Paul Brunton
Muže se zdát, že ustálený klid, který není ovlivnený zmatky naší doby, nelze nalézt. Presto jej nekterí nalezli. Existuje dostatek dukazu, že pátrání po vnitrním míru není beznadejné. Ale tohoto klidu nelze dosáhnout za jediný den. Zatímco ke vzrušení vede rychlá cesta, ke klidu žádná rychlá cesta není. Abychom jej získali, musíme pro nej pracovat, prekážkami stojícími v ceste se musíme probojovat. Klid je nejduležitejší vlastnost, o kterou máme usilovat. Nejedná se o vynucený klid uložený zvencí, který je náchylný k selhání, není to potlacení citu na povrchu, zatímco jim je dovoleno zurit uvnitr.
Je snadné dosáhnout urcitého druhu umelého klidu, když sedíme v pohodném kresle a cteme knihu o filozofii, avšak zkouškou je zustat klidný uprostred provokací a nebezpecí. Každý byl nekdy na okamžik vtažen do mírem naplneného vakua, které vzniká, jakmile náhle pomine velký strach nebo je náhle uspokojena velká touha. Okamžiky, kdy na cloveka padne náhlý klid, je nutno peclive opatrovat. Je-li s nimi nakládáno s vlídností a úctou, rozvinou se, prodlouží a premení v požehnání. Ti, kdo nejsou dostatecne vnímaví svou povahou a vývojem, nebudou schopni pocítit toto blahodárné ticho.
Klid pomáhá cloveku dosáhnout sebevlády, bez které je naplnen napetím. To pochází z ega a brání mu reagovat na intuitivní pocity a intuitivní myšlenky. Vnitrní práce každého hledajícího by mela být zapocata pestováním klidu a mírumilovného temperamentu. Jeho cílem by mel být stav trvalého vnitrního klidu a naucit se nedovolit sebemenšímu závanu emoce nebo vzrušení vášne, aby ho o nej pripravily. Tento vznešený klid odhaluje veliké rezervy, které se za ním skrývají. Jakmile je dosaženo vznešené rovnováhy mysli, pak je dalším požadavkem nedovolit nicemu, aby narušilo jeho vyrovnanost.
Hledání hlubšího klidu, který je obvykle zažíván jen príležitostne, je pro hledajícího duležité. Mel by pestovat plynulý klid za každých okolností tak dlouho, dokud jeho emoce nebudou nikdy vyvedeny z míry. Musí cvicit nemenný klid a halit se do jeho ochranné moci. Udržet se vnitrne klidným a presto neodmítat projevy sympatie k druhým a zájem o ne, je dalším aktem vyrovnání, který se casem naucí. Postupne si zvykne aplikovat tento vyrovnaný a klidný postoj na všechny problémy a to ho privede k rychlejšímu a lepšímu rešení. Pres tento neporušitelný vnitrní klid zustává hledající dostatecne vnímavý, aby mohl zaregistrovat nálady a pocity všech, kdo kríží jeho cestu.
Hledající si musí nalézt ve svém nitru stred a rozhodnout se udržovat jej nedotcený vuci všem zmenám, obavám a vyrušováním zevního sveta. Jeho ideálem bude zcela vyrovnane prijímat události príjemné i nepríjemné. Ví, že potíže mohou prijít, protože takový je lidský život. Je však rozhodnut, že jim nedovolí, aby narušily tento jeho vnitrní svatostánek, a že je bude mentálne udržovat v patricné vzdálenosti. Hledající se ucí a cvicí, jak pod duševním napetím vycitovat mír. Behem hodin kontemplace si vypracoval jasný moudrý postoj k životu a lidem, takže žádná situace, která muže nastat, jeho život nenaruší.
Okamžiky klidu mohou zacít do žákova života vstupovat casteji. Má je prijímat vdecne a reagovat na ne moudre a citlive. Jakmile se silne projeví pocity míru, mel by se jim zcela oddat a odsunout stranou vše ostatní. Nebot ty mu prinesou neco, co je v nich skryto, co je ješte hodnotnejší. Vyrovnanost muže být dosažena, jen když je pestován neochvejný klid. Okamžiky, kdy neexistuje negace a vnitrní mír je živý, nemohou být nazvány jinak než nádherné a dokonalé. Necht mysl nalezne svuj odpocinek v tomto nádherném a žádoucím klidu. Mír mysli privádí myšlenky pod dostatecnou kontrolu tak, aby mu bylo umožneno odmítnout rozrušení a zachovat citlivost. Posvátné ticho za myšlenkami se stane stredem.
Žádná událost není tak duležitá, abychom se kvuli ní nechali vyhnat ze svého vnitrního míru a mentálního klidu. Prijímejte své zkušenosti s takovou dávkou vyrovnanosti, jaké jen jste schopni. Klidný vyrovnaný život nepodléhá citovým krizím. Takový klid a tak uspokojivou rovnováhu lze udržet jen tehdy, když neocekáváme príliš mnoho od ostatních, nežádáme príliš mnoho od života a nejsme príliš úzkostliví kvuli malickostem. Zkušenost nás naucí ukáznit své vlastní citové reakce na každou situaci, at je sebevíce provokující nebo dráždící. Když stojíme pred nejakým zmatkem, musíme si pripomenout, že máme zustat klidní. Nastanou-li nesnáze, je treba uchýlit se nejprve do Prázdnoty a pak teprve ucinit, co nám doporucuje rozum a prakticnost.
Vnitrní klid má být cvicen temi, kdo se chtejí stát filozofy a je vyhledáván temi, kterí se uchylují do ústraní s cílem poznat sebe sama. Stejne hodnotný je i pro ty ostatní, kterí musí nutne setrvat ve svete a pracovat v nem. Protože urovnává jejich cestu zklidnením jejich chování a pocet težkostí se sníží tím, že budou obdareni jasnejším rozhledem. I pro ne muže být tento klid obranou proti zatrpklosti, zárukou humoru a míru. Mysl ocištená od prání se muže snadno zklidnit. Ten, kdo dosahuje tohoto nádherného klidu, je zbaven utrpení zmarených prání, je vylécen z ran horkých vzpomínek a osvobozen od bremen pozemských zápasu. Nalezl transcendentální jedinecnost mysli.
Pestujte klid a snažte se, aby rovnováha vaší mysli nebyla porušena. Držte se klidu za všech okolností, dokud se nestane vaší trvalou vlastností. Pokud vás nekterá kritická situace rozhodí, tak se pokuste nejprve obnovit vnitrní klid a teprve potom se zabývejte jejím rešením. V tichu nalezneme také dokonalý úkryt pred stísneností, kterou prináší prítomnost mnoha lidí. Jak utišující pro nervy, jak hojivý pro unavenou mysl je tento naprostý klid. Když nás tento mír zahalí, spontánne v nás dojde k rovnováze mezi citem a myšlenkou. Velký klid absorbuje vášne, negativní emoce a úzkosti, a tak zpusobuje, že všechny zmizí. Veškerý spech, zmatek a prílišné zaujetí zevními vecmi brání vzniku intuitivního života.
Vnitrní mír je možné udržet pouze tehdy, jakmile v mysli nechová žádné starosti. Jakákoli práce bude provádena lépe v atmosfére klidu, než když bude vykonávána v atmosfére úzkosti. Dosažení vnitrního míru ho nezbaví zevních konfliktu, ale snižuje pravdepodobnost jejich vzniku. Vytvorí v sobe tajemný nezranitelný stred, kterého se nemohou dotknout bolesti ani radosti sveta. Zde nalezne inspiraci pro takové ruznorodé vlastnosti, jakými jsou odvaha a laskavost, vyrovnanost a cestnost. Je snadné tento hluboký bezedný klid nesprávne pochopit a pohlížet na nej jako na chladný, necitelný, neosobní a odtažitý postoj. Ve skutecnosti se však jedná o krásný, laskavý a moudrý cit. Tohoto stavu mysli lze dosáhnout usmernovaným životem, procištením citu a provádením mystických cvicení.
Myslete na Nadjá jako na stále se prohlubující klid. Cím více se približujeme zdroji svého bytí, tím více se vzdalujeme od depresí a zoufalství. U cloveka, který je zakotven v Nadjá, se klid stane jeho prirozeným postojem. Je to klid tak naprostý, že nás pozvedne mimo svet. Klidná mysl snadneji pochopí pravdu jakékoli situace, do které je osobne zapletena. Udržet si odstup od svých problému je nezbytné k tomu, abychom se jimi mohli zabývat úcinneji. Filozofický výcvik nám pomuže udržet se v klidu nejen v príjemných situacích, ale také v dobách utrpení. Prináší více míru a vetší osvobození od vášní. Filozofie nás ucí prijímat s klidem jak potíže, tak i radosti. Jejím prvním plodem je, že vneseme klid duše do cinnosti tela. Uvnitr mysli pravého filozofa vládne klid.
Klid prichází cástecne z dobrovolne prijaté kázne myšlenek a citu behem denní cinnosti, cástecne z cvicení meditace a cástecne ze znalosti Svetové Ideje a hluboké duvery ve Svetovou Mysl, která ji stvorila. Vnitrní mír je jedním z výsledku vnitrního sebeovládání. Nenechte se vyprovokovat ke spechu, pestujte neuspechaný prístup a váš klid muže být uchován i behem vykonávání jakékoli zevní cinnosti. Nakonec po mnoha zkušenostech pochopíme, že mír musí nahradit vášen, pravda musí vytlacit faleš a skutecnost musí prozárit iluzi, která ji zakrývá. Ten, kdo žije na vyšších úrovních svého bytí, obdrží nádherný klid jako cást své odmeny. Pestování tohoto klidu pripravuje cestu ke vstupu na tuto úroven. Klid prichází snadno k cloveku, který skutecne duveruje vyšší Síle.
Získat nadvládu nad nepríznivým okolím, ze kterého nelze uniknout, je možné jedine prenesením plné pozornosti na zárivou Sílu ve svém nitru. Jakmile si osvojíme umení zde setrvávat, tak nalezneme mír. Když clovek ví, že Skutecnost stále je a že všichni se do ní vrací, protože není kam jinam jít, pak ustane ve svém strašlivém spechu a zacne brát události klidneji. Pokud clovek není schopen žít v míru sám se sebou, potud nebude schopen žít v míru s ostatními lidmi. Žít míruplný život je možné pouze s mírem naplnenou myslí. Ten, kdo má dostatek inteligence, úctyplné oddanosti a je-li osobne procišten, muže doufat, že jednoho dne vstoupí do oné zkušenosti, kdy bude obklopen božským mystériem a okouzlen božským mírem.
Paul Brunton: ,, Dríve než Nadjá muže s vámi setrvat, musejí být city uvedeny do stavu klidu, myšlenky musejí být obráceny do nitra a tam soustredeny. Jinak vaše pozornost bude poutána zevními problémy. To vše casto zahrnuje osvobození od silných prání a smyslových vášní. Tato vnitrní práce vede hledajícího - jestliže je ochoten jít tak daleko - hloubeji do vlastního nitra. Co tam nalezne, jestliže jeho úsilí je úspešné? Nádherný klid, nadpozemský pocit, že se prenesl na jinou úroven bytí, užší spojení s duchovností. Je pravda, že na nejhlubších úrovních se práce intelektu zastaví. To však je jen docasný stav."
Source: http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/8643-o-klidu-mysli/
2016-02-17
Neco na zamysleni.
Nejsme na Zemi jen proto, aby se z nás stali matematici. Jsou deti, které pták nebude zajímat. Muže zpívat sebesilneji, a presto tyto deti budou sledovat, co se deje na tabuli. Pocty jsou pro takovéto deti. Když dojde na matematiku, ocitnou se v meditaci, v prirozeném meditativním stavu. Naši pozornost pohltily neprirozené starosti: peníze, povest a moc. Naslouchat ptákum vám nevydelá žádné peníze. Naslouchat ptacímu zpevu vám neposkytne moc ani slávu. Pozorovat motýla vám nepomuže ekonomicky, politicky ani spolecensky. Tyto veci nejsou ziskové. Ciní vás však štastnými.
Poslední slova Steva Jobse
Došel jsem až na vrchol úspechu ve svete byznysu. V ocích druhých je muj život nejspíš ztelesnením úspechu. Nicméne mimo práce mám jen málo radosti. Na konci je bohatství jen aspektem života, kterému jsem privykl.
Když ted ležím na nemocnicní posteli a promítám si celý svuj život, uvedomil jsem si, že všechno to uznání a bohatství, na kterém jsem si tolik zakládal, zbledlo a ztratilo význam tvárí v tvár blížící se smrti.
Ve tme se dívám na zelená svetla stroju, které me udržují pri živote a slyším jejich mechanické bzucení. Cítím jak se blíží dech boha smrti. Ted už vím, že když nakumulujeme dostatecné bohatství, aby nám vydrželo po zbytek života, meli bychom usilovat i o neco dalšího, co s bohatstvím nesouvisí. Melo by to být neco mnohem duležitejšího: možná vztahy, nebo umení, snad sen z mládí…
Bezuzdné následování bohatství nás promení v pokrivené bytosti, jako jsem já. Buh nám dal smysly a možnost cítit lásku v srdci každého, ne iluzi, kterou prináší bohatství.
Bohatství, jež jsem vyhrál v mém živote si nemužu vzít s sebou.
Mohu si odnést jen vzpomínky vysrážené láskou. To je skutecné bohatství, které vás bude následovat, doprovázet a dodávat vám svetlo a sílu k tomu jít dál. Láska muže cestovat tisíce mil. Život nemá žádné omezení. Jdete tam kam chcete jít. Dosáhnete výšin, kterých chcete dosáhnout. Je to všechno ve vašem srdci a ve vašich rukou.
Jaká postel je nejdražší na svete? Nemocnicní postel. Mužete zamestnat nekoho, kdo bude rídit vaše auto, nekoho kdo pro vás bude vydelávat peníze, ale nikdy nemužete najmout nekoho, kdo by za vás nesl vaši nemoc. Ztracené materiální veci lze nalézt. Ale je tu jedna vec, která nemuže být nikdy nalezena v prípade ztráty ~ život. Když jede clovek na operacní sál, uvedomí se, že existuje jedna kniha, kterou má ješte docíst ~ Kniha zdravého života.
Bez ohledu na stadium života v nemž se nacházíte, budete každý jednou celit dnu, kdy se opona zatáhne. Ochranujte lásku k vaší rodine, lásku k svému partnerovi, lásku vuci svým prátelum. Mejte sami sebe rádi a s láskou opatrujte ostatní.
Eckhart Tolle: Pozorujte, nehledejte a odpustte
Pozorovat emoce je v podstate totéž jako pozorovat myšlenky. Jediný rozdíl je v tom, že myšlenky máte v hlave, kdežto emoce mají silný telesný aspekt, takže je vnímáte predevším v tele.
Emoce nemusíte potlacovat, ale také se jimi nemusíte nechat ovládat. Jako pozorovatelé se s emocemi už neztotožnujete. Budete-li to delat, všechno nevedomé ve vaší mysli vyjde na svetlo vedomí.
Nehledejte jiný stav, než je ten, v nemž se práve nacházíte.
Budete-li jej hledat, zpusobíte vnitrní konflikt a vyvoláte nevedomou rezistenci.
Odpustte sami sobe za to, že nežijete ve stavu klidu. Jakmile prijmete svuj neklid, váš neklid se promení v klid. Cokoli plne prijímáte, vám pomuže dosáhnout klidu.
To je zázrak odevzdání. Jakmile zacnete prijímat to, co existuje, každý okamžik bude tím nejlepším okamžikem.
To je osvícení.
Vztah je príležitost, nikoli závazek
Zamiluj se bezhlavým zpusobem do kolika lidí chceš. Chceš-li však s nekým žít celý život, mel bys o tom premýšlet. A chceš-li menit partnerky jako ponožky – nebo, což je ješte horší, zustat jen s jednou, protože si myslíš, že musíš, a pak žít v tichém zoufalství – klidne v tom pokracuj. Mnoho lidí navazuje vztahy s druhými, aby nebyli osamelí, z existencních duvodu, aby meli kde bydlet, aby je nekdo miloval – a to jsou ty lepší duvody.
Jiní to delají proto, aby zachránili svoje ego, aby se dostali z deprese, aby obohatili svuj sexuální život, aby prekonali nejaký drívejší vztah nebo aby se prestali nudit.
A tech je drtivá vetšina. Žádný z techto duvodu ale nefunguje.
Jestliže se oba vedome shodnete na tom, že cílem vašeho vztahu je vytvorení príležitosti, nikoli závazku – príležitosti k rustu, k sebevyjádrení, ke spolusdílení a souznení, k povznesení vašeho života na vyšší úroven, k odstranení všech nesprávných myšlenek, proste ke spojení vašich duší – pak teprve váš vztah zacne velmi dobre a bude fungovat.
Osho: Co nás mohou deti naucit o štestí
Štestí se deje tehdy, jste-li v harmonii se svým životem, žijete-li s ním v takové harmonii, že vše, co deláte, vám pusobí radost. Pokud tomu tak je, zjistíte, že meditace vás následuje. Milujete-li svou práci a zpusob svého života, jste meditativní. Nic vás nerozptyluje.
Jestliže vás neco rozptyluje, ukazuje to jen na to, že vás to ve skutecnosti príliš nezajímá.
Ucitel ve škole neustále ríká detem: „Dávejte pozor! Budte pozorní!“ Deti jsou pozorné, ale svou pozornost venují necemu jinému. Venku pred školou zpívá z celého svého srdce pták. Díte venuje svou pozornost tomuto ptákovi. Nikdo nemuže ríci, že nedává pozor, nikdo nemuže tvrdit, že není meditativní, že se nesoustredí — ono se soustredí!
Ve skutecnosti docista zapomnelo na ucitele i na rovnice, které píše na tabuli. Díte si toho vubec nevšímá, je ptákem a jeho zpevem naprosto uneseno. Ucitel ale ríká: „Dávej pozor! Co deláš? Nenech se rozptylovat!“
Ve skutecnosti ucitel rozptyluje díte. Díte je pozorné. Deje se to prirozene. Naslouchá ptacímu zpevu a je štastné. Ucitel ho vyrušuje, ríká mu: „Nedáváš pozor.“ Ucitel jednoduše lže! Díte dávalo pozor. Co má ale delat, když je pták zajímavejší? Ucitel tak zajímavý nebyl, rovnice díte vubec nepritahovaly.
Nejsme na Zemi jen proto, aby se z nás stali matematici.
Jsou deti, které pták nebude zajímat. Muže zpívat sebesilneji, a presto tyto deti budou sledovat, co se deje na tabuli. Pocty jsou pro takovéto deti. Když dojde na matematiku, ocitnou se v meditaci, v prirozeném meditativním stavu.
Naši pozornost pohltily neprirozené starosti: peníze, povest a moc.
Naslouchat ptákum vám nevydelá žádné peníze. Naslouchat ptacímu zpevu vám neposkytne moc ani slávu. Pozorovat motýla vám nepomuže ekonomicky, politicky ani spolecensky. Tyto veci nejsou ziskové. Ciní vás však štastnými.
Skutecný clovek má odvahu delat to, co ho ciní štastným. Jestliže bude chudý, bude chudý. Nestežuje si na to, nevyvolává to v nem zlobu. Ríká:
„Vybral jsem si svou cestu. Vybral jsem si motýly, ptáky a kvetiny. Nemužu být bohatý, to je v porádku! Jsem bohatý, protože jsem štastný.“
Osho: Clovek se rodí nekonecný
Když se díte narodí, má neomezené možnosti. Jakmile však prijme názory spolecnosti a zacne se vyvíjet jedním smerem, jeho možnosti ubývají. Díte prichází na svet mnohorozmerné, ale dríve ci pozdeji se zacne rozhodovat, cím bude a my mu v tom pomužeme, aby se stalo nekým.
Jedno cínské rcení ríká, že clovek se rodí nekonecný, ale pouze výjimecní lidé jako nekonecní i umírají. Když jste se narodili, byli jste cistou existencí. Až umrete, budete lékarem nebo inženýrem nebo profesorem. Celý život jste byli neúspešní!
Když jste se narodili, meli jste nekonecné množství možností, všechny dvere vám byly otevrené – mohli jste se stát profesorem, mohli jste se stát vedcem, mohli jste se stát básníkem; meli jste miliony možností. pak jste se usadil a stal jste se profesorem – profesorem matematiky, odborníkem, specialistou. Váš život se stále zužoval a dnes jste jako úzký tunel, který se neustále zužuje. Narodili jste se otevrení jako jasné nebe, ale brzy jste vstoupili do tunelu, ze kterého se už nikdy nedostanete. Tím tunelem je vaše ego, jež se ztotožnuje s vaší funkcí.
Je urážející, když si o nekom myslíte, že je úredník. je velmi urážející, když si o sobe myslíte, že jste úredník; je to velice ponižující. Jste bohové a bohyne, nic mín. Možná jste více, ale urcite nejste méne. Když ríkám, že jste bohové a bohyne, myslím tím, že máte neomezené možnosti, nekonecný potenciál.
Možná se nesnažíte svuj potenciál realizovat úplne – to však nemuže nikdo, protože je tak obrovský, že je to nemožné. Jste celý vesmír; svuj potenciál nemužete vycerpat ani v nekonecném case. To mám na mysli, když ríkám, že jste bohové – jste opravdu nevycerpatelní.
Neco však realizovat budete. Naucíte se jazyk, stanete se velmi výrecnými a možná se stanete recníky. Máte smysl pro slova, možná se stanete básníky. Máte dobrý sluch, máte rádi hudbu a možná se stanete hudebníky. To jsou však jen nepatrné možnosti. Nemyslete si, že to je všechno. Nemyslete si, že tím jste hotovi. Nikdo není nikdy s nicím hotov. At jste udelali sebevíc, není to vubec nic ve srovnání s tím, co ješte udelat mužete. A cokoliv mužete udelat, není vubec nic ve srovnání s tím, cím jste.
Ego znamená ztotožnovat se s funkcí. Guvernér má ego – je guvernérem a myslí si, že dosáhl svého cíle. Premiér má ego a myslí si, že dosáhl svého cíle. Co víc si mohou prát?
To je ovšem velmi hloupé, strašne hloupé. Život je tak obrovský, že jej nikdy nelze dokoncit. To je nemožné! Cím víc žijete, tím víc možností se vám otevírá. Ano, mužete dosáhnout jednoho vrcholu – a najednou je pred vámi druhý, život nikdy nekoncí. Clovek se rodí v každém okamžiku, pokud je otevrený svému potenciálnímu bytí.
Pro ego je duležitá cinnost, zatímco pro vedomí je duležité bytí. Zen je pro bytí, a všichni jsme pro cinnost. Všichni trpíme, protože naše bytí je tak velké a my je nutíme do velmi úzkých tunelu. To nám zpusobuje utrpení, to nás svazuje. Ztrácíme svobodu a všude narážíme jen na prekážky. Máme pocit, že jsme omezováni ze všech stran. Za to však nikdo nemuže, je to naše vlastní vina.
Moudrý clovek muže delat tisíc a jednu vec, ale s žádnou se neztotožnuje. Když je v kancelári, je guvernérem, jakmile z kanceláre odejde, prestane být guvernérem a je opet bohem. Když prijde domu, stane se otcem, neztotožnuje se s tím. Miluje svou ženu a je jejím manželem, ale neztotožnuje se s tím. Delá tisíc a jednu vec, ale zustává oprošten od svých funkcí.
Je otcem, je manželem, je matkou, je bratrem, dítetem, ucitelem, guvernérem, premiérem, prezidentem, metarem, zpevákem a spoustou dalších vecí – ale s nicím se neztotožnuje. Zustává transcendentní, je nade vším. Nic ho nemuže omezit. Pohybuje se všemi temito místnostmi, ale žádná není jeho vezením. Cím více se pohybuje, tím je svobodnejší.
Když jste v kancelári, budte úredníkem, budte komisarem, budte guvernérem – to je naprosto v porádku – ale jakmile odejdete z kanceláre, nebudte úredníkem, nebudte komisarem, nebudte guvernérem. Vaše funkce skoncila. Proc ji tahat s sebou? Nechodte po ulici, jako byste byli guvernérem – nejste jím.
Funkce guvernéra vás bude omezovat; nedovolí vám užívat si života. Ptáci budou zpívat na stromech, ale jak se toho muže úcastnit guvernér? Jak muže guvernér zpívat s ptáky? A prišly dešte a páv tancí – jak muže stát guvernér v davu a dívat se? To je nemožné., guvernér musí být guvernérem. Guvernér jde svou cestou, nedívá se napravo ani nalevo, nedívá se na listí stromu, nedívá se na mesíc. Zustává guvernérem.
Taková pevná totožnost vás zabíjí. Cím více jste s necím ztotožneni, tím více jste mrtví. To si pamatujte. Nic z toho, co deláte, vás neomezuje. Vaše cinnost nemá nic spolecného s vašim bytím. Z hlediska vašeho bytí je vaše cinnost naprosto bezvýznamná.
A ješte neco: já neboli ego je ta cást mé existence, která predstírá, že je celkem – je to podobné, jako kdyb moje ruka predstírala, že je celým mým telem. To by byl problém. Jsme soucástí nekonecného vesmíru a predstíráme, že jsme celek. Ego je druh šílenství, je to neuróza - megalománie. Ego je velmi šílené, hrozne šílené; budete-li ho chvíli poslouchat, uvedomíte si to šílenství.
Ego si myslí, že je všechno možné. Myslí si, že muže ovládnout celý svet, že muže ovládnout prírodu, že muže ovládnout Boha. O nicem jiném nepremýšlí. Myslí jen na agresi. Myslí, že je všechno možné, že je možné delat všechno. A je stále agresivnejší, stále šílenejší.
Ego si myslí, že dokáže všechno. Žije ve falešné predstave, že pouhá cást je celek. Impotentní ego si myslí, že je všemohoucí. Ego, které vlastne ani neexistuje, si myslí, že je stredem veškeré existence. A z toho vzniká veškeré utrpení.
Snažíme se delat všechno možné, ale nic se nám nedarí, protože vycházíme z mylných predpokladu. Snažíme se být úspešní, ale nikdy úspechu nedosáhneme. Každý úspech prináší zklamání. Nahromadili jsme spoustu penez, spoustu technických vymožeností, deláme vedecké pokroky, ale naše utpení roste. Trpíme víc než kdy jindy v minulosti.
Tak by to však být nemelo. Naše století je vedecky nejpokrocilejším stoletím. Nikdy ve své historii nebylo lidstvo tak bohaté, nikdy nemelo takové prostredky k využívání prírodních zdroju – ale nikdy v historii nebyl clovek tak neštastný. Co se stalo? Naše základní postuláty jsou mylné.
Pro cloveka bez ega je možné všechno; pro ego není možné nic. Chcete-li ovládnout svet, budete poraženi. nechcete-li ovládat, zvítezíte. Vítezí ti, co se vzdají existenci. Vule vás do ráje nedovede, do ráje vás dovede vzdání se.
Otcova slova synovi
Pokud me jednoho dne uvidíš starého, pokud se zašpiním pri jídle a nebudu se umet obléci, mej se mnou trpelivost, vzpomen si na casy, kdy jsem to ucil já tebe. Pokud budu mluvit a stále opakovat to samé, neprerušuj me, poslouchej! Když jsi byl malý, musel jsem ti každý vecer vyprávet tu samou pohádku.
Když se nebudu chtít umýt, nezahanbuj me, jen si vzpomen, kolik duvodu jsem si musel vymyslet, abych dostal do koupelny tebe. Když budeš videt mou nevedomost pro nové veci, dej mi cas a nedívej se na me s ironickým úsmevem. Já jsem mel trpelivost, abych te naucil abecedu.
Když budu mluvit a nebude to dávat smysl, dej mi cas, abych si vzpomnel, není duležité, co reknu, ale potreba být s tebou, mít te. Když moje unavené nohy budou delat mé kroky stále težšími, prijd mi naproti a podej mi ruce – tak jak jsem to delal já tobe, když jsi zkoušel své první krucky. Když reknu, že už chci zemrít, nezlob se, jednoho dne pochopíš, co me nutí to vyslovit.
Casem pochopíš, že i pres mé chyby, jsem chtel pro tebe vždy to nejlepší, že jsem se ti snažil vždy z cesty odstranit prekážky. Dej mi trochu tvého casu, dej mi trochu tvé trpelivosti, dej mi rameno, na které mohu položit svou hlavu stejne, jako jsem to delal já pro tebe. Pomoz mi dokoncit tuto cestu s láskou a klidem. Dám ti za to muj úsmev a nekonecnou lásku, jako vždy dosud…
Poslední slova Steva Jobse
Došel jsem až na vrchol úspechu ve svete byznysu. V ocích druhých je muj život nejspíš ztelesnením úspechu. Nicméne mimo práce mám jen málo radosti. Na konci je bohatství jen aspektem života, kterému jsem privykl.
Když ted ležím na nemocnicní posteli a promítám si celý svuj život, uvedomil jsem si, že všechno to uznání a bohatství, na kterém jsem si tolik zakládal, zbledlo a ztratilo význam tvárí v tvár blížící se smrti.
Ve tme se dívám na zelená svetla stroju, které me udržují pri živote a slyším jejich mechanické bzucení. Cítím jak se blíží dech boha smrti. Ted už vím, že když nakumulujeme dostatecné bohatství, aby nám vydrželo po zbytek života, meli bychom usilovat i o neco dalšího, co s bohatstvím nesouvisí. Melo by to být neco mnohem duležitejšího: možná vztahy, nebo umení, snad sen z mládí…
Bezuzdné následování bohatství nás promení v pokrivené bytosti, jako jsem já. Buh nám dal smysly a možnost cítit lásku v srdci každého, ne iluzi, kterou prináší bohatství.
Bohatství, jež jsem vyhrál v mém živote si nemužu vzít s sebou.
Mohu si odnést jen vzpomínky vysrážené láskou. To je skutecné bohatství, které vás bude následovat, doprovázet a dodávat vám svetlo a sílu k tomu jít dál. Láska muže cestovat tisíce mil. Život nemá žádné omezení. Jdete tam kam chcete jít. Dosáhnete výšin, kterých chcete dosáhnout. Je to všechno ve vašem srdci a ve vašich rukou.
Jaká postel je nejdražší na svete? Nemocnicní postel. Mužete zamestnat nekoho, kdo bude rídit vaše auto, nekoho kdo pro vás bude vydelávat peníze, ale nikdy nemužete najmout nekoho, kdo by za vás nesl vaši nemoc. Ztracené materiální veci lze nalézt. Ale je tu jedna vec, která nemuže být nikdy nalezena v prípade ztráty ~ život. Když jede clovek na operacní sál, uvedomí se, že existuje jedna kniha, kterou má ješte docíst ~ Kniha zdravého života.
Bez ohledu na stadium života v nemž se nacházíte, budete každý jednou celit dnu, kdy se opona zatáhne. Ochranujte lásku k vaší rodine, lásku k svému partnerovi, lásku vuci svým prátelum. Mejte sami sebe rádi a s láskou opatrujte ostatní.
Eckhart Tolle: Pozorujte, nehledejte a odpustte
Pozorovat emoce je v podstate totéž jako pozorovat myšlenky. Jediný rozdíl je v tom, že myšlenky máte v hlave, kdežto emoce mají silný telesný aspekt, takže je vnímáte predevším v tele.
Emoce nemusíte potlacovat, ale také se jimi nemusíte nechat ovládat. Jako pozorovatelé se s emocemi už neztotožnujete. Budete-li to delat, všechno nevedomé ve vaší mysli vyjde na svetlo vedomí.
Nehledejte jiný stav, než je ten, v nemž se práve nacházíte.
Budete-li jej hledat, zpusobíte vnitrní konflikt a vyvoláte nevedomou rezistenci.
Odpustte sami sobe za to, že nežijete ve stavu klidu. Jakmile prijmete svuj neklid, váš neklid se promení v klid. Cokoli plne prijímáte, vám pomuže dosáhnout klidu.
To je zázrak odevzdání. Jakmile zacnete prijímat to, co existuje, každý okamžik bude tím nejlepším okamžikem.
To je osvícení.
Vztah je príležitost, nikoli závazek
Zamiluj se bezhlavým zpusobem do kolika lidí chceš. Chceš-li však s nekým žít celý život, mel bys o tom premýšlet. A chceš-li menit partnerky jako ponožky – nebo, což je ješte horší, zustat jen s jednou, protože si myslíš, že musíš, a pak žít v tichém zoufalství – klidne v tom pokracuj. Mnoho lidí navazuje vztahy s druhými, aby nebyli osamelí, z existencních duvodu, aby meli kde bydlet, aby je nekdo miloval – a to jsou ty lepší duvody.
Jiní to delají proto, aby zachránili svoje ego, aby se dostali z deprese, aby obohatili svuj sexuální život, aby prekonali nejaký drívejší vztah nebo aby se prestali nudit.
A tech je drtivá vetšina. Žádný z techto duvodu ale nefunguje.
Jestliže se oba vedome shodnete na tom, že cílem vašeho vztahu je vytvorení príležitosti, nikoli závazku – príležitosti k rustu, k sebevyjádrení, ke spolusdílení a souznení, k povznesení vašeho života na vyšší úroven, k odstranení všech nesprávných myšlenek, proste ke spojení vašich duší – pak teprve váš vztah zacne velmi dobre a bude fungovat.
Osho: Co nás mohou deti naucit o štestí
Štestí se deje tehdy, jste-li v harmonii se svým životem, žijete-li s ním v takové harmonii, že vše, co deláte, vám pusobí radost. Pokud tomu tak je, zjistíte, že meditace vás následuje. Milujete-li svou práci a zpusob svého života, jste meditativní. Nic vás nerozptyluje.
Jestliže vás neco rozptyluje, ukazuje to jen na to, že vás to ve skutecnosti príliš nezajímá.
Ucitel ve škole neustále ríká detem: „Dávejte pozor! Budte pozorní!“ Deti jsou pozorné, ale svou pozornost venují necemu jinému. Venku pred školou zpívá z celého svého srdce pták. Díte venuje svou pozornost tomuto ptákovi. Nikdo nemuže ríci, že nedává pozor, nikdo nemuže tvrdit, že není meditativní, že se nesoustredí — ono se soustredí!
Ve skutecnosti docista zapomnelo na ucitele i na rovnice, které píše na tabuli. Díte si toho vubec nevšímá, je ptákem a jeho zpevem naprosto uneseno. Ucitel ale ríká: „Dávej pozor! Co deláš? Nenech se rozptylovat!“
Ve skutecnosti ucitel rozptyluje díte. Díte je pozorné. Deje se to prirozene. Naslouchá ptacímu zpevu a je štastné. Ucitel ho vyrušuje, ríká mu: „Nedáváš pozor.“ Ucitel jednoduše lže! Díte dávalo pozor. Co má ale delat, když je pták zajímavejší? Ucitel tak zajímavý nebyl, rovnice díte vubec nepritahovaly.
Nejsme na Zemi jen proto, aby se z nás stali matematici.
Jsou deti, které pták nebude zajímat. Muže zpívat sebesilneji, a presto tyto deti budou sledovat, co se deje na tabuli. Pocty jsou pro takovéto deti. Když dojde na matematiku, ocitnou se v meditaci, v prirozeném meditativním stavu.
Naši pozornost pohltily neprirozené starosti: peníze, povest a moc.
Naslouchat ptákum vám nevydelá žádné peníze. Naslouchat ptacímu zpevu vám neposkytne moc ani slávu. Pozorovat motýla vám nepomuže ekonomicky, politicky ani spolecensky. Tyto veci nejsou ziskové. Ciní vás však štastnými.
Skutecný clovek má odvahu delat to, co ho ciní štastným. Jestliže bude chudý, bude chudý. Nestežuje si na to, nevyvolává to v nem zlobu. Ríká:
„Vybral jsem si svou cestu. Vybral jsem si motýly, ptáky a kvetiny. Nemužu být bohatý, to je v porádku! Jsem bohatý, protože jsem štastný.“
Osho: Clovek se rodí nekonecný
Když se díte narodí, má neomezené možnosti. Jakmile však prijme názory spolecnosti a zacne se vyvíjet jedním smerem, jeho možnosti ubývají. Díte prichází na svet mnohorozmerné, ale dríve ci pozdeji se zacne rozhodovat, cím bude a my mu v tom pomužeme, aby se stalo nekým.
Jedno cínské rcení ríká, že clovek se rodí nekonecný, ale pouze výjimecní lidé jako nekonecní i umírají. Když jste se narodili, byli jste cistou existencí. Až umrete, budete lékarem nebo inženýrem nebo profesorem. Celý život jste byli neúspešní!
Když jste se narodili, meli jste nekonecné množství možností, všechny dvere vám byly otevrené – mohli jste se stát profesorem, mohli jste se stát vedcem, mohli jste se stát básníkem; meli jste miliony možností. pak jste se usadil a stal jste se profesorem – profesorem matematiky, odborníkem, specialistou. Váš život se stále zužoval a dnes jste jako úzký tunel, který se neustále zužuje. Narodili jste se otevrení jako jasné nebe, ale brzy jste vstoupili do tunelu, ze kterého se už nikdy nedostanete. Tím tunelem je vaše ego, jež se ztotožnuje s vaší funkcí.
Je urážející, když si o nekom myslíte, že je úredník. je velmi urážející, když si o sobe myslíte, že jste úredník; je to velice ponižující. Jste bohové a bohyne, nic mín. Možná jste více, ale urcite nejste méne. Když ríkám, že jste bohové a bohyne, myslím tím, že máte neomezené možnosti, nekonecný potenciál.
Možná se nesnažíte svuj potenciál realizovat úplne – to však nemuže nikdo, protože je tak obrovský, že je to nemožné. Jste celý vesmír; svuj potenciál nemužete vycerpat ani v nekonecném case. To mám na mysli, když ríkám, že jste bohové – jste opravdu nevycerpatelní.
Neco však realizovat budete. Naucíte se jazyk, stanete se velmi výrecnými a možná se stanete recníky. Máte smysl pro slova, možná se stanete básníky. Máte dobrý sluch, máte rádi hudbu a možná se stanete hudebníky. To jsou však jen nepatrné možnosti. Nemyslete si, že to je všechno. Nemyslete si, že tím jste hotovi. Nikdo není nikdy s nicím hotov. At jste udelali sebevíc, není to vubec nic ve srovnání s tím, co ješte udelat mužete. A cokoliv mužete udelat, není vubec nic ve srovnání s tím, cím jste.
Ego znamená ztotožnovat se s funkcí. Guvernér má ego – je guvernérem a myslí si, že dosáhl svého cíle. Premiér má ego a myslí si, že dosáhl svého cíle. Co víc si mohou prát?
To je ovšem velmi hloupé, strašne hloupé. Život je tak obrovský, že jej nikdy nelze dokoncit. To je nemožné! Cím víc žijete, tím víc možností se vám otevírá. Ano, mužete dosáhnout jednoho vrcholu – a najednou je pred vámi druhý, život nikdy nekoncí. Clovek se rodí v každém okamžiku, pokud je otevrený svému potenciálnímu bytí.
Pro ego je duležitá cinnost, zatímco pro vedomí je duležité bytí. Zen je pro bytí, a všichni jsme pro cinnost. Všichni trpíme, protože naše bytí je tak velké a my je nutíme do velmi úzkých tunelu. To nám zpusobuje utrpení, to nás svazuje. Ztrácíme svobodu a všude narážíme jen na prekážky. Máme pocit, že jsme omezováni ze všech stran. Za to však nikdo nemuže, je to naše vlastní vina.
Moudrý clovek muže delat tisíc a jednu vec, ale s žádnou se neztotožnuje. Když je v kancelári, je guvernérem, jakmile z kanceláre odejde, prestane být guvernérem a je opet bohem. Když prijde domu, stane se otcem, neztotožnuje se s tím. Miluje svou ženu a je jejím manželem, ale neztotožnuje se s tím. Delá tisíc a jednu vec, ale zustává oprošten od svých funkcí.
Je otcem, je manželem, je matkou, je bratrem, dítetem, ucitelem, guvernérem, premiérem, prezidentem, metarem, zpevákem a spoustou dalších vecí – ale s nicím se neztotožnuje. Zustává transcendentní, je nade vším. Nic ho nemuže omezit. Pohybuje se všemi temito místnostmi, ale žádná není jeho vezením. Cím více se pohybuje, tím je svobodnejší.
Když jste v kancelári, budte úredníkem, budte komisarem, budte guvernérem – to je naprosto v porádku – ale jakmile odejdete z kanceláre, nebudte úredníkem, nebudte komisarem, nebudte guvernérem. Vaše funkce skoncila. Proc ji tahat s sebou? Nechodte po ulici, jako byste byli guvernérem – nejste jím.
Funkce guvernéra vás bude omezovat; nedovolí vám užívat si života. Ptáci budou zpívat na stromech, ale jak se toho muže úcastnit guvernér? Jak muže guvernér zpívat s ptáky? A prišly dešte a páv tancí – jak muže stát guvernér v davu a dívat se? To je nemožné., guvernér musí být guvernérem. Guvernér jde svou cestou, nedívá se napravo ani nalevo, nedívá se na listí stromu, nedívá se na mesíc. Zustává guvernérem.
Taková pevná totožnost vás zabíjí. Cím více jste s necím ztotožneni, tím více jste mrtví. To si pamatujte. Nic z toho, co deláte, vás neomezuje. Vaše cinnost nemá nic spolecného s vašim bytím. Z hlediska vašeho bytí je vaše cinnost naprosto bezvýznamná.
A ješte neco: já neboli ego je ta cást mé existence, která predstírá, že je celkem – je to podobné, jako kdyb moje ruka predstírala, že je celým mým telem. To by byl problém. Jsme soucástí nekonecného vesmíru a predstíráme, že jsme celek. Ego je druh šílenství, je to neuróza - megalománie. Ego je velmi šílené, hrozne šílené; budete-li ho chvíli poslouchat, uvedomíte si to šílenství.
Ego si myslí, že je všechno možné. Myslí si, že muže ovládnout celý svet, že muže ovládnout prírodu, že muže ovládnout Boha. O nicem jiném nepremýšlí. Myslí jen na agresi. Myslí, že je všechno možné, že je možné delat všechno. A je stále agresivnejší, stále šílenejší.
Ego si myslí, že dokáže všechno. Žije ve falešné predstave, že pouhá cást je celek. Impotentní ego si myslí, že je všemohoucí. Ego, které vlastne ani neexistuje, si myslí, že je stredem veškeré existence. A z toho vzniká veškeré utrpení.
Snažíme se delat všechno možné, ale nic se nám nedarí, protože vycházíme z mylných predpokladu. Snažíme se být úspešní, ale nikdy úspechu nedosáhneme. Každý úspech prináší zklamání. Nahromadili jsme spoustu penez, spoustu technických vymožeností, deláme vedecké pokroky, ale naše utpení roste. Trpíme víc než kdy jindy v minulosti.
Tak by to však být nemelo. Naše století je vedecky nejpokrocilejším stoletím. Nikdy ve své historii nebylo lidstvo tak bohaté, nikdy nemelo takové prostredky k využívání prírodních zdroju – ale nikdy v historii nebyl clovek tak neštastný. Co se stalo? Naše základní postuláty jsou mylné.
Pro cloveka bez ega je možné všechno; pro ego není možné nic. Chcete-li ovládnout svet, budete poraženi. nechcete-li ovládat, zvítezíte. Vítezí ti, co se vzdají existenci. Vule vás do ráje nedovede, do ráje vás dovede vzdání se.
Otcova slova synovi
Pokud me jednoho dne uvidíš starého, pokud se zašpiním pri jídle a nebudu se umet obléci, mej se mnou trpelivost, vzpomen si na casy, kdy jsem to ucil já tebe. Pokud budu mluvit a stále opakovat to samé, neprerušuj me, poslouchej! Když jsi byl malý, musel jsem ti každý vecer vyprávet tu samou pohádku.
Když se nebudu chtít umýt, nezahanbuj me, jen si vzpomen, kolik duvodu jsem si musel vymyslet, abych dostal do koupelny tebe. Když budeš videt mou nevedomost pro nové veci, dej mi cas a nedívej se na me s ironickým úsmevem. Já jsem mel trpelivost, abych te naucil abecedu.
Když budu mluvit a nebude to dávat smysl, dej mi cas, abych si vzpomnel, není duležité, co reknu, ale potreba být s tebou, mít te. Když moje unavené nohy budou delat mé kroky stále težšími, prijd mi naproti a podej mi ruce – tak jak jsem to delal já tobe, když jsi zkoušel své první krucky. Když reknu, že už chci zemrít, nezlob se, jednoho dne pochopíš, co me nutí to vyslovit.
Casem pochopíš, že i pres mé chyby, jsem chtel pro tebe vždy to nejlepší, že jsem se ti snažil vždy z cesty odstranit prekážky. Dej mi trochu tvého casu, dej mi trochu tvé trpelivosti, dej mi rameno, na které mohu položit svou hlavu stejne, jako jsem to delal já pro tebe. Pomoz mi dokoncit tuto cestu s láskou a klidem. Dám ti za to muj úsmev a nekonecnou lásku, jako vždy dosud…
Zapomenuté tajemství štastného života
Následující myšlenka behem staletí zmátla a popletla spoustu lidí, kterí si ji casto vykládali mylne. Mužete ji najít napríklad v bibli (evangelium sv. Matouše) a v mnoha dalších knihách a umeleckých dílech:
„Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ješte víc, kdo nemá, tomu bude odnato i to, co má.“
Musíte pripustit, že pri ctení se i vám zdá tato veta nespravedlivá. Jako by ríkala, že bohatí zbohatnou ješte více a chudí budou ješte chudší. Ale v této vete se ukrývá jedna hádanka, je tu jedno zahalené tajemství. Když ho poznáte, otevre se pred vámi úplne nový svet.
Odpoved na tuto záhadu mnoha lidem po dlouhá staletí unikala. Je v jednom skrytém sluvku: vdecnost.
„Kdo má vdecnost, tomu bude dáno a bude mít ješte víc. Kdo nemá vdecnost, tomu bude odnato i to, co má.“
Odhalením tohoto jednoho ukrytého slova je tajemný text náhle jasný jako krištál. Od chvíle, kdy byla tato slova zaznamenána, uplynuly už dva tisíce let, ale zustávají stejne pravdivá jako kdysi. Jestliže si neudeláte cas na to, abyste projevili vdek, nikdy nebudete mít víc a to, co už máte, nakonec ztratíte. Skrývá se tu príslib kouzla, které probudí vaši vdecnost:
„Jestliže budete vdecní za to, co už máte, dostanete více.“
Tato slova platí pro každého, bez ohledu na vyznání. Popisují základní zákon vedy a vesmíru.
Spríznená Duše
Lidé si myslí, že spríznená duše je nekdo dokonalý. To je presne to, co všichni chtejí. Pravdou ovšem je, že spríznená duše je zrcadlo, osoba, která vám ukáže vše, co vás drží zpátky. Osoba, která vám prináší zamerení na sebe a která vám v tu chvíli mení celý váš dosavadní život.
Pravdou je, že spríznená duše je pravdepodobne nejduležitejší osobou, se kterou se kdy setkáte, protože strhne vaše nepropustné zdi, propleskne vás a vy mužete jít vzhuru. Ale žít se spríznenou duši navždy? Ne. Príliš bolestivé. Spríznené duše, které prijdou do vašeho života jen odhalují další vrstvu vás samotných, a pak odejdou.
Cílem spríznené duše je, aby vámi otrásla, trochu potrhala vaše ego , ukázala vám vaše prekážky a závislosti, zlomila vaše otevrené srdce, aby se do vašeho života mohlo dostat nové svetlo, abyste mohli být natolik zoufalí a mimo kontrolu, že vám nezbude, než zmenit svuj život.
V tu chvíli vám život predstavil svého duchovního mistra.
Láska nemá žádný opak, zlo neexistuje
Síla lásky nemá žádný opak. V živote neexistuje jiná síla než láska. Žádná negativní síla není. Za dávných dob se negativita popisovala nekdy jako „dábel“ nebo „zlo“. Být veden zlem ci dáblem znamenalo jednoduše to, že byl nekdo sveden do negativních myšlenek a pocitu, místo aby si zachoval pevnou víru v pozitivní sílu lásky.
Žádná síla negativity není. Je jenom jedna síla a tou silou je láska.
Veškeré negativní veci, které ve svete vidíte, jsou vždycky jen projevem nedostatku lásky. At se negativita projevuje v osobe, místu, okolnosti nebo události, vždy vychází jen z nedostatku lásky.
Není žádná síla smutku – smutek je nedostatek štestí a veškeré štestí vychází z lásky.
Není žádná síla neúspechu – neúspech je nedostatek úspechu a veškerý úspech vychází z lásky.
Není žádná síla nemoci – nemoc je nedostatek zdraví a zdraví vychází jen z lásky.
Není žádná síla chudoby – chudoba je nedostatek hojnosti a všechna hojnost pochází z lásky.
Láska je pozitivní silou života a jakýkoli negativní projev vždycky vychází z nedostatku lásky.
Až lidé dosáhnou prevratného bodu, od nehož vydají více lásky než negativity, uvidíme, jak negativita naši planetu rychle opouští. Jen si to predstavte! Kdykoli se rozhodnete vydat lásku, vaše láska pomáhá naklonit celý svet smerem k pozitivite! Nekdo verí, že jsme k tomu prevratnému bodu již blízko. Bez ohledu na to, jestli je to pravda, práve ted je cas vydávat lásku a pozitivitu. Udelejte to pro svuj život. Udelejte to pro svoji zemi. Udelejte to pro náš svet.
Máte ve svete velkou moc, protože mužete dávat velké množství lásky.
Source: http://www.matrix-2001.cz/
2016-02-08
Have You Ever Thought Why Good People Die Early? Read What Lord Buddha Has Said About the Same!
What is this cycle of birth and death?
How does this cycle of life and death come about?
What determines our improvement or deterioration?
According to Buddhism, it is determined by our karma. Karma is the energy or influence that is left behind by our actions.
Due to our past karma, we are born as human beings in this life. Similarly, the good and evil karma of this life and past lives will also affect our future lives.
Many Buddhists think of ‘karma’ as ‘evil karma’ only. This is not true. The energy that is left behind by our actions or thoughts, be it good or evil, is referred to as ‘karma’. Our future is determined by our karma. Thus, the Buddha Dharma says, "We reap what we sow".
Between our past and present, which bad or good karma, will determine our next life?
There are three situations as stated in the following:
a) Strong karma
When we are at the brink of death, the good and evil karma we have generated in our life will appear in front of our eyes.
Usually we generate a lot of good or bad karma every day. At the moment of our death, if strong good or evil thoughts arise, they will determine our future.
For example, the memory of killing one’s own father is unforgettable. The thought will always be in one’s mind.
At the moment of death, this evil scene (karmic action) will appear in front of one’s eyes.
Similarly, one who is very filial will see their own filiality and good deeds at the moment of their last breath.
This is similar to a debtor. At the end of the year, all creditors will come and chase after the debtor for their money, and the debtor will pay the creditor who applies him the greatest pressure first.
b) Habitual Influence
Some people may have karma that is neither extremely good nor extremely bad. In these circumstances, habitual actions may become the major influence on their fate.
Accumulated minor evil actions will produce an evil result. Accumulated minor good deeds will produce a good result. There is a saying;
"Although a drop of water is tiny, it may gradually fill a big container."
The Buddha also gave us an example: If there is a big tree that is leaning to the east, it will certainly fall towards the east when being axed.
The Chinese always say: "At the time of death, the ghosts that feel injustice will come and ask for one’s life."
Those who killed pigs and goats will see pigs and goats, and those who killed snakes will see snakes. If we see these, we will have great suffering.
We may tremble with intense fear, and lose our minds. In fact, the pigs, goats and other animals that have been killed would have been reborn according to their own karma.
However, those who did the killing will tend to continue to act in an evil way. They will accumulate more evil karma. Thus, at the moment of death the karmic action (cows, snakes, pigs, or goats etc. requesting recompense of life for lives taken) will appear in front of us and we will receive retribution according to our karma.
There is a story about a person who robbed and murdered a rich man in the middle of the night. After the incident, he felt that the rich man was always following him asking for his money and life.
In time the murderer was frightened to death. Later, it was found that the rich man was only injured and was still alive.
This anecdote illustrates that evil ghosts do not come to ask for one’s life. The Buddha’s explanation of karmic action explains the result perfectly.
Those who did evil will see suffering at the last moment before death overtakes them, and those who behaved well will be peaceful and happy at that last moment.
So we should be careful about the habitual karma that we generate daily!
c) The Last Thought
Some people may not have accomplished great things; perpetrated particularly evil deeds; nor established distinct habitual actions. During the last moment of their lives such people may suddenly think of something.
This last thought, whether good or evil, will influence their next rebirth. The Buddha’s teachings encourage those who are seriously ill to remember and to recite the merits of the Buddha, Dharma and Sangha and the merits of Dana and of following the precepts.
This will help us to have good thoughts. Relying on the energy of these good thoughts, we may have a good rebirth. Some may generate a lot of good karma during normal times, but may be nervous or sad during their last breath.
This may cause evil thoughts to arise and hence result in a poor rebirth. This is analogous to a merchant who has done good business throughout the year but who does not manage his business affairs well during the closing period of the financial year and thus causes the whole year’s effort to be wasted.
When someone is about to die, whether they are young or old, we should try not to cry, as this may affect the dying person’s emotional state and cause them suffering. We should advise the person to let everything go and to think about the Buddha, Dharma, Sangha, good acts of Dana, and other meritorious deeds that they may have done.
It is as if our business was not very good during the year, but because of skilful management during the crucial end of year period, we may nevertheless have a happy new year.
However, we should remember that our daily effort is still important. It is not rendered insignificant compared to the last minute’s effort.
If we habitually commit evil deeds it is hardly to be expected that we will have good thoughts at our death. If we habitually accumulate great merits, or have more modest tendency to do good, then with the assistance of others in recalling these merits during the moment of our last breath, we may have a better rebirth.
Read more at http://www.bloomingpost.com/2016/02/have-you-ever-thought-why-good-people.html#qDBpPyS42pec5fe8.99
Subscribe to:
Posts (Atom)