Filozofie pravdy.

Dr. Paul Brunton mnoho let cestoval po světě, hledal duchovní učitele a nauky, své pochopení a zkušenosti, které nashromáždil, uvedl v sérii knih publikovaných v letech 1935 až 1952.

Během svých posledních dvaceti let přestal cestovat a napsal inspirovanou duchovní filosofii podle své vlastní vnitřní realizace. Těchto více než 34 000 inspirací napsaných jako jednotlivé zápisky na kousky papíru bylo vydáno posmrtně v 16 svazcích jako Zápisky Paula Bruntona, členy Wisdom´s Goldenrod, Centra pro filosofická studia, v letech 1984–1988.

Tyto pozdnější spisy významně rozšiřují, vyjasňují a prohlubují cesty, které PB zahájil ve svých předchozích knihách. Zatímco dřívější knihy rozvíjejí průběh prohlubujícího se porozumění, v Zápiscích Paula Bruntona najdeme atmosféru pravdy přitomnou od začátku a ve všem.

Každá poznámka je odlišným a zřetelným oknem do reality. Některé nás jednoduše intuitivně inspirují, rezonují s naším vnitřním bytím. U jiných to může vyžadovat mnohem více soustředění k jejich pochopení. Mnohé mohou být použity jako témata pro meditaci. Ačkoliv realita, kterou nám PB ukazuje, je za hranicemi logického myšlení, zápisky často napravují mylné představy, stejně tak jako informují.

Po větším obeznámení s těmito myšlenkami se začne vyjasňovat, co znamená celý tento systém „Filosofie pravdy”. Tato filosofie přináší celistvost a rovnováhu. Nabízí hluboké pochopení světa, plné zkoumání vnější i vnitřní reality. Vysvětluje význam lidské zkušenosti, sílu pronikající k odhalení a zjišťuje, co je skutečné.

Filosofie pravdy je zaměřena na naše probuzení, naše osvícení.

Ego a Nadjá

Co je ego? Ego je osoba, kterou jsme přijali jako sebe. Ve skutečnosti je ego celá řada myšlenek, pocitů, obrazů, vzpomínek, vědomých i nevědomých návyků, včetně fyzické, emocionální a mentální zkušenosti, rozzářených ve vědomí.

Když se ego považuje za skutečnou osobu, pak máme problém, kterému PB říká egoismus. Egoismus je silně udržovaná myšlenka osobního já jako skutečného Já s výsledným oddělením ega-já od Nadjá. Toto chybné ztotožňování není jen problémem myšlení, je to hluboce citově udržovaný mentální návyk.

Opakované myšlenky a činy se stávají tendencemi, tendence se stávají návyky a návyk utváří naši zkušenost ve světě. Po dlouhé době se zvyky a emocionální usazeniny činnosti ega stávají velmi silnými. Návykové energie jsou v podvědomém myšlení, chtění a cítění.

PB říká: „Můžeme opravit chyby intelektuálně, ale stále se musíme vypořádávat s tímto návykem. Tak hluboce je to zakořeněné, že jen naprostá a úplná snaha to může úspěšně změnit. Takže to vyžaduje hluboké úsilí jednotlivce, přivolávání síly milosti, aby zrušila návyk. Toto úsilí se nazývá ,,Hledání.“

Ego si propůjčuje svou existenci od hlubšího zdroje, který PB nazývá Nadjá. Nadjá je zdrojem vědomí ega, života a individuality a udržuje nezbytnou kontinuitu zkušenosti od života k životu.

PB říká, že nemůžeme úplně popsat Nadjá, jaké je ve své vlastní přirozenosti – nekonečné a nevyslovitelné. Ale můžeme popsat jeho přítomnost a účinky. Nadjá je naším bodem kontaktu s realitou. Nadjá je vědomí a život. Ono je pravda, krása a dobro. Ono se nikdy nenarodilo a nikdy nezemře. Nadjá předkládá ego jako centrum pro poznávání vesmíru.

