlavu stejně, jako jsem to dělal já pro tebe. Pomoz mi dokončit tuto cestu s láskou a klidem. Dám ti za to můj úsměv a nekonečnou lásku, jako vždy dosud…

http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/8660-myslenky-pro-ktere-stoji-zit-2/

Zapomenuté tajemství šťastného života

Následující myšlenka během staletí zmátla a popletla spoustu lidí, kteří si ji často vykládali mylně. Můžete ji najít například v bibli (evangelium sv. Matouše) a v mnoha dalších knihách a uměleckých dílech:
„Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc, kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“
Musíte připustit, že při čtení se i vám zdá tato věta nespravedlivá. Jako by říkala, že bohatí zbohatnou ještě více a chudí budou ještě chudší. Ale v této větě se ukrývá jedna hádanka, je tu jedno zahalené tajemství. Když ho poznáte, otevře se před vámi úplně nový svět.

Odpověď na tuto záhadu mnoha lidem po dlouhá staletí unikala. Je v jednom skrytém slůvku: vděčnost.
„Kdo má vděčnost, tomu bude dáno a bude mít ještě víc. Kdo nemá vděčnost, tomu bude odňato i to, co má.“
Odhalením tohoto jednoho ukrytého slova je tajemný text náhle jasný jako křišťál. Od chvíle, kdy byla tato slova zaznamenána, uplynuly už dva tisíce let, ale zůstávají stejně pravdivá jako kdysi. Jestliže si neuděláte čas na to, abyste projevili vděk, nikdy nebudete mít víc a to, co už máte, nakonec ztratíte. Skrývá se tu příslib kouzla, které probudí vaši vděčnost:
„Jestliže budete vděční za to, co už máte, dostanete více.“
Tato slova platí pro každého, bez ohledu na vyznání. Popisují základní zákon vědy a vesmíru.

Spřízněná Duše

Lidé si myslí, že spřízněná duše je někdo dokonalý. To je přesně to, co všichni chtějí. Pravdou ovšem je, že spřízněná duše je zrcadlo, osoba, která vám ukáže vše, co vás drží zpátky. Osoba, která vám přináší zaměření na sebe a která vám v tu chvíli mění celý váš dosavadní život.
Pravdou je, že spřízněná duše je pravděpodobně nejdůležitější osobou, se kterou se kdy setkáte, protože strhne vaše nepropustné zdi, propleskne vás a vy můžete jít vzhůru. Ale žít se spřízněnou duši navždy? Ne. Příliš bolestivé. Spřízněné duše, které přijdou do vašeho života jen odhalují další vrstvu vás samotných, a pak odejdou.
Cílem spřízněné duše je, aby vámi otřásla, trochu potrhala vaše ego , ukázala vám vaše překážky a závislosti, zlomila vaše otevřené srdce, aby se do vašeho života mohlo dostat nové světlo, abyste mohli být natolik zoufalí a mimo kontrolu, že vám nezbude, než změnit svůj život.
V tu chvíli vám život představil svého duchovního mistra.

Láska nemá žádný opak, zlo neexistuje

Síla lásky nemá žádný opak. V životě neexistuje jiná síla než láska. Žádná negativní síla není. Za dávných dob se negativita popisovala někdy jako „ďábel“ nebo „zlo“. Být veden zlem či ďáblem znamenalo jednoduše to, že byl někdo sveden do negativních myšlenek a pocitů, místo aby si zachoval pevnou víru v pozitivní sílu lásky.
Žádná síla negativity není. Je jenom jedna síla a tou silou je láska.
Veškeré negativní věci, které ve světě vidíte, jsou vždycky jen projevem nedostatku lásky. Ať se negativita projevuje v osobě, místu, okolnosti nebo události, vždy vychází jen z nedostatku lásky.
Není žádná síla smutku – smutek je nedostatek štěstí a veškeré štěstí vychází z lásky.
Není žádná síla neúspěchu – neúspěch je nedostatek úspěchu a veškerý úspěch vychází z lásky.
Není žádná síla nemoci – nemoc je nedostatek zdraví a zdraví vychází jen z lásky.
Není žádná síla chudoby – chudoba je nedostatek hojnosti a všechna hojnost pochází z lásky.
Láska je pozitivní silou života a jakýkoli negativní projev vždycky vychází z nedostatku lásky.
Až lidé dosáhnou převratného bodu, od něhož vydají více lásky než negativity, uvidíme, jak negativita naši planetu rychle opouští. Jen si to představte! Kdykoli se rozhodnete vydat lásku, vaše láska pomáhá naklonit celý svět směrem k pozitivitě! Někdo věří, že jsme k tomu převratnému bodu již blízko. Bez ohledu na to, jestli je to pravda, právě teď je čas vydávat lásku a pozitivitu. Udělejte to pro svůj život. Udělejte to pro svoji zemi. Udělejte to pro náš svět.

Máte ve světě velkou moc, protože můžete dávat velké množství lásky.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe

Charlieho Spencera Chaplina známe především jako geniálního filmového tvůrce. Diváky nejenom bavil, ale také inspiroval. V následujících odstavcích je zachycen jeho pohled na život, přítomný okamžik a sebeúctu:
"Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není vhodná doba, ani na to není ten člověk připravený, i kdybych tím dotyčným byl já sám.
Dnes vím, že se tomu říká sebeúcta.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem toužit po jiném životě a dokázal vidět, že všechno kolem mně je výzvou k růstu. Dnes vím, že se tomu říká zralost.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, že vždycky a při každé příležitosti jsem ve správný čas na správném místě a že všechno, co se děje, je správné. Od té doby jsem mohl být klidný. Dnes vím, že se tomu říká vyrovnanost.
Když jsem začal milovat sám sebe, přestal jsem se okrádat o volný čas a dělat velkolepé plány do budoucna. Dnes dělám jen to, co mě baví a působí mi radost, co miluji a co potěší mé srdce, dělám to po svém a svým vlastním tempem. Dnes vím, že se tomu říká poctivost.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, zbavil jsem se všeho, co pro mě nebylo zdravé. Jídla, lidí, věcí, situací, a především toho, co mě neustále stahovalo dolů, pryč ode mě samotného. Zpočátku jsem to nazýval zdravým egoismem. Dnes však vím, že to je sebeláska.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem chtít mít vždycky pravdu.Tak jsem se méně často mýlil. Dnes vím, že se tomu říká být prostý.
Když jsem skutečně miloval sám sebe, nechtěl jsem už žít dál minulostí a starat se o svou budoucnost. Teď žiji už jen v tom okamžiku, kde se koná VŠECHNO. Tak dnes prožívám každý den a říkám tomu důkladnost.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, uvědomil jsem si, že ze mě mé myšlení může dělat ubohého a chorého člověka. Když jsem však povolal na pomoc sílu svého srdce, dostal jsem rozum významného partnera. Tomu spojení říkám dnes moudrost srdce.
Nemusím se už obávat sporů, konfliktů a problémů se sebou samým a s ostatními, protože dokonce i hvězdy se spolu někdy srazí a vzniknou tak nové světy. Dnes vím, že to je život".
Charlie Chaplin, 16. dubna 1959

Lao C´ 9x ke svým studentům

1. Cesta dlouhá 10.000 kilometrů začíná prvním krokem.
2. Pokud nezměníte svůj směr, skončíte tam, kam směřujete.
3. Přecházejte těžkostem tím, že zvládáte jednoduché.
4. Znát vnější věci je inteligence, znát sám sebe je moudrost. Ovládat ostatní je moc, zvládnout sám sebe je pravá síla. Když si uvědomíte, že máte dostatek, pak jste opravdu bohatí.
5. Pokud chcete probudit všechnu lidskost, probuďte prvně sami sebe. Pokud chcete odstranit veškeré utrpení světa, prvně odstraňte v sobě vše negativní. Nejvyšší dar, který můžete dát, je vaše vnitřní transformace.
6. Učím je tři základní věci: jednoduchost, trpělivost a soucit. To jsou tři největší poklady.
7. Život je souhra přírodních fenoménů a změn. Neodporujte jim, tím pouze trpíte. Nechte realitu být realitou. Nechte věci přirozeně plynout tak jak sami chtějí. Poté se stanete moudrým vládcem.
8. Příroda nespěchá a přesto všeho dosáhne
9. Správný cestovatel nemá žádné plány ani záměr dokončení cesty.

Květa Fialová: Bolest je dar

"Všichni máme v životě svůj pohár hořkosti, ale nikdy ho nemáme pít jako pohár hořkosti, s odporem, ale máme ho vypít jako lék. To je krásné. Pochopit, že bolest je dar. Že je to důležitý proces vývoje naší duše.
Když vám například odejde blízký člověk nebo vám nevyjde něco v práci a zavřou se jedny dveře, možná si říkáte: „Je konec, končím s žitím“. Ale nikdy, ještě nikdy se nikomu nestalo, aby se neotevřely dveře nové. Jsem dost stará na to, abych ze svého života i z životů svých přátel věděla, že se nové dveře vždy otevřou. Ukáže se vám úplně jiná cesta a najdete v životě zase nový smysl.

Pokaždé je nová naděje, ale musíte ji uvidět.
Uvěřit.
A jít".

Květa Fialová

Dopis Abrahama Lincolna učiteli svého syna

Vím, bude se muset učit, že všichni lidé nejsou spravedliví, že všichni lidé nejsou upřímní.
Učte ho však také, že ke každému ničemovi najdeme jednoho hrdinu, že na každého sobeckého politika je i jeden oddaný vůdce.
Učte ho, že na každého nepřítele je i jeden přítel.
Vím, nějaký čas to potrvá, učte ho však, můžete-li, že jeden vydělaný dolar má mnohem větší hodnotu než pět nalezených.
Učte ho umět prohrávat i těšit se z vítězství.
Veďte ho k tomu, ať nezávidí. Učte jej tajemství tichého smíchu.
Nechť se brzy naučí, že nejsnadněji se porážejí tyrani. Učte jej, můžete-li, kouzlu knih, dejte mu však i čas na rozjímání o letu ptáků na obloze, včelek na slunci a kvítků na zelené stráni.
Ve škole ho učte, že neúspěch je mnohem úctyhodnější než podvod.
Naučte ho věřit svým vlastním nápadům, byť by mu každý říkal, že se mýlí. Učte ho být vlídný k vlídným lidem a přísný k přísným.
Pokuste se dát mému synovi sílu, aby nešel s davem, když ostatní chytají jeho vítr. Učte jej naslouchat každému člověku. Učte ho však také, aby vše, co slyší, prosíval sítem Pravdy a bral si jen to dobré, co jím projde.
Naučte ho smát se, když je smutný, učte jej, že za slzy se stydět nemusí. Učte ho, ať z cyniků si tropí žerty a vyvaruje se přílišné laskavosti. Učte jej, ať sílu svých svalů i hlavu prodá těm, co dávají nejvíc, avšak nikdy ke koupi nenabízí své srdce či duši.
Naučte ho neposlouchat řvoucí dav a povstat a jít do boje, když si myslí, že je v právu.
Buďte k němu vlídný, ale nehýčkejte ho, neboť jen ohněm se kalí dobrá ocel.
Nechť má odvahu být netrpělivý a trpělivost být odvážný. Vždy ho učte, ať v sebe pevně věří, neboť pak bude mít pevnou víru v lidstvo.
Je to velký úkol, ale uvidíte, co je ve Vašich silách! Vždyť je to skvělý klouček – můj syn!

Lidské tělo je nejvěrnějším obrazem lidské duše

Tělo je nejvěrnějším obrazem duše. To není blbost a není to ani klam.
Jen je potřeba podívat se na to ze správné strany. Neznamená to, že krásné tělo (podle měřítek a hodnot určité doby) je spojeno s krásnou duší. Krása v tomto smyslu je něco, co vnímáme na první pohled, ale je to na povrchu a o duši to nevypovídá zhola nic.
Naše duše přichází na tuto planetu proto, aby se mohla spojit s tělem. Jedině skrze tělo lze prožívat život všemi smysly. A duše používá tělo také k tomu, aby nám o sobě dávala vědět. Tělo je věrným obrazem naší duše, tělo je přímo její řečí.
Naše duše se sem přichází něco naučit a zároveň má určitý záměr – co tady chce vykonat. Cokoliv není s naší duší v souladu, naše práce, způsob života, zažité vzorce chování, vztahy, to, o co usilujeme, se projeví v rovině těla. Nemocí, potížemi, nefunkčností, chronickými problémy, zhoršením některého ze smyslů apod.
Tedy představíme-li si krásnou hvězdu showbyznysu, krásné tělo, krásná tvář. OK. Ale jen ona hvězda ví, jak k ní mluví její tělo. Jen ona ví o svých žaludečních vředech, cystě na vaječníku, špatném trávení, častých migrénách, nemocném zraku anebo o čemkoliv dalším.
To není nic proti hvězdám showbyznysu. Také netvrdím, že všechny trpí nějakým výše zmíněným neduhem. Je to jen příklad.
Každá nemoc nebo potíž je informace a je dobré naučit se tyto informace číst. Nejsem odborníkem na psychosomatiku. Mně osobně velice dala kniha R.Dahlkeho Nemoc jako řeč dětské duše.
Když jsem si přečetla o nemocích, kterými jsem trpěla jako dítě, pochopila jsem, proč jsem je měla. Zažila jsem si ten princip, na kterém duše a tělo funguje. A od té doby se na všechny nemoci a problémy dívám úplně jinak. Jako na informace. Vždy se je snažím přečíst. Pomáhají mi.
Způsob, jakým se člověk pohybuje, jeho gesta, tělesná konstituce, držení těla, viditelné neduhy, disproporce, nemoci a jakékoliv potíže, to všechno vypovídá a je řečí jeho duše.
Tělesná konstituce, držení těla i naše gesta věrně vystihují naše nastavení, naši povahu, přímo souvisejí s naší psychikou. Důležitá je správná interpretace. Někdo svojí fyzickou křehkostí věrně zrcadlí křehkost svojí duše a někdo jiný tím naopak může vyrovnávat přílišnou pevnost.
Nemocí těla na nás naše duše volá. Haló, prober se, něco ti říkám, tak dávej pozor! Proč tě bolí ucho? K čemu máš ucho? Ke slyšení? Tak proč ti tvoje tělo brání bolestí slyšet? Něco slyšet nechceš? Anebo snad neumíš naslouchat a tělo naopak ti ukazuje, že neslyšíš?
Interpretace mohou být různé a u různých lidí zcela opačné. Proto nelze tělesné příznaky jednoduše napsat pod sebe s tím, co znamenají. Nejlépe to u sebe najde každý sám.
Jedna věc je ale jistá. Nemocná část těla vždy přímo souvisí s onou oblastí, kterou je třeba se zabývat.
Zjednoduším to – pokud se na něco nemohu dívat, nebude mě bolet ucho, ale oko. Pokud mám problém něco v životě strávit, neonemocní mi z toho srdce. Pro začátek je dobré zamyslet se, k čemu používám tu část těla, která mě zlobí.
Jedna důležitá věc závěrem:
Nemá smysl se zabývat ostatními a tím, co říká jejich tělo o jejich duši. Je dobré zaměřit se na sebe. Co říká naše duše prostřednictvím našeho těla nám?
Proč mám nadváhu, které se nemohu zbavit? Proč mě tolik bolí klouby? Proč jsem přišla o vaječník? Proč mi vypadávají vlasy? Proč mám jednu nohu o kousek kratší? Proč mám některou část těla větší, než je obvyklé? Proč má jedno moje oko jinou barvu než druhé?
Na tyto otázky je vždy jednoduchá odpověď. Ale není jednoduché ji najít. Kdo hledá, ten najde. A kdo najde, tomu se otevírá další rovina života a bytí tady.
Přeji Vám hodně štěstí při objevování vaší vlastní duality. Je to dobrodružná a někdy až detektivní cesta.

Tak tedy šťastnou cestu!

http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/8759-myslenky-pro-ktere-stoji-zit-6/