Continuing in the vein of our British thrash
feature, Worship Metal casts its critical eye over the 10 Greatest
Old-School Thrash Albums from the only country to truly rival the U.S in
the thrash stakes; Germany.
Predominantly an American phenomenon, thrash metal spewed out a slew
of solid bands throughout Europe, Australia and South America but
positively erupted in Germany. The sheer number of considerably skilled
Teutonic thrashers arriving on the scene in the mid 80’s was astonishing
and mounted a serious challenge to America’s dominance.
Mixing a furious blend of skin-strippingly raw and bloodied riffs
with unhinged, snarling vocals and breakneck speed, Germanic thrash
bands had a sound all of their own. While
the Americans were preoccupied with showmanship and lengthy
compositions, the Germans concentrated on the most ugly, twisted and
animalistic thrash imaginable.
After all, why bother with refinement and composure when you can simply thrash harder, faster and with more venom than the rest!
The sheer number of worthy albums which were considered for this
feature was extraordinary, the Teutonic scene delivering quality release
after quality release for the majority of the mid to late 80’s. With
that in mind, a one album per band mantra has been adopted to allow for
diversity. If we’ve forgotten your favourite old-school album, leave a
comment below and let’s banter!
Let the Teutonic terror begin \m/
10. Necronomicon – Escalation (1988)
Retaining the necro-sound pioneered by Sodom and Destruction on their early releases Obsessed By Cruelty and Sentence Of Death, Necronomicon’s
raw, dirty riffs and barely contained malevolence may not be as well
known as Sodom, Destruction and Kreator but it sure does compete.
Escalation‘s 8 tracks masterfully cave your face in with
alarming frequency. “Death Toll”, “…and the Night Will Be Silent” and
“Mosh The ABC” ring the tempo changes and even introduce Helloween-esque
levels of power metal melody to an otherwise insanely fast and
unyielding mix.
“Dirty Minds” is the one track doesn’t quite fit but it’s hard rock
stylings are admittedly fun and there’s nothing wrong with writing
catchy, up-beat thrash ditties; just ask Tankard!
Lo-fi and frenetic, Escalation is an absolute blast.
9. Violent Force – Malevolent Assault Of Tomorrow (1987)
Something of a cult curio, Malevolent Assault Of Tomorrow deserved
to be revered instead of forgotten and it’s high time this agonisingly
aggressive and frantic thrash gem was rediscovered.
Opening with the Motörhead-indebted “Dead City”, the album actually
improves after this bout of hero worship is finished with. Settling into
a groove of their own it’s on “Sign Of Evil”, “Vengeance And Venom” and
“S.D.I” where Violent Force really prove their mettle.
100% committed to thrashing you senseless, their salaciously filthy riffs and demented drumming may be highly reminiscent of comrades Kreator, but Malevolent Assault Of Tomorrow is straight-to-the-face thrashing with absolutely no effort to confound tradition or break new ground; take that as a compliment by the way.
Sometimes thrash should be
simple, brutal and without remorse and on their one and only full-length
album, Violent Force ticked all three boxes and lived up to their name
perfectly.
8. Protector – A Shedding Of Skin (1991)
Approaching the genre in a similar way to Brazil’s Sarcofago on their The Laws Of Scourge masterpiece, Protector’s A Shedding Of Skin experiments
wildly with daringly diversified dynamics and pacing which remains
resolutely committed to stripping skin from bone.
Barring a few moments of slower-paced
bruising on tracks such as “Death Comes Soon” and “Thy Will Be Done”
this blasts harder than ten-tonnes of dynamite down a mine-shaft and
should be as revered as a death/thrash progressive masterclass.
If Testament’s dalliances with death metal on the underrated Demonic caused involuntary liquid explosions then A Shedding Of Skin will require you to be hospitalised with dehydration; death/thrash has arguably never been executed better!
7. Accuser – Who Dominates Who (1989)
Approaching their brand of thrash metal with an eye for experimentation and a flurry of time-changes, Who Dominates Who may have arrived at the tail end of the 80’s but it still had something new to say.
Each track on Who Dominates Who slams hard with colossal
choruses, hardcore shouts and a grinding sound that relentlessly pummels
its way into your brain. It’s pretty safe to say that Metallica’s
stop-start chug and elaborate song-structures were Accuser’s main
inspiration and that’s no surprise considering the year it was recorded.
On an album spilling over with epic thrash tracks it’s “Symbol Of
Hate” and the title-track that pack the biggest one-two punch; each song
meandering through endlessly inventive machine-gun riffs and full-force
battery.
Accuser may never have been spoken off in the same breath as the genre’s greats but Who Dominates Who is the one album in their back catalogue that rises high above the status of also-rans.
6. Tankard – Chemical Invasion (1987)
Tankard are the German equivalent of New Jersey’s Overkill; both
bands taking the honour of being the most consistent and productive
thrash bands of their respective continents.
Tankard have never strayed from their beer and whiskey soaked path but they are much more than a mere gimmicky joke band and Chemical Invasion is the one album to prove their incredible importance to the Teutonic thrash scene.
Like the mad scientist depicted on the album artwork, Tankard throw
everything into their heady brew of intense drumming, barely controlled
riffs and histrionic vocals. Seemingly just one more drink away from
careening out of control entirely, Tankard’s hellish fury occasionally
calms, the open acoustic guitar strum of “For A Thousand Beers”
providing ample proof that these guys could play and play well.
Chemical Invasion is an album that demands to be listened to
drunk with the room spinning and projectile puke just one more
whirlwind head-bang away…true party thrash!
Just don’t ever steal their beer, you won’t like the outcome!
5. Holy Moses – Finished With The Dogs (1987)
On Finished With The Dogs, Voivod’s off-kilter hooks and
Dark Angel’s early-era clatter collide with the greatest female vocal
performance in thrash history to produce a completely unique moment in
the annals of Teutonic thrash.
On an album that never fails to impress it’s the attitude of Holy
Moses that hits hardest; a fearless, punk and grindcore-infused,
middle-finger to the face of mainstream sensibilities that set them
miles apart from many of their contemporaries.
Each track snaps and snarls but it’s “Current Of Death” that hits
hard enough to put you into a coma (Death Angel nicked Sabina Classen’s
irrefutably catchy “whoah, whoah, whoah” delivery on 2004’s Thrown to
The Wolves incidentally) while “Fortress Of Desperation” settles into a
groove that’ll have you bangin’ ’till you puke.
In 1987, these dogs didn’t just bite, they sank rabies-infected fangs
deep into your neck and tore out chunk after chunk of bloodied flesh;
brutal, