Jezisovy vyroky v zapiscich Paula Bruntona

Pravdu o Ježíši a jeho učení lze dnes těžko zjistit. Neboť je pohřbena pod horou záměrných falsifikátů a vsuvek pověrčivých příměsí. Ježíš silně zapůsobil na duchovní život Západu, ale tento vliv nebyl nikdy správně doceněn, protože nemůže být pochopen ve světle církevní organizace, ale někde zcela jinde a to v srdcích lidí. Ježíš vyzařoval lásku, Ježíš zvěstoval pravdu a Ježíš byl vtěleným odpuštěním.
Historická pravdivost Ježíšových výroků nemůže být nikdy ověřena. Ale každý osvícený člověk si je může ověřit jako mysticky pravdivé. Ježíš odhalil davům západního světadílu mystéria a tak dal mnoha lidem to, co bylo až do té doby dáváno jen několika málo vyvoleným.
„Já jsem cesta. Pravda," prohlásil Ježíš. Kdo je toto Já? V omezeném a povrchnějším smyslu to je mistr. V širším a hlubším smyslu to je Kristus-já vnitřní, duchovní vědomí. Označení "Christos" nebo "Kristus" znamenalo vyšší Jáství člověka a bylo používáno obdobným způsobem, jakým se dnes používá výraz "Nadjá". "Ježíš Kristus" znamenalo, že člověk Ježíš se stal Kristem tím, že se vědomě spojil a sjednotil se svým Nadjá.
Rozčarováni významnými osobnostmi a zklamáni světem budou lidé nakonec ochotnější se obrátit k božství uvnitř nich samých, důvěřovat jeho prvnímu slabému vedení podle ujištění Ježíše, že "Království nebeské je ve vás!" Taková nezávislost je zevně osamělou stezkou, ale trpělivost potvrdí, že tím není méně uspokojující. Království je ve vás, nikde jinde, ne v ášramu, dokonce ani u nohou gurua. Ježíšovo prohlášení je doslovně přesné.
Ježíš prohlásil, že cesta k životu věčnému je přímá a úzká. Mohl také dodat, že je dlouhá a nesnadná. Avšak začátečník by si těmito věcmi neměl nechat vzít odvahu. Pomoc přichází z nitra i zvenčí.
Kdybychom se na život Ježíše dívali symbolicky - což životy těchto božských lidí nezřídka jsou - objevuje se v určitém časovém období stejná nutnost fyzického odloučení od žáků proto, aby byli přivedeni do mentální blízkosti. Ježíš jim řekl: "Říkám vám pravdu, je pro vás nutné, abych odešel, neboť jestliže já neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel. Až On, Duch Pravdy, přijde, On vás uvede do plné pravdy."
Ježíš řekl: "Nebudete-ti jako malé děti, nedostanete se do království nebeského." Co tím chtěl říci? Povšimněte si myslí dětí, ve kterých je ego jen slabě vyvinuto. Jak jsou bez ega! Jak spontánní a bezprostřední je jejich uvědomování si světa kolem nich.
"Blažení chudí v duchu," řekl Ježíš. Co měl na mysli? Být "chudý" v mystickém smyslu znamená být zbaven vlastnictví ega, to jest být prost ega. Ježíš nařídil svým posluchačům vzdát se svého ega–já, jestliže chtěli nalézt Nadjá. Když sestavíme všechny myšlenky člověka dohromady, tento souhrn představuje ego. Tím, že je člověk předá Tichu, vzdává se ega; v řeči Ježíše popírá sebe.
,,Pravda vás osvobodí," sliboval Ježíš. O jakém druhu osvobození mluvil? Odpovědí může být jen – osvobození od ega! A to je potvrzené jeho vlastními výroky, vyřčenými jindy, které se týkají nutnosti odumřít sám sobě. Musí dovolit, aby universální životní síla, která je v něm, se Plně zmocnila jeho srdce a mysli. To, co tomu brání, je osobní ego, které si myslí, že je úplné a které se oddělilo od univerzální životní síly. Filozofická disciplína chce překonat tento egoismus nebo jak řekl Ježíš: "Vzdejte se svého já, chcete-li je nalézt."
Největší těžkostí každého učitele je přivést žáky k pochopení, že nejen svět, ale také ego je iluzí. Žáci nevědí co je ego. Proto Ježíš řekl: "Chcete-li nalézt své pravé Já, musíte popřít sebe," mínil popřít ego.
Proč žádal Ježíš své následovníky, aby ho nenazývali dobrým? Podle všech běžných měřítek byl zcela jistě dobrým člověkem, i více. Bylo to proto, že jeho dobrota nebyla skutečně jeho vlastní, byla odvozena z Nadjá, které převzalo celou jeho osobnost, celé jeho bytí.
Moudrost Ježíše varovala lidi, aby nenechali zapadnout slunce nad svým hněvem, neboť jejich modlitby by byly bez užitku, jejich Bůh neslyšící. Ze stejného důvodu nepřistupujte k meditaci s nenávistí k někomu ve svém srdci.
Ať udělal jakékoli chyby, ať spáchal jakékoli hříchy, nechť se poučí jejich lekcemi, napraví své myšlení, zlepší svůj charakter a potom si odpustí. Nechť příjme radostně Ježíšovo odpuštění „Jdi a nehřeš více!“ a příjme uzdravující milost, která následuje po sebezlepšení.
Jestliže chcete vědět, jak začít hledat vyšší Já, velmi jasnou odpověď na to dal Ježíš. Hledejte, klepejte a tažte se, modlete se k němu, a to nejen jednou, ale nesčíslněkrát, jeli to nutné, a vždy celým srdcem, s láskou, touhou, úctou.
„Miluj svého bližního jako sebe samého,“ výrok hlásaný Ježíšem a prováděný mudrci, se zdá nabízet vzdálený a nedosažitelný ideál. Ale nebude se takovým zdát, jestliže pochopíme, co Ježíš mínil a jak je mudrc schopen to realizovat. Ve skutečnosti každý člověk miluje sám sebe, ale nemiluje sebe celého. Existují v něm chyby a slabosti, které nenávidí. Nelze tedy od něho očekávat, že je bude milovat ve svém sousedství. Lze však od něho očekávat, že když zjistí, že tyto nedostatky přinášejí nakonec bolestné karmické následky, že bude pociťovat soucit s těmi, kdo tyto chyby mají. V případě mudrce platí nejen tato úvaha, ale rovněž jeho vnímání existence onoho souseda uvnitř jediné universální Mysli, v které se on sám cítí být zakořeněn. Je pro něho tedy snadné a přirozené projevovat milující laskavost ke svému bližnímu.
Kdo může získat sílu osvobodit se od všech myšlenek, získává sílu osvobodit se z myšlenek osobního "já". Pouze takový člověk skutečně poslouchá Ježíšův příkaz "ztratit svůj život". Neboť jaký jiný život průměrný člověk má než život osobní? Ale Ježíš také slíbil jistou odměnu za bezpodmínečnou poslušnost. Řekl, že takový člověk si "zachrání" svůj život. Co to znamená? Když myšlenky odpadnou a pomíjivá osobnost zmizí, bude člověk zbaven veškerého vědomí? Nikoli – bude mít stále ještě čisté vědomí, hlubší život, který podporuje pomíjivé jáství a udržuje jeho samotné myšlenky.

Vstupme tam, kam nám radil Ježíš, hluboko do srdce. Neboť pravdu nosíme sami v sobě ale jak málo lidí to ví! A máme to nejtěsnější spojení s touto Silou v samotném vědomí.
Člověk intelektuálně nadaný přistupuje k modlitbě s arogancí, člověk s uměleckým nadáním k ní přistupuje se svou ješitností, zatímco každý k ní přistupuje se svou pýchou. Správný postoj byl popsán Ježíšem: "Buďte jako malá dítka." Neboť tehdy se stáváme pokornými, cítíme se závislými a začneme odkládat ego. Tím se otevírají dveře k Nadjá a jeho milost začíná prozařovat.
Ježíš řekl: "Nestarejte se o zítřek." Co měl Ježíš na mysli? Jestliže víme, ke komu Ježíš mluvil a jestliže známe Cestu, po které se snažil vést své posluchače, budeme také vědět, co mínil. Určitě to neznamenalo, že by pro zítřek neměli dělat vůbec nic, neznamenalo to, že by zítřku neměli věnovat pozornost. Znamenalo to, že by se kvůli zítřku neměli trápit a dělat si starosti, měli přijmout jim uloženou povinnost starat se o zítřek, ale odmítat každý pocit úzkosti o její výsledek. Neměli si myslet, že jejich malé ego musí všechno zařizovat, ale měli mít také určitou víru, že vyšší Moc může působit v jejich životech.
Když mistr mystiky, jako Ježíš, říká lidem, aby se přestali obávat zítřka a nechali zlo dneška pro dnešek za dostatečné („zlo, které má dosti na dni svém"), mluví ze svého vlastního vědomí, žijícího ve Věčném Nyní. Nehovořil tedy o časových obdobích, zahrnujících dvanáct nebo dvacetčtyři hodiny, ale o bodu okamžiku. Řekl jim, aby žili v bezčasovosti, aby ponechali mrtvou minulost pohřbít samu sebe. On je opravdu křesťanem, člověkem Kristem — já, který žije čistě a zcela v přítomnosti — svobodný, neovládaný a nepodmíněný tím, co včera byl, věřil nebo si přál.
V Novém zákoně se vyskytuje rčení Ježíše, které zní: „Když zevní se stane vnitřním, pak přišlo království nebeské." Můžeme rozepsat tuto mystickou větu v nemystické řeči? Ano, zde je: „Když je zevní svět poznáván a pociťován jako to, co skutečně je — myšlenka — stává se součástí vnitřního světa myšlení a cítění. Jestliže je shledáno, že radosti a zármutky zevního světa nejsou ničím více než stavy mysli a jestliže všechny myšlenky a pocity a přání jsou přesunuty z nepravdivého ega do pravdivého Já v jejich středu, automaticky se rozpustí — a království nebeské přišlo."
Ježíš přirovnával království nebeské k zrnku hořčičného semínka, což bylo mezi Židy podobenstvím pro vše mimořádně malé. Proč to dělal? Protože ve svém počátku království není zážitek, ale intuice a ta začíná nesmírně slabým a jemným vedením.
Po staletí vedou teologové spory o významu Ježíšova prohlášení, „že boží království je po ruce". Většina z nich mu dává historický vyklad. Pouze ti, kteří mohli navázat kontakt s myslí Ježíšovou, mu dávají vyklad mystický. Neboť jenom oni mohou pochopit, že měl na mysli to, že království Nadjá je skutečně tak blízko nás, jako je naše vlastní ruka.
Proč řekl Ježíš: „Já a můj otec jedno jsme," ale přesto o něco později dodal: „Otec je větší než já"? Odpověď je. že Ježíš člověk dosáhl naprosté harmonie se svým vyšším Já a cítil se s ním být zajedno, ale univerzální Kristus-princip bude vždy větší než člověk sám, Nadjá bude vždy osobu přesahovat. Jedině z Nadjá získává každý pravý prorok svou sílu. „Já sám nejsem ničím," přiznal Ježíš.
Když říkáme, že Nadjá je v srdci, bylo by velkým omylem domnívat se, že tím míníme, že je omezeno na prostor srdce. Neboť srdce je také v Nadjá. Tento zdánlivý paradox ustoupí po úvaze o intuici. Tajuplný vztah mezi egem a Nadjá byl vyjádřen Ježíšem následujícími slovy: „Otec je v Synovi, a Syn je v Otci." Metafora, použitá Ježíšem, Syn a Otec, má upozornit na to, že člověk ve svém vnitřním jáství byl zrozen a je stále spojen s Vyšší Silou, Bohem.
Příchod mystického záblesku nelze předpovědět, i když jej lze podporovat a to stykem s Přírodou, obdivem umění nebo cvičením meditace. Lze jej hůře předpovědět než zmizení mlhy, která se tak často vznáší nad blízkým švýcarským jezerem. "Vítr vane, kam se mu zlíbí," pravil Ježíš a Milost přichází sem i tam v nepředvídatelnou hodinu.
Jestliže nepřijmete spásnou pravdu, že jste nyní stejně božští jako budete kdykoli, a jestliže nebudete sledovat konečnou stezku, potom se zařazujete mezi lidi, kteří, jak pravil Ježíš, "milují temnotu více než světlo," nechť budete sebevíce protestovat proti takovémuto zařazení.
Hlas Nadjá je stejně zřetelný jako hlas Ježíše: "Jdi a nehřeš více, tvé hříchy jsou ti odpuštěny." Nepřitěžujte si ustavičným sebekáráním a vracením se k pocitům viny.
"Ne každý, kdo říká Pane, Pane, vstoupí do království nebeského," prohlásil Ježíš. Pouze velmi malému množství hledajících je dáno, aby vstoupili a zůstali v království upevněni, mnohem více jich musí být spokojeno pouze se záblesky.
Není třeba vzdát se veškerého svého majetku a hmotného vlastnictví, abychom se kvalifikovali pro "chudobu", které se zaslibují mniši, nebo abychom vstoupili do řad "chudých", které Ježíš popsal jako blahoslavené. Správně pochopen je stav chudoby stavem duchovním a znamená vnitřní odpoutanost od zevních věcí. Je to stav, kdy člověk je od hmotařství a světskosti, ctižádosti a egoismu osvobozen v srdci.
Když Ježíš učil, že ten, kdo chce nalézt svůj život, musí jej nejdříve ztratit, chtěl tím prostě říci, že člověk musí nejdříve ztratit své připoutanosti.
Ježíšův výrok, "Přijďte ke mně vy všichni, kdo pracujete a jste zatížení, a já vám dám odpočinek," znamená: "Odhoďte své břemeno připoutanosti, tužeb a myšlenek, pak zůstane jen skutečné přirozené Jáství a vy získáte pravý mír, úlevu od břemene ega."
To, co se člověk musí naučit - a to se může naučit pouze osobní praxí, nikoli z nějaké knihy - je, jak udržet v nádherné rovnováze vnímavost ke svému svatému Středu a schopnost věnovat se světským požadavkům. To odpovídá Ježíšově výzvě být ve světě, ale nikoli z něho. To je spojení rušného dění s vnitřním klidem.
Je paradoxem, jehož pravdu si svět neuvědomuje, přes opakované snahy Ježíše ho zdůraznit, že nejlépe dosáhneme šťastného světského života, když hledáme šťastný duchovní život, a že v žádném případě nedosáhneme prvého cíle, když zanedbáváme druhý.
Jediný způsob, jak dnes může jedinec nalézt Ježíše, je hledat ho uvnitř svého vlastního srdce prostřednictvím neutuchající modlitby a studia, současně se svědomitým uváděním jeho učení do každodenního života. Poselství Ježíše, které bylo tak velkou výzvou ke kajícným činům a změně myšlení, potřebujeme my všichni dnes daleko více, než ho potřebovali židé v jeho době.
-konec-

Zdroj: https://www.matrix-2001.cz/clanek/jezisovy-vyroky-v-zapiscich-paula-bruntona-2-9471

Tomášovo evangelium.

Tomášovo evangelium je součástí souboru gnostických spisů objevených v egyptském Nag Hammádí v roce 1945 (NHC II/2). Nejnovější výzkumy posunují vznik evangelia stále hlouběji do minulosti, do let 70 až 80 našeho letopočtu nebo i do poloviny prvního století a ještě dříve. Tři fragmenty textu jsou známy z papyru Oxyrhynchus pocházejícího z období mezi lety 130 a 250 (pOxy. 1, 654 a 655). Jako místo vzniku se nejčastěji uvádí východní Sýrie, kde se apoštol Tomáš těšil mimořádné úctě. Samotný koptský opis z Nag Hammadské sbírky je datován do poloviny 4. století.
Tomášovo evangelium nalezené v Nag Hammádí v roce 1945 je součástí inventáře Koptského muzea v Káhiře.
Rukopis Tomášova evangelia nalezený v Nag Hammádí v roce 1945 je součástí inventáře Koptského muzea v Káhiře.
       
Evangelium bylo ve starověku všeobecně rozšířené. Obsahuje 114 Ježíšových výroků (logií). Více než třetina výroků je blízká citacím v synoptických evangeliích, další třetina má gnostický charakter. Do dnešní doby se část Tomášova evangelia zachovala i ve východním čínském Turkestánu na tzv. Turfanských fragmentech (Turfan Fragment M 789) z manichejského prostředí. Existenci evangelia připomínalo mnoho představitelů prvotní církve. Na začátku 3. století (225-235) se o něm zmiňoval Hippolyt Římský. Ve 4. století před ním varoval jeruzalémský biskup Kyrillos, který ho mylně označil za dílo manicheistů. Z Kyrillovy zprávy lze vyvodit, že spis byl mezi tehdejšími křesťany oblíbený.

Z dostupných historických faktů vyplývá, že předlohou knihy byl soubor původních Ježíšových výroků (někdy označovaných jako pramen Q). Odtud není daleko k domněnce, že Tomášovo evangelium obsahuje autentičtější informace o Ježíšově životě než Nový zákon.

Literární svědectví o Ježíši Kristu zpracované ve formě výroků a rozhovorů je starší než biografický žánr biblických evangelií. To se týká i některých dalších gnostických rukopisů (Rozhovor se Spasitelem, Kniha Tomáše Atleta, Tajná kniha Janova). Navzdory tomu se představitelům církve podařilo ve 3. až 5. století prosadit výběr redigovaných věroučných textů. Všechny ostatní zdroje informací byly, až na malé výjimky, zlikvidovány.

Emeritní profesor Dr. James M. Robinson, bývalý ředitel Institutu pro antiku a křesťanství (Institute for Antiquity and Christianity, IAC) při univerzitě v kalifornském Claremontu a organizátor expedice v Nag Hammádí, na adresu Tomášova evangelia a jeho vztahu k Novému zákonu prohlásil:

    "Tomášovo evangelium odpovídá žánru apoštolské literatury mnohem spíš než kanonická evangelia. Kanonická evangelia se tak dostávají do obdobného druhotného postavení, které dřív deklasovalo jiná evangelia jako apokryfní. Jasné rozlišení mezi tím, co je kanonické a co ne, se začíná ztrácet..."

    "Konkrétní důvody, které se v rané křesťanské literatuře uváděly pro přijetí nebo vyloučení daných textů, nejsou už dnes často přesvědčivé (...) Běžný tradiční křesťanský předpoklad, že Ježíš kanonických evangelií je právě takový, jakým Ježíš byl, a že jeho učedníci mu rozuměli tak, jak o tom svědčí Apoštolské vyznání víry, a že proto křesťanské pravověří zůstávalo po staletí věrné tomu, co učil a činil - tato konstrukce je už prostě neudržitelná..."

    "Nový přímý přístup k této jiné podobě raného křesťanství v knihovně z Nag Hammadi má proto veliký význam. Tento objev už ukázal, jak byl tradičně jednostranný náš historický výklad počátků křesťanství. Proces přehodnocení gnostické strany tohoto sporu je v plném proudu. Neboť dříve byl gnosticismus znám pouze z výňatků ortodoxních spisů, které se věnovaly honbě na kacíře a propůjčovaly se zesměšňování a odmítání. Nyní se ukazuje, že gnosticismus si právem zasluhuje naši soustředěnou pozornost. Měli jsme si to uvědomit již dávno, věděli jsme přece, že mnozí přední křesťanští myslitelé raného období byli gnostici."

    (převzato z časopisu Česká metanoia č. 5/1994)


    "Tomášovo evangelium je ... nepochybně nejvýznamnějším evangeliem nacházejícím se mimo Nový zákon. Pravděpodobně obsahuje starší zápisy, než jsou tytéž výroky v kanonizovaných evangeliích, a v tomto smyslu jsou Ježíšovi bližší. Pro toto tvrzení uvádím jeden z argumentů.

    Výrok č. 36 obsahuje na jednom místě starší text, než v Novém zákoně. V notoricky známém podobenství o krkavcích a liliích, které demonstruje jejich víru v Boha do takové míry, že nepracují, prvním příkladem toho, že lilie nepracují, je: "rostou" - a to by člověk sotva čekal! Ale v Evangeliu podle Tomáše Výrok 36 tvrdí (v řeckém originále - papyrus Oxyrhynchus 655): "nečešou". To je přesně práce, kterou ženy v tehdejších dobách dělaly. Byla to první činnost v procesu přeměny ovčí vlny na oděv, který nosily. Rozdíl ve výslovnosti je jen nevelký. Zdá se proto možné, že Tomášovo evangelium obsahuje správný text a Nový zákon text mylný. Pouze na toto téma jsem publikoval sedm článků.

    Dalším příkladem je podobenství o vinohradu, které má v Novém zákoně (Mk 12,1-12) druhotně alegorický význam zakotvený v samotném podobenství, zatímco výrok 65 v Tomášově evangeliu prezentuje originální podobu podobenství očištěnou od této alegorie."

    (citace z knihy Jidášova tajemství, str. 92-93)

Následující překlad Tomášova evangelia je doplněn o odkazy na související pasáže v Novém zákoně. Poslední citovaný výrok (s pořadovým číslem 114) byl pravděpodobně k původní sbírce přidán později.

CELÝ TEXT EVANGELIA

1 Toto jsou skrytá slova, která řekl živý Ježíš a napsal je Didymos Juda Tomáš a pravil: Kdo nalezne smysl těchto slov, neokusí smrti.

2 Ježíš řekl: Nepřestávat se svým hledáním má ten, kdo hledá, dokud nenalezne. A až nalezne, bude otřesen a když bude otřesen, bude se divit a stane se pánem nade vším, co jest.
(Mt 7,7-11; L 11,9-13)

3 Ježíš řekl: Když ti, co vás vedou, vám řeknou: "Pohleďte, království je v nebi", tak tam budou ptáci nebeští před vámi. Když vám řeknou: "Je v moři", předejdou vás ryby. Uvnitř ve vás je království a vně vás. Když poznáte sebe, budete poznáni a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha. Jestliže však sami sebe nepoznáte, pak přebýváte v bídě a jste bídou.
(L 17,20-21)

4 Ježíš řekl: Starý muž ve svých dnech nebude váhat a zeptá se malého dítěte v sedmi dnech, kde je místo života, a bude žít. Neboť mnozí první budou poslední a stanou se jedním jediným.
(Mt 11,25; Mt 19,14; Mt 19,30; Mk 9,35-37; Mk 10,31; L 10,21)

5 Ježíš řekl: Poznej, co máš před svou tváří, a co je ti skryto, se ti odhalí. Neboť nic není skrytého, co nebude odhaleno.
(2K 10,7; Mk 4,22; Mt 10,26; L 8,17; L 12,2)

6 Jeho učedníci se ho ptali a říkali mu: Chceš, abychom se postili? A jakým způsobem se máme modlit? Budeme dávat almužny a jaké (předpisy ohledně) jídla máme dodržovat? Ježíš řekl: Nelžete a nedělejte to, co sami nenávidíte, neboť to všechno je zjevné před tváří nebe. Neboť nic není skrytého, co nebude odhaleno a co je ukryto, nezůstane nezjeveno.
(Mk 2,18-19)

7 Ježíš řekl: Blažený je lev, kterého pozře člověk, takže se lev stane člověkem, ale zavržený je člověk, kterého pozře lev, takže se člověk stane lvem.
(1Pt 5,8)

8 A řekl: Člověk se podobá moudrému rybáři, který hodil síť do moře a vytáhl ji z moře plnou malých ryb. Mezi nimi našel ten moudrý rybář velkou dobrou rybu. Tu hodil všechny malé ryby do moře a ponechal si bez váhání tu velkou rybu. Kdo má uši k slyšení, slyš!
(Mt 13,47-50; Mk 4,9)

9 Ježíš řekl: Hle, vyšel rozsévač, nabral do dlaně a rozhazoval. Něco spadlo na cestu, přilétli ptáci a sezobali to. Jiné dopadlo na skálu a nemohlo se zakořenit a nevyhnalo klas. A jiné dopadlo do trní a to udusilo semena a červ je sežral. A jiné dopadlo na dobrou zem a ta vydala dobrý plod. Přinesla šedesátinásobek a stodvacetinásobek.
(Mk 4,3-10; Mt 13,3-9; L 8,5-10)

10 Ježíš řekl: Hodil jsem na svět oheň a udržuji jej, dokud neshoří.
(L 12,49)

11 Ježíš řekl: Toto nebe pomine, i to, které je nad ním, pomine. Mrtví nežijí a živí nezemřou. Ve dnech, kdy jste snědli to, co je mrtvé, učinili jste to živým. Co budete dělat, když byste byli ve světle? V den, kdy jste byli jedním, stali jste se dvěma. Když se stanete dvěma, co budete dělat?
(Mk 13,31; 1K 6,16-17; Ef 2,14-16)

12 Učedníci řekli Ježíšovi: Víme, že od nás odejdeš. Kdo bude naším vůdcem? Ježíš jim řekl: Kamkoli půjdete, dojdete k Jakubovi Spravedlivému, kvůli němuž vzniklo nebe i země.

13 Ježíš řekl svým učedníkům: Srovnejte mne s někým a povězte mi, komu se podobám. Šimon Petr mu řekl: Podobáš se spravedlivému andělovi. Matouš mu řekl: Podobáš se moudrému filozofovi. Tomáš mu řekl: Mistře, má ústa nemohou vyjádřit, komu se podobáš. Ježíš řekl: Nejsem tvůj mistr, neboť ty jsi pil z tryskajícího pramene, který jsem já sám odměřil a opojil ses. A vzal ho, poodešel a řekl mu tři slova. Když Tomáš přišel ke svým společníkům, ptali se ho: Co ti Ježíš řekl? Tomáš jim odpověděl: Když vám řeknu jedno ze slov, která mi pověděl, vezmete kameny a hodíte je po mě, oheň vyšlehne z těch kamenů a spálí vás.
(Mk 8,27-29; Sk 2,13)

14 Ježíš jim řekl: Jestliže se postíte, hřešíte. A jestliže se modlíte, budete odsouzeni. A jestliže dáváte almužnu, uškodíte svým duchům. Když půjdete do nějaké země a budete putovat tamější krajinou a přijmou vás, tak jezte, co vám předloží a uzdravujte jejich nemocné. Neboť to, co vchází do vašich úst, vás neposkvrní. Avšak to, co z vašich úst vychází, to je to, co vás špiní.
(Mt 7,15; Mt 15,11; L 10,3-12)

15 Ježíš řekl: Když uvidíte toho, který se nenarodil z ženy, pokloňte se tváří až k zemi a vzdejte mu poctu. To je váš Otec.
(Žd 7,3)

16 Ježíš řekl: Možná si lidé myslí, že jsem přišel, abych na svět přinesl pokoj, a nevědí, že jsem přišel přinést rozdělení - oheň, meč a boj. Neboť je-li pět lidí v domě, pak budou tři proti dvěma a dva proti třem, otec proti synu a syn proti otci. A předstoupí jako jediní.
(Mt 10,34-36; L 12,49-53)

17 Ježíš řekl: Dám vám to, co žádné oko nevidělo, žádné ucho neslyšelo, čeho se žádná ruka nedotkla a co žádnému člověku v srdci nevzešlo.
(1K 2,9)

18 Učedníci řekli Ježíšovi: Pověz nám, jaký bude náš konec. Ježíš řekl: Už jste odkryli počátek, že se ptáte po konci? Tam, kde je počátek, tam bude i konec. Blažený je ten, kdo stojí na počátku. Takový pozná i konec a neokusí smrti.
(L 9,27; Zj 20,6; Zj 22,13)

19 Ježíš řekl: Blažený je ten, kdo byl dříve, než vznikl. Když budete mými učedníky a uslyšíte má slova, budou vám i tyto kameny sloužit. Neboť máte pět stromů v ráji, které se nemění v létě ani v zimě a jejichž listí neopadává. Kdo je pozná, neokusí smrti.

20 Učedníci řekli Ježíšovi: Pověz nám, čemu se podobá království nebe? On jim řekl: Je podobné hořčičnému zrnu, menšímu než ostatní semena, když ale dopadne na zem, která je obdělávána, vyžene velký výhonek a stane se ochranou pro nebeské ptactvo.
(Mk 4,30-32; Mt 13,31-32; L 13,18-19)

21 Marie řekla Ježíšovi: Komu se podobají tvoji učedníci? On řekl: Podobají se malým dětem, které se usadily na poli, které jim nepatří. Když přijdou majitelé pole a řeknou: "Vraťte nám naše pole", děti jsou před nimi nahé, aby jim ho nechaly a jejich pole jim daly. Proto vám říkám: Když pán domu ví, že přijde zloděj, bude bdít, dokud nepřijde a nenechá ho vniknout do svého domu, do svého království, aby mu nevzal jeho věci. Buďte na pozoru před světem. Opásejte svá bedra velkou silou, aby lupiči nenalezli cestu a nemohli se k vám dostat. Neboť to potřebné, k čemu se upínáte, se stane. Kéž je ve vašem středu chápající člověk. Jakmile dozrál plod, přišel rychle se srpem v ruce, a požal jej. Kdo má uši k slyšení, slyš!
(Mk 3,27; Mk 13,34-37; Mt 24,43-51; L 12,35-40)

22 Ježíš viděl malé děti, které pijí mléko. Řekl svým učedníkům: Ty děti, co pijí mléko, se podobají těm, kteří vcházejí do království. Řekli mu: Vejdeme, když jsme dětmi, do království? Ježíš jim řekl: Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole, a když to, co je mužské, a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí, když své oči budete mít na místě svých očí a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou, obraz místo obrazu - pak vejdete do království.
(Mk 10,13-16; Ef 2,14-16)

23 Ježíš řekl: Vyvolím vás jednoho z tisíce a dva z desetitisíce a budou stát jako jeden jediný.
(Mt 22,14)

24 Jeho učedníci řekli: Pouč nás o místě, kde jsi, neboť je pro nás nutné, abychom jej hledali. On jim řekl: Kdo má uši, slyš! Uvnitř člověka světla je světlo a osvětluje celý svět. Když on nesvítí, je tma.
(Mk 4,23, Mt 5,15-16; Mt 6,22-23)

25 Ježíš řekl: Miluj svého bratra jako svou duši, chraň ho jako zřítelnici svého oka.
(Mk 12,31; 1J 2,10)

26 Ježíš řekl: Třísku v oku svého bratra vidíš, ale břevno ve svém oku nevidíš. Když odstraníš břevno ze svého oka, pak prohlédneš, abys odstranil třísku z oka svého bratra.
(Mt 7,3-5, L 6,41-42)

27 Ježíš řekl: Když se nebudete postit světu, nenaleznete království. Když neuděláte sobotu sobotou, nespatříte Otce.
(Žd 4,3-11)

28 Ježíš řekl: Stál jsem uprostřed světa a zjevil jsem se jim v těle a našel jsem všechny opilé. Nenašel jsem mezi nimi jediného žíznivého a moje duše pocítila bolest nad lidskými syny, že jsou slepí ve svém srdci a nevidí, že přišli na svět prázdní a hledají zase, jak by prázdní vyšli ze světa. Ale teď jsou opilí. Až setřesou své víno, budou činit pokání.
(J 7,37)

29 Ježíš řekl: Jestliže povstalo tělo kvůli duchu, je to zázrak, pokud ale duch vznikl kvůli tělu, je to zázrak nad zázraky. Já se ale podivuji, jak se toto veliké bohatství mohlo usadit v takové chudobě.
(J 3,6; J 6,63)

30 Ježíš řekl: Kde jsou tři bohové, jsou to bohové. Kde jsou dva nebo jeden, jsem s ním já.
(J 10,34-35; Mt 18,20)

31 Ježíš řekl: Žádný prorok není přijímán ve své vesnici. Žádný lékař neléčí ty, kteří ho znají.
(Mk 6,4; L 4,23-24; J 4,44)

32 Ježíš řekl: Město je postavené na vysoké hoře a je opevněné, nemůže padnout ani nemůže být ukryto.
(Mt 5,14)

33 Ježíš řekl: Co uslyšíš jedním uchem - i jiným uchem, vyhlašujte to na svých střechách. Nikdo totiž nerozsvěcuje lampu a neklade ji pod nádobu ani ji nedává na skryté místo, ale staví ji na svícen, aby každý, kdo vchází dovnitř a kdo vychází ven, viděl její světlo.
(Mt 10,27; Mt 5,15; L 8,16; L 11,33; L 12,3; Mk 4,21)

34 Ježíš řekl: Když slepý povede slepého, spadnou oba do jámy.
(Mt 15,14; L 6,39)

35 Ježíš řekl: Nikdo nemůže vniknout do domu silného a násilím ho vzít, aniž by mu svázal ruce. Pak ale jeho dům obrátí.
(Mk 3,27; Mt 12,29)

36 Ježíš řekl: Nestarejte se od rána do večera a od večera do rána [o své jídlo, co budete jíst, ani o své oblečení], co si vezmete na sebe. [Jste mnohem cennější, než lilie, které nečesají ani nepředou.]
(Mt 6,25; L 12,22)

37 Jeho učedníci řekli: Kdy se nám ukážeš a kdy tě uvidíme? Ježíš řekl: Až se svléknete bez studu a vezmete své šaty a položíte si je pod nohy jako úplně malé děti a stoupnete si na ně. Pak uvidíte syna Živého a nebudete se bát.

38 Ježíš řekl: Mnohokrát jste si přáli slyšet tato slova, která vám říkám, ale nemáte nikoho jiného, od koho byste je mohli slyšet. Přijdou dny, kdy mě budete hledat, ale nenaleznete mě.
(Mt 13,17; L 10,24)

39 Ježíš řekl: Farizeové a zákoníci přijali klíče poznání, skryli je, nevstoupili dovnitř, a ty, kteří vstoupit chtějí, nenechali. Vy ale buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.
(Mt 10,16; Mt 23,13; L 11,52)

40 Ježíš řekl: Jeden vinný keř byl zasazen mimo Otce a protože nebyl upevněn, bude se svými kořeny vyvrácen a zahyne.
(Mt 15,13; J 15,1-6)

41 Ježíš řekl: Tomu, kdo něco má ve své ruce, bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odebráno i to málo, co má.
(Mk 4,25; Mt 13,12)

42 Ježíš řekl: Staňte se neulpívajícími. (Buďte kolemjdoucími.)
(1K 7,31)

43 Jeho učedníci mu řekli: Kdo jsi, že nám tohle říkáš ? (Ježíš odpověděl): Z toho, co vám říkám, nepoznáte, kdo jsem? Ovšem jste jako židé, neboť oni milují strom a nenávidí jeho plody, nebo milují plody a nenávidí strom.
(J 1,10-11; Mt 23,29-33; L 11,47-48)

44 Ježíš řekl: Kdo se rouhá Otci, bude mu odpuštěno, a kdo se rouhá Synu, bude mu odpuštěno, a kdo se rouhá svatému Duchu, nebude mu odpuštěno na zemi ani na nebi.
(Mk 3,28-29; L 12,10)

45 Ježíš řekl: Nesbírají se hrozny z trní, ani se nesklízejí fíky z bodláčí, neboť nemá žádné plody. Dobrý člověk vynáší dobro ze svého pokladu, špatný člověk vynáší špatné ze špatného pokladu, který je v jeho srdci, a tak mluví špatné věci. Z plnosti srdce totiž vynáší špatné věci.
(L 6,43-45; Mt 7,16-20; Mt 12,33-35)

46 Ježíš řekl: Od Adama až po Jana Křtitele není nikdo, kdo se zrodil z ženy, větší než Jan Křtitel, takže jeho oči neklesnou. Avšak řekl jsem: Kdo bude mezi vámi malý, ten pozná království a bude větší než-li Jan.
(Mt 11,11; L 7,28)

47 Ježíš řekl: Není možné, aby člověk seděl na dvou koních a napínat dva luky. A není možné, aby sluha sloužil dvěma pánům, neboť jednoho bude ctít a toho druhého urážet. Nikdo, kdo pije staré víno, netouží hned po mladém. Také se nedává mladé víno do starých měchů, aby nepraskly. Ani se nedává staré víno do nového měchu, aby jej nezničilo. Stará záplata se nepřišívá na nové šaty, jinak by tam vznikla trhlina.
(Mt 6,24; L 16,13; L 5,36-39; Mk 2,21-22)

48 Ježíš řekl: Když dva spolu uzavřou mír v jednom domě, pak mohou říci hoře: "Pohni se", a ona se pohne.
(Mk 11,23; Mt 18,19; Mt 21,21)

49 Ježíš řekl: Blažení, kteří jsou samojediní a vyvolení, neboť vy naleznete království. Pocházíte z něj a opět se tam vrátíte.
(Mt 6,33; L L 12,31)

50 Ježíš řekl: Když vám řeknou: "Odkud jste?", řekněte jim: "Přišli jsme ze světla, z místa, kde světlo vzniklo samo ze sebe. Vyvstalo a zjevilo se v jejich obraze." Když vám řeknou: "Kdo jste vy?", tak řekněte: "Jsme jeho synové, vyvolení živého Otce." Když se vás budou ptát: "Co je ve vás znamením vašeho Otce?", tak jim řekněte, že je to pohyb a klid.

51 Jeho učedníci mu řekli: Kdy nastane vzkříšení mrtvých a kdy přijde nový svět? On jim řekl: To, co čekáte, přišlo, ale vy to nechápete.
(Mt 17,10-13; J 1,10-11)

52 Jeho učedníci mu řekli: Dvacet čtyři proroků mluvilo v Izraeli a všichni mluvili v tobě. On jim řekl: Zapomněli jste na živého a mluvili o mrtvých.
(Mt 8,22; L 9,60)

53 Jeho učedníci mu řekli: Prospívá obřízka nebo ne? On odpověděl: Pokud by prospívala, jejich otec by je z jejich matky plodil obřezané. Ale pravá obřízka na duchu přináší velký prospěch.
(Ř 2,28-29; Ko 2,11; F 3,3)

54 Ježíš řekl: Blažení chudí, neboť vám patří království nebe.
(L 6,20; Mt 5,3)

55 Ježíš řekl: Kdo nemá v nenávisti svého otce a svou matku, nemůže se stát mým učedníkem. A kdo nemá v nenávisti své bratry a své sestry a nenese svůj kříž tak jako já, nebude mne hoden.
(Mt 10,37; L 14,26)

56 Ježíš řekl: Ten, kdo poznal svět, objevil mrtvolu a kdo objevil mrtvolu, toho svět není hoden.

57 Ježíš řekl: Království Otce se podobá člověku, který zasel [dob]ré semeno. Jeho nepřítel přišel v noci a zasadil plevel mezi dobrá semena. Ten člověk však nenechal své čeledíny plevel vytrhat. Řekl jim: "Jen abyste nešli vytrhat plevel a nevytrhali s ním pšenici, neboť v den žně se plevel ukáže. Pak bude vytrhán a spálen."
(Mt 13,24-30)

58 Ježíš řekl: Blažený člověk, který se namáhal. Nalezl život.
(Mt 5,10; Mt 11,28)

59 Ježíš řekl: Dávejte pozor na živého, dokud žijete, abyste nezemřeli a chtěli ho pak vidět, ale už byste nemohli.
(Mt 16,28; Zj 2,11)

60 (Viděli) Samařana, který nesl jehně a šel do Judska. (Ježíš) řekl svým učedníkům: (Proč jde) s jehnětem? Oni mu odpověděli: Aby ho zabil a snědl. On jim řekl: Dokud žije, nebude ho jíst, ale až ho zabije a bude z něj mrtvola. Oni řekli: Jinak to udělat nemůže. Řekl jim: Vy sami si hledejte místo spočinutí, abyste se nestali mrtvolou a nesnědli vás.
(Žd 3,11-4,11; Mt 11,28-29)

61/A Ježíš řekl: Dva budou odpočívat na jednom loži, jeden zemře a druhý bude žít.
(L 17,34)

61/B Salóme řekla: Kdo jsi, člověče? Vstoupil jsi na mé lůžko a jedl si z mého stolu. Ježíš jí řekl: Já jsem ten, který povstal z toho, co je jednotné. Dali mi z toho, co patří mému Otci. (Salóme řekla:) Jsem tvá učednice. (Ježíš jí odvětil:) Proto ti říkám: Kdo je mu podobný, bude naplněn světlem. Kdo je však rozdělen, bude naplněn tmou.

62 Ježíš řekl: Říkám svá tajemství [těm, kteří jsou mých] tajemství [hodni]. Když něco činí tvoje pravice, ať to neví tvoje levice.
(Mt 6,3)

63 Ježíš řekl: Byl jeden bohatý člověk, který měl mnoho majetku. Řekl: "Budu si užívat svého majetku, abych sázel a sklízel, pěstoval a plnil své stodoly úrodou, abych neměl v ničem nedostatek." To je to, co si ve svém srdci myslel. A té noci zemřel. Kdo má uši, slyš.
(L 12,15-20; Mk 4,9)

64 Ježíš řekl: Jeden muž měl hosty, a když připravil hostinu, poslal svého čeledína, aby hosty svolal. Přišel k prvnímu a řekl mu: "Můj pán tě volá." On ale řekl: "Mám u obchodníků peníze. Přijdou ke mně večer a já musím jít a dát jim pokyny. Z hostiny se omlouvám." (Čeledín) šel k druhému a řekl mu: "Můj pán tě zve." Ten ale odpověděl: "Koupil jsem dům a je mne tam celý den zapotřebí. Nebudu mít volno." (Čeledín) přišel k dalšímu a řekl mu: "Můj pán tě volá." On mu řekl: "Můj přítel se bude ženit a já jsem ten, kdo bude pořádat hostinu, nebudu moci přijít, z hostiny se omlouvám." (Čeledín) šel za dalším a řekl mu: "Můj pán tě volá." On mu (ale) řekl: "Kupil jsem vesnici a jdu, abych vybral daně, nebudu moci přijít, omlouvám se." Čeledín se vrátil. Řekl svému pánovi: "Ti, které si pozval na hostinu, se omluvili." Pán řekl svému čeledínu: "Jdi ven na cesty a přiveď ty, které tam nalezneš, aby se zúčastnili hostiny. Kupci a obchodníci neve[jdou] do míst mého Otce."
(Mt 22,2-10; L 14,14-24)

65 Řekl: Jeden d[obrý] muž měl vinici a dal ji rolníkům, aby ji obdělávali a on od nich bral svou úrodu. Poslal svého čeledína, aby mu rolníci dali plody vinice. Oni se jeho čeledína chopili, zbili ho a málem ho zabili. Čeledín šel a pověděl to svému pánu. Jeho pán řekl: "Možná ho nepoznali." Poslal jiného čeledína, ale také toho rolníci zbili. Tu vyslal pán svého syna a řekl si: "Mého syna snad budou mít v úctě." Rolníci ale věděli, že syn je dědicem vinice, chopili se ho a zabili. Kdo má uši, slyš!
(Mk 12,1-8; Mt 21,33-39; L 20,9-15)

66 Ježíš řekl: Ukažte mi kámen, který stavitelé zavrhli. To je kámen úhelný.
(Mk 12,10; Mt 21,42; L 20,17; Sk 4,11; 1P 2,4)

67 Ježíš řekl: Kdo poznal všechno, sám v sobě má ale nedostatek, má nedostatek ve všem.
(Mk 8,36; Mt 10,39; Mt 16,25-26; L 9,25; L 17,33; J 12,25)

68 Ježíš řekl: Blažení jste, když vás nenávidí a pronásledují. To místo, kam vás pronásledují, nenaleznou.
(Mt 5,11; L 6,22)

69 Ježíš řekl: Blažení jsou ti, kteří se pronásledují ve svém srdci. To jsou ti, kteří opravdu poznali Otce. Blažení hladovějící, neboť vnitřek bude nasycen tím, po čem touží.
(Mt 5,10; Mt 5,6; L 6,21)

70 Ježíš řekl: To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe. Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.