Nadjá souvisí s jednotlivými středisky zkušeností a je také univerzální. Je stálé a aktivní, je naší neměnnou božskou přirozeností a také základem lidské evoluční cesty. Je to částice z nekonečné mysli, ale ne celá nekonečná mysl: „Paprsek, ne slunce.“

Nejvýznamnějším rysem Nadjá je jeho bezprostřední přítomnost. Nadjá je již a stále přítomné, v pozadí všech našich stavů vědomí. Vše, co potřebujeme, je uvědomit si jej. Ale dokonce ani to není zcela správné – Nadjá je uvědomění a my jsme jím. Nemůžete poznat Nadjá jako věc nebo prostřednictvím myšlení. Můžete je poznat jen tím, že se jím stanete.

PB nazývá přímou, ale ne trvalou zkušenost sebe jako Nadjá, zábleskem. On říká, že „záblesk může nejlépe být přirovnán k bdělému okamžiku v dlouhé existenci spánku.“


Svět a Světová Mysl

Viděli jsme, že za osobností existuje nějaká vnitřní realita, vyšší mysl, kterou PB nazývá Nadjá. Jaká je potom realita za světem?

Mentalismus je název, který používá PB k vysvětlení, že svět je rozsáhlou myšlenkou, nikoli hmotnou věcí. Téměř každý věří tomu, že svět je tam venku a mysl je zde, a nějak tak svět poznáváme. Mentalismus poukazuje na to, že svět není nezávislý na našem uvědomování. Z toho důvodu, je existence světa pouze představou v mysli.

Mentalismus nejen ukazuje, že svět je myšlenkou, ale poukazuje na tvořivou sílu a hlubokou přítomnost mysli, která obsahuje myšlenky.

Právě teď čtete tato slova. Ale nemůžete vzít vědomí ven a podívat se na to, jak se díváte na slova, tělo a místnost. Mysl, která zná svět, nemůže být známa stejným způsobem, jako si uvědomuje svět. To je tajemství vědomí. Nejbezprostřednější a důležitá skutečnost ve zkušenosti – vědomí – je přehlížena, zatímco neustále se měnící obsah si získává veškerou naši pozornost.

Můžeme prozkoumat mozek natolik, nakolik si přejeme jako objekt, ale to nám nepomůže odhalit podstatu, která nám umožňuje znát nebo chápat mozek. Vědomí je schopno uvědomování, proto nemůže být objektem. Mysl je ta, která projevuje a zná svět.

Kromě toho, tato přirozenost mysli, která je hlubší realitou za osobou a světem, a skrze kterou všichni známe svět, není místní nebo individuální. Je vesmírná a nekonečná.

PB nazval tuto tvořivou inteligenci projevující svět, Světová Mysl.

Říká: „Akt tvůrčí meditace, která přivádí vesmír v existenci, je prováděn Světovou Myslí. Pokud máme zkušenost světa, účastníme se tohoto aktu nevědomě.“ To je myšlenka-svět a my jsme myšlenka-bytost. Mohli bychom jednoduše říci, že Světová Mysl „vmýšlí“ vesmír do existence.

Myšlenka vesmíru ve Světové Mysli je Světová Idea. Je to univerzální a věčné. Světová Mysl promítá své věčné ideje a projevuje je jako vesmír. Pořadí a kontinuita projevu se nazývá karma.

My každý se podílíme ve Světové Ideji myšlením spolu se Světovou Myslí. PB říká: „...Světová Mysl je skryta hluboko v našich jednotlivých myslích. Světová Idea plodí všechny naše znalosti. Kdo správně hledá, najde posvátné ticho v nitru a posvátnou činnost ve vesmíru.“

Konečná povaha mysli je nevýslovné, prázdné, spontánní a sjednocené, neměnné vědomí. Když je mysl aktivní v projevu a podpoře světa, je to Světová Mysl. Když je přítomná v individuálních centrech prostřednictvím zkušenosti, je to Nadjá.


Dvojí účel lidské existence

Zde je dvojí účel lidské existence. Máme rozvíjet naše lidskou přirozenost a realizovat naši božskou podstatu.

Jsme zde, pro učení a uzrání v kompletní lidskou bytost. V tomto evolučním procesu přecházíme do harmonie se Světovou Ideou a zároveň vyjadřujeme naši individuální jedinečnost. Každá z funkcí života má být plně využita.

Nadjá je zároveň naší pravou identitou i osobním vědomím. Nadjá je to, co skutečně jsme, ale mnozí z nás to neví nebo nemají odvahu tomu uvěřit. Tato nevědomost a chybná totožnost myšlení, že jsme egem, je zdrojem všech našich trápení.

Souběžně s naším lidským rozvojem a na základě naší lidské zralosti jsme přivedeni k jeho hlubšímu smyslu – uvědomění si naší pravé povahy a přesunutí naši identity od ega k Nadjá. Je to milost Nadjá, která způsobuje, abychom si je uvědomili.

Hledání Nadjá

„Hledání Nadjá není nic jiného, než konečná fáze lidstva v dlouhém pronásledování štěstí“. Toto je první poznámka prvního dílu z šestnácti svazků zápisků Paula Bruntona. Je následována více než 34 000 dalšími zápisky jdoucích do hloubky srdce prakticky ve všech aspektech duchovního hledání.

Na základě dvojí povahy jednotlivce jako ega a Nadjá, dvojí povahy cesty k osvícení – ke svobodě, pravdě a kráse – PB hovoří o Dlouhé stezce a Krátké stezce.

PB říká: „Dlouhá stezka vyzývá k neustálému úsilí vůle, Krátká k neustálému udržování láskyplné pozornosti.“

Rozvoj ega je základem Dlouhé stezky. Na Dlouhé stezce vylepšujeme ego, rozvíjíme náš lidský potenciál, učíme se utišit své myšlenky a zkušenosti vědomým oddělením od jejího obsahu.

Základem Krátké stezky je stálá přítomnost Nadjá. Na krátké stezce jsme si vědomi Nadjá vždy – přítomného, nezapomínáme zůstat v tichu, potvrzujícím naši pravou identitu, jako Nadjá a splynout se Světovou Ideou. Osvícení není něco, co má být přidáno. Nemůžeme dosáhnout sebe sama, protože již jím jsme. „Nadjá“ není cílem, ale uvědoměním toho, co už je.

Tato Dlouhá a Krátká stezka by se neměla posuzovat odděleně. PB je vyvažuje dvěma způsoby, předpokládá, že člověk již má za sebou nějakou práci na Dlouhé stezce, nebo bude pracovat na Dlouhé stezce spolu s Krátkou stezkou. Skutečně, pouze první stezka je opravdovou „Stezkou“. PB nás vyzývá, abychom pohlíželi na to, že Nadjá je přítomno od samého počátku.

Jak dále poukazuje, „...hledání, do kterého jste se pustili, studium, které děláte, a meditace které cvičíte, jsou skutečně inspirovány Nadjá od začátku až do konce... Opravdu jste přijali hledání v nevědomé poslušnosti Boží výzvě. A to je výzva prvního projevu Milosti.“

Kromě toho na konci, tam je opravdu jen jedna cesta: cesta úplného odevzdání se Nadjá. „Dlouhá stezka vede ke Krátké stezce a Krátká stezka vede k milosti v nepřetržité přítomnosti Nadjá.“

Ti, kteří jsou natolik pokročilí, aby následovali vnitřní výzvu, jsou vedeni ke změně vědomí – umožněné udělením milosti odevzdání se a udělením trvalého osvícení.

http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/9539-filozofie-pravdy/

Zdroj: www.paulbruntondailynote.se/
Ostatní zdroje:
www.paulbrunton.cz/index.php?id=clanek60