71 Ježíš řekl: Zboř[ím tento] dům a nikdo jej nebude moci [znovu] postavit.
(Mk 14,58, J 2,19; Sk 6,14)

72 Jeden muž mu řekl: Řekni mým bratrům, aby si se mnou rozdělili věci po mém otci. On (však) pravil: Člověče, kdo mě ustanovil za dělitele? Obrátil se ke svým učedníkům a řekl jim: Jsem snad ten, který rozděluje?
(L 12,13-14)

73 Ježíš řekl: Sklizeň je velká, ale dělníků málo. Poproste Pána, aby poslal dělníky ke žním.
(Mt 9,37; L 10,2)

74 Řekl: Pane, mnozí jsou okolo (pramene), ale žádný v [pram]eni.
(J 4,14)

75 Ježíš řekl: Jsou mnozí, kteří stojí přede dveřmi, ale jen samojediní vstoupí do svatební komnaty.
(Mk 2,19; Mt 9,15; L 5,34 v dosl.řec.překl., Zj 3,20)

76 Ježíš řekl: Království Otce se podobá obchodníkovi, který má zboží a který nalezl perlu. Ten obchodník je moudrý, prodal zboží a koupil si tu jedinou perlu. Vy sami hledejte poklad, který nepomíjí, kde nejsou moli a kde červ neničí.
(Mt 13,45-46; Mt 6,19-20; L 12,33)

77 Ježíš řekl: Já jsem to světlo, které je nade všemi. Já jsem vším. Vše ze mne vyšlo, vše se ke mně navrací. Rozštípněte dřevo, já jsem tam. Zvedněte kámen a také tam mne naleznete.
(J 1,5; J 3,19; J 8,12; Kol 3,11)

78 Ježíš řekl: Proč jste vyšli na pole? Abyste viděli rákos, který se chvěje ve větru? Abyste viděli člo[věka], který má na sobě měkké šaty [jako vaši] králové a vaši předáci? Ti mají na sobě měkké šaty, a nebudou moci poznat pravdu.
(Mt 11,7-8; L 7,24-25)

79 Jedna žena z davu mu řekla: Blaze lůnu, které tě nosilo a prsům, které tě kojily. On (jí však) řekl: Blaze těm, kteří slyšeli slovo Otce a v pravdě ho zachovali. Přijdou dny, [kdy] řeknete: Blažené lůno, které nepočalo, a prsy, které nekojily.
(L 11,27-28; L 23,29)

80 Ježíš řekl: Kdo poznal svět, nalezl tělo. A kdo nalezl tělo, toho svět není hoden.

81 Ježíš řekl: Kdo se stal boháčem, má být králem. A kdo má moc, ať se jí zřekne.

82 Ježíš řekl: Kdo je mi nablízku, je nablízku ohni. A kdo je ode mne vzdálen, je vzdálen od království.
(L 12,49)

83 Ježíš řekl: Obrazy se člověku ukazují a světlo, které je v nich, je ukryté v obraze světla Otce. On se zjeví, ale jeho obraz je skryt v jeho světle.

84 Ježíš řekl: Když uvidíte toho, kdo je vám podoben, radujte se. Když ale spatříte své obrazy, které vznikly před vámi - ani neumírají, ani se nezjevují - kolik snesete?

85 Ježíš řekl: Adam vznikl z veliké moci a z velikého bohatství a nebyl vás hoden. Kdyby vás byl hoden, ne[okusil by] smrti.

86 Ježíš řekl: [Lišky mají] své nory a ptáci mají svá hnízda, ale Syn člověka nemá žádné místo, kam by hlavu složil a odpočinul si.
(Mt 8,20; L 9,58)

87 A Ježíš řekl: Nešťastné je tělo, které je závislé na těle. A nešťastná je duše, která je závislá na těchto obou.
(J 6,63; Mt 8,21-22)

88 Ježíš řekl: Andělé přijdou s proroky a dají vám to, co je vaše. A vy sami jim dáte to, co máte ve své ruce. Říkejte si: Kdy přijdou, aby si vzali to, co je jejich?

89 Ježíš řekl: Proč omýváte vnější stranu poháru? Nechápete, že ten, kdo stvořil vnitřek, je ten, kdo stvořil také vnější stranu?
(Mt 23,25; L 11,39-40)

90 Ježíš řekl: Pojďte ke mně, neboť mé jho je dobré a mé panství mírné a naleznete spočinutí.
(Mt 11,28-30)

91 Řekli mu: Pověz nám, kdo jsi, abychom v tebe uvěřili. Řekl jim: Zkoumáte tvář nebe i země, a toho, který před vámi stojí, jste nepoznali. Ani tento okamžik nedokážete prozkoumat.
(L 12,54-56)

92 Ježíš řekl: Hledejte a naleznete. Ale to, na co jste se mne dříve ptali, jsem vám tehdy neřekl. Teď vám to chci povědět, ale vy se na to neptáte.
(Mt 7,7-8; L 11,9-10; J 16,12)

93 (Ježíš řekl:) Nedávejte svaté psům, aby to nehodili na hnůj. Neházejte perly sviním, aby je ne[zničily].
(Mt 7,6)

94 Ježíš řekl: Kdo hledá, najde. A [kdo klepe], tomu bude otevřeno.
(Mt 7,7-8; L 11,10)

95 (Ježíš řekl:) Když máte peníze, nedávejte je na úroky, ale dejte je tomu, který vám je už ne[vrátí].
(Mt 5,42; L 6,30; L 6,34-35)

96 Ježíš řekl: Království Otce se podobá ženě, která vzala trochu kvasu a skryla ho do těsta - tak z něho udělala velké chleby. Kdo má uši, slyš.
(Mt 13,33; L 13,20)

97 Ježíš řekl: Království O[tce] se podobá ženě, která nese [džbá]n plný mouky. Když šla dlouhou cestu, ucho džbánu se utrhlo a mouka se sypala po cestě, aniž by to věděla. Nevěděla vůbec, co se stalo. Když došla k domu, postavila džbán na zem a zjistila, že je prázdný.
(2K 4,7)

98 Ježíš řekl: Království Otce se podobá muži, který chtěl zabít jednoho mocného muže. U sebe doma vytáhl meč a vrazil do stěny, aby poznal, zda je jeho ruka [dost] silná. Potom zabil toho mocného.

99 Učedníci mu řekli: Tvoji bratři a tvá matka stojí venku. Řekl jim: Ti zde, co činí vůli Otce, to jsou moji bratři a má matka. To jsou ti, kteří vejdou do království mého Otce.
(Mt 12,46-50; Mk 3,32-35; L 8,19-21)

100 Ukázali Ježíšovi zlatou minci a řekli mu: Císařovi lidé od nás vymáhají daně. On jim řekl: Dejte císaři, co je císařovo, dejte Bohu, co je Boží, a co je mé, to dejte mně.
(Mk 12,14-17; Mt 8,19-21; L 20,24-26)

101 (Ježíš řekl:) Ten, kdo neměl tak jako já v nenávisti svého [otce] a svou matku, nemůže se stát mým [učedníkem]. A kdo nemiluje svého [otce] a svou matku tak jako já, nemůže být mým [učedníkem]. Neboť má matka, která (… chybí 1-2 slova ...) ale moje pravá [matka] mi dala život.
(L 14,26)

102 Ježíš řekl: Běda jim, farizeům. Podobají se psovi, který leží ve žlabu pro dobytek. Ani nežere, ani nedopustí, aby se dobytek nažral.
(L 11,52)

103 Ježíš řekl: Blažený je člověk, který ví, v jakou chvíli vejdou lupiči, takže vstane, sebere své [síly] a opásá svá bedra dříve, než oni vstoupí.
(Mt 24,43; Lk 12,39)

104 Řekli mu: Pojď, dnes se budeme modlit a postit. Ježíš však pravil: Jakého jsem se dopustil hříchu a v čem jsem podlehl? Ale když ženich vyjde ven ze svatební komnaty, tehdy ať se modlí a postí.
(Mk 2,18-20; Mt 9,14-15; L 5,33-35 v dosl.řec.překl.)

105 Ježíš řekl: Kdo pozná otce a matku, toho nazvou synem děvky.

106 Ježíš řekl: Když dva učiníte jedním, stanete se Syny člověka. A když řeknete: "Horo, pohni se", tak se pohne.
(Mk 11,23; Mt 18,19; Mt 21,21)

107 Ježíš řekl: Království se podobá pastýři, který má sto ovcí. Jedna z nich, ta největší, zabloudila. Nechal těch devadesát devět a hledal tu jednu, dokud ji nenašel. Když ji unaven našel, řekl té ovci: "Mám tě rád víc než těch devadesát devět."
(Mt 18,12; L 15,4-6)

108 Ježíš řekl: Kdo se napil z mých úst, bude jako já. Já se stanu jím a skryté se mu odhalí.
(Mt 4,4; Ga 2,19-20)

109 Ježíš řekl: Království se podobá člověku, který má na svém poli ukrytý poklad a neví o něm. A když zemřel, zanechal jej svému [synovi]. Syn o něm (také) nevěděl (a) pole prodal. Ten, kdo je koupil, přišel, a když oral, [našel] ten poklad. Začal půjčovat peníze na úrok těm, kterým chtěl.
(Mt 13,44)

110 Ježíš řekl: Kdo nalezl svět a zbohatl, ten ať se světa zřekne.
(Mk 8,36; Mt 16,26; L 9,25)

111 Ježíš řekl: Nebe i země budou před vámi svinuta. A živý z Živého nespatří smrt ani strach. Neříká Ježíš: Kdo nalezl sám sebe, toho svět není hoden?

112 Ježíš řekl: Běda tělu, které závisí na duši. Běda duši, která závisí na těle.
(J 6,63; Mt 8,21-22)

113 Jeho učedníci mu řekli: Kdy přijde království? (On pravil:) Nepřijde, když bude očekáváno. Neřekne se: "Hle, je tady!", nebo: "Hle, tam!". Vždyť království Otce je rozšířeno po celé zemi a lidé ho nevidí.
(L 17,20-21; Mt 24,23)

114 Šimon Petr jim řekl: Ať Marie od nás odejde, neboť ženy nejsou života hodny. Ježíš pravil: Dávejte pozor! Já ji povedu, abych ji učinil mužem, aby se stala živým mužným duchem podobným, jako jste vy. Každá žena, která se učiní mužem, vejde do království nebe. 

Zdroj: http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005010001

Učení Ježíše Nazaretského, které v bibli nenajdete (nalezeno okolo roku 1950 v Palestině).

Tato slova údajně pověděl svým učedníkům v době putování po Egyptě. Fragmenty těchto ponaučení jsou zachyceny v kanonických evangeliích. Celé jsou zaznamenány v takzvaných kumránských svitcích, jež byly nalezeny v Palestině u Mrtvého moře v polovině dvacátého století...

PŘIKÁZÁNÍ ŠTĚSTÍ Když sešel z hory, kde přivítal východ Slunce, řekli ti, kdo se shromáždili u úpatí hory: Jsi pro nás zdroj inspirace. Tvá slova mění srdce a tvá moudrost rozjasňuje rozum. Toužíme ti naslouchat. Pověz nám, kdo jsme?

Usmál se a řekl: Jste světlo světa. Jste hvězdy. Jste chrám pravdy. V každém z vás je Vesmír. Podřiďte rozum srdci, ptejte se svého srdce, poslouchejte skrz svou Lásku. Blažení jsou ti, kdo znají jazyk bytí.

Jaký je smysl života?

Život je cesta, smysl i odměna. Život je tanec lásky. Vaše poslání je rozkvést. Být je veliký dar. Váš život je součástí historie Vesmíru. Život je krásnější než všechny teorie. Život je důvod k oslavě. Život je cenný sám o sobě. Život se odehrává v přítomnosti a smysl přítomnosti je být v ní přítomen.

Proč nás pronásleduje neštěstí?

Co jste zaseli, to také sklízíte. Neštěstí je vaše volba. Chudoba je výtvor člověka. Hořkost je plod nevědomosti. Když obviňujete, ztrácíte sílu. Když po něčem toužíte, zaháníte štěstí. Probuďte se. Žebrák je ten, kdo si neuvědomuje sám sebe. Ti, kdo nenajdou vnitřní království, jsou bezdomovci. Kdo zbytečně plýtvá časem, stává se ubožákem. Nedělejte ze svého života živoření. Nedovolte davu, aby zničil vaši duši. Ať bohatství není vaším prokletím.

Jak přemoci neštěstí?

Neodsuzujte se. Nezříkejte se sami sebe, neboť jste božští. Nesrovnávejte a nerozdělujte. Za všechno děkujte. Radujte se, neboť radost koná zázraky. Milujte se, neboť kdo miluje sám sebe, miluje i ostatní. Blahořečte nebezpečí, neboť odvážní nalézají blaženost. Modlete se, pociťujete-li radost, a neštěstí se vás nedotkne. Modlete se, ale neobchodujte s Bohem. A vězte, že vychvalování je pro duši nejlepší modlitba a štěstí je nejlepší strava.

Jak dosáhneme štěstí?

Šťastní jsou ti, kdo jsou vděční. Šťastní jsou ti, kdo jsou klidní. Šťastní jsou ti, kdo našli ráj v sobě samém. Šťastní jsou ti, kdo přijímají dary s radostí. Šťastní jsou ti, kdo hledají. Šťastní jsou ti, kdo jsou probuzení. Šťastní jsou ti, kdo naslouchají hlasu Božímu. Šťastní jsou ti, kdo naplňují svá poslání. Šťastní jsou ti, kdo poznali jednotu. Šťastní jsou ti, kdo se meditací přibližují k Bohu. Šťastní jsou ti, kdo žijí v harmonii. Šťastní jsou ti, kdo vidí krásu světa. Šťastní jsou ti, kdo se otevřeli Slunci. Šťastní jsou ti, kdo plynou jako řeky. Šťastní jsou ti, kdo jsou připraveni přijmout štěstí. Šťastní jsou ti, kdo jsou moudří. Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují sami sebe. Šťastní jsou ti, kdo milují. Šťastní jsou ti, kdo vychvalují život. Šťastní jsou ti, kdo tvoří. Šťastní jsou ti, kdo jsou svobodní. Šťastní jsou ti, kdo odpouštějí.

V čem je tajemství hojnosti?

Váš život je nejcenější šperk v klenotnici Boha. Bůh je šperk lidského srdce. Bohatství uvnitř vás je nesmírné a hojnost kolem vás nevyčerpatelná. Čím více dáváte, tím více dostáváte. Svět je dost bohatý, aby se každý stal bohatým. Nevyčítejte si bohatství. Štěstí stojí na prahu vašeho domu. Otevřete se hojnosti a přeměňte vše v životě ve zlato. Blažení jsou ti, kdo našli poklad v sobě samém.

Jak žít ve světle?

Žijte naplno každý okamžik svého života. Život, který není prožit naplno, vyvolává zatrpklost. Vězte, že co je uvnitř, to je i vně. Temnota světa pochází z Temnoty v Srdci. Člověk je zárodek Slunce. Meditace o Bohu je rozpuštění se ve Světle. Jasná mysl je jako záře tisíci Sluncí. Blažení jsou ti, kdo touží po Světle.

Jak dosáhnout harmonie

? Žijte prostě. Nikomu neškoďte. Nezáviďte. Ať vás pochybnosti očišťují, ale neoslabují. Zasvěťte život kráse. Tvořte kvůli tvoření, ale ne kvůli ocenění. Jednejte s bližními otevřeně. Změňte minulost. Přinášejte do Světa něco nového. Naplňte tělo Láskou. Staňte se energií Lásky. Láska vše oduševňuje. Kde je láska, tam je Bůh.

Jak dosáhnout dokonalého života?

Šťastný člověk dokáže změnit mnoho lidí. Nešťastní zůstávají otroky. Štěstí miluje svobodu. Radost je tam, kde je svoboda. Pochopte podstatu štěstí. Otevřete se světu a svět se vám otevře. Jestliže přestanete být v opozici, stanete se vládcem. Jaká je podstata reality ? ,,Já" je jméno Věčnosti. Uvědomění si sama sebe jsou dveře do vyšší reality. Uvědomění si sama sebe je klíč k přeměně. Když najdete odpověď na otázku ,,Kdo jsem ?", odpovíte si na všechny otázky. Stanete se příčinou svého štěstí.

A podíval se na všechny s láskou a dodal:

„Ticho mnohé odhalí.

Buďte sami sebou.“

Zdroj:  http://www.lajkit.cz/osobni-rozvoj/item/354-uceni-jezise-nazaretskeho-ktere-v-bibli-nenajdete-nalezeno-okolo-roku-1950-v-palestine

O JEŽÍŠI

Jen stěží bychom hledali někoho kdo inspiroval tak velké množství lidí jako to učinil Ježíš Kristus. Většina dnešních náboženství či duchovních spolků je ve svém základě ovlivněna jeho životem. Přesto, že žil před více jak dvěma tisíci lety, existují četné záznamy a popisy jeho života. Ježíšova prohlášení jako například: „království nebeské je ve vás“ jsou stále stejně pravdivá i po více jak dvou tisících letech. Když pročítáme záznamy jeho slov nacházíme mnoho nepochopení, mylných výkladů a rozporů, což nám neumožňuje učinit si o něm jasnou představu.

Asi nejvíce se o něm dočteme v knize Nový zákon, ale ani tato sdělení nejsou ve všech částech stejně inspirována. Bylo to způsobeno díky zásahům do tohoto Písma, když bylo s postupem času překládáno, proškrtáváno a doplňováno chybnými výklady. Proto nemusí být každé slovo v tomto Písmu svatém skutečně svaté, a je nutné používat intuici abychom rozlišili co je důležité a co ne. Kniha Nový zákon vznikla sloučením několika starých knih, které byly vybrány církevním koncilem a ostatní byly zavrženy. Vedly se velké spory o tom, které knihy a výroky byly autentické. Takto byla zamítnuta i nauka o převtělování, která tak nenávratně zmizela z křesťanského náboženství. Pravděpodobně i díky těmto úpravám, toho víme tak málo o osobě Ježíše, a většina lidí si jeho osobu upravuje dle vlastních představ a přání.

V současné době je poměrně často zpochybňována jeho existence, poukazuje se na nedostatek historických důkazů, a někteří pokládají jeho život za zcela smyšlený. Přitom nikdo nemůže skutečně vyvrátit existenci Ježíše Krista v naší historii. Je určitě těžké představit si, že křesťanství vzniklo na základě smyšlené osobnosti a je to i dosti nepravděpodobné. Pokud budeme zkoumat vznik jakéhokoli náboženství, dojdeme k závěru, že většinou byla u svého zrodu inspirována skutečnou a moudrou osobností.

Většina lidí na západě nechápe existenci těch, které nazýváme Duchovními Mistry, Učiteli, Adepty a Mudrci. Neznáme žádného adepta mezi námi, a tak nemáme žádné měřítko podle kterého bychom mohli takového člověka posuzovat. K velkému nepochopení dochází i u těch kteří se s některým žijícím mudrcem potkali. Báchorky a pověsti o nich vznikají už za jejich života a po smrti vznikají další ještě fantastičtější.

Ježíš se zrodil se vznešeným posláním povznést lid určité doby a určitého kraje. S podobným posláním se zrodili mudrcové již před ním a budou přicházet i nadále. Byl spojován s něčím neobyčejným a mimořádným, a proto ti kteří o něm psali se snažili jeho osobnost zvýraznit řadou fantastických a úžasných historek. Mnoho událostí o Ježíši zachycených v Písmu jsou alegorie a podle toho bychom k nim měli přistupovat. Několik rčení, která jsou mu přisuzována bylo podvrženo a některá byla špatně pochopena a proto zapsána chybně.

Všeobecně jsou šířeny zprávy o jeho panenském zrození, aniž by byl brán v úvahu skutečný esoterní význam takového zrození. Nejdůležitější však je kým a čím Ježíš byl a co skutečně vykonal. Stejně jako některé vysoké bytosti, které se zde rodí aby nás učily a duchovně povznesly, pocházel i Ježíš ze světa, který je blíže slunci, a kde jsou bytosti vyvinutější než my. Inteligence na jiných planetách jsou daleko před námi v chápání života a v duchovnosti. Takovéto bytosti se díky svému soucitu občas zrodí na planetách podobně zaostalých jako je ta naše. Sami se nabízejí Nadjá aby mohly pomáhat méně vyvinutým částem vesmíru, a Ono jim umožňuje se vtělit i na naší planetě. Proto s nimi bývá spojováno panenské zrození jako symbol vyššího původu. Pro ně takové vtělení znamená určité sebeobětování, neboť musí sestoupit do nižší úrovně v každém směru – fyzicky, mentálně a duchovně. Takto byl Ježíš ukřižován mentálně i duchovně dříve než byl přibit na kříži. Bytosti, které střeží duchovní vývoj i osud lidstva na naší planetě mu ukázaly čím bude procházet a co bude muset vykonat až do svého konce.

Ježíš sestoupil z vyšších oblastí aby prospěl lidstvu předávaje nejvyšší duchovní moudrost a pomoc na cestě opravdových hledajících. Zasel mír v srdci lidí za cenu sebeobětování. Musel omezit své vědomí aby se mohl vtělit, ale toto omezení bylo pouze dočasné. Pochopit život té doby, mohl jedině tím, že se zrodil mezi prostý lid. Musel projít všemi omezeními a nedostatky lidského vědomí a postupně se probudit ke svému vnitřnímu světlu.

Již ve věku dospívání začal chápat duchovní význam života, a přibližně ve třinácti letech si uvědomil, že se musí věnovat hledání aby znovu nabyl svého vyššího vědomí. Pod vedením své intuice opustil rodiče a vydal se do Egypta, kde se stal žákem ve školách starobylých duchovních mystérií. Několik let se živil tvrdou prací svých rukou. V městě Alexandrii se připojil ke skupině mystiků, filozofů a učitelů, která se věnovala hledání pravdy. Cvičili meditace na východ i západ slunce a společně se modlili aby se jejich mysli stáhly do hlubin v koncentraci na Pravdu.

Čilý obchodní ruch v přístavu Alexandrie mu umožnil naslouchat slovům indických obchodníků, kteří se něčemu naučili ze svých písem a od bráhmanů, kasty duchovních učitelů v Indii. Po létech Ježíš dokončil svůj výcvik a byl zasvěcen do nejvyšší esoterické nauky, odvrhl všechny vědomosti a odešel aby nalezl sám sebe.

Ježíš poznal své nejvnitřnější bytí, samotné Nadjá. Ono je univerzální a neosobní existencí dosažitelnou pro každého z nás, a když ho nalezneme, můžeme naplnit i své životní poslání. Když Ježíš pochopil kdo a co je, zatoužil po blahu všech ostatních a jeho konečnou zkouškou realizace byla služba světu. Bylo mu dvacet osm let, když se rozpomněl na své svaté poslání a připravil se na předání poselství těm, kteří je mohli přijmout. Jakmile se vrátil mezi prostý lid do Svaté země, začal toto své poslání naplňovat. Učil Chudé i negramotné, a stejně tak i lidi vyššího postavení. Všichni velcí učitelé přicházejí s pomocí a požehnáním, jejich láska a vědění proniká ke všem.

Byl předurčen stát se putujícím zjevovatelem, který vyučuje nepříjemné a nežádané pravdy. Mnozí byli zklamáni, když během svého poslání nikdy nezasahoval do svobodné vůle lidí. Pouze je povzbuzoval k přijetí pravdy, vlastním příkladem naznačoval jak vypadá opravdový duchovní život, ale nikoho nenutil aby ho přijal. Každé jeho slovo bylo naplněno tajuplným kouzlem, které v něm hořelo. Promlouval k lidským srdcím o božské pravdě, zaséval naději i lásku. Zprávy o něm a o jeho božském uskutečnění se šířily od úst k ústům. Lidé ho vyhledávali, uctívali ho, žádali o pomoc a požehnání. Některým bylo dovoleno stát se jeho žáky.

Přestože se jeho učení časem rozšířilo do mnoha zemí, nebylo univerzální a nebylo míněno pro celý svět. Ježíš neměl pocit, že by patřil k určitému národu či zemi. Jeho slova byla slyšena po celém Západě. Věděl, že během jeho poslání se najde poměrně málo těch, kteří přijmou jeho slova pravdy. Těch několik na něj toužebně čekalo, neboť je těžké nalézt pravého mudrce. Promlouval k davům, aby tak nalezl těch několik, kteří se pak stali jeho žáky. On věděl jaký ho čeká těžký osud a že ho lidé nakonec ukřižují, ale musel nejdříve najít těch několik málo, kteří budou pokračovat v práci i po jeho odchodu.

On se nevtělil s cílem založit novou organizaci nebo náboženství, ale aby v srdcích lidí zasel neviditelné semínko, které by vzklíčilo a naplnilo osudy lidí. Neměl zájem vytvořit určitou církevní hierarchii a nabádal ostatní k modlení v soukromí a ne v kostelích. Celá struktura křesťanství vznikla až mnoho let po jeho smrti. Vše co Ježíš předal světu, prochází díky nepochopení a díky času rozkladem. Přišel aby předal lidem vznešené duchovní poselství. To co nám zanechal do velké míry ovlivnilo a inspirovalo vznik křesťanství, neboť lidé vždy hledali svého spasitele, který by povstal a spasil svět navzdory jeho nedokonalosti.

Nic z toho co Ježíš vykonal nemůžeme připisovat pouze jeho době, neboť to co nám předal bude žít v našich srdcích navěky. Tak je to hluboce pravdivé a nedocenitelné. Ježíš neměl zájem dát světu nějakou systematicky uspořádanou filozofii, a přesto inspiroval stránky čtyř evangelií v Novém zákoně svým vlastním vnitřním dosažením .Ony myšlenky zachyceny ve stručných a přímých větách září osvícením, a každá z nich je nádherně soběstačná, nepopíratelně božská.

Mnoho pseudoduchovních vůdců a fanatických proroků se prohlašuje za vyvolené nástupce Ježíše Krista, zakládají nové kulty a náboženské spolky, které vytvářejí nikam nevedoucí duchovní cesty. Takovíto falešní proroci lákají upřímné hledající, kteří tak ztrácejí čas i duchovní touhu. Jejich jakkoli smělá či komplikovaná prohlášení nemohou být ani zdaleka srovnávána s prostými pravdami, které pronášel Ježíš. On jediný je skutečný Mesiáš, který je hoden našeho uctívání a nejvyššího zbožnění.

Pouhá nauka nestačí, je třeba i někoho kdo povznese náš charakter a odvrátí naši pozornost od pouhé světské činnosti směrem k Nadjá. Lidé však mnohem raději kráčejí cestou rituálů a dogmat, než cestou odhalení ve vlastním srdci. Jeho příchod byl pro svět požehnáním, on učil nejhlubšímu tajemství života a inspiroval k duchovnímu hledání. Ve svém každodenním životě vyjadřoval svatost, která zcela zastiňuje náš všední život.

Paul Brunton: „Jak se dívám zpět na obrazy minulých dějin a vidím před sebou přejít jeho postavu, nesoucí vysokou hodnost apoštolského znamení na svém čele, získávám novou útěchu a pocit jistoty. Nejsme zcela opuštěni; Bůh stále vysílá společníky pro naše klopýtající kroky a apoštoly Nekonečna pro naši tápající mysl."

Zdroj: http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/7445-o-jezisi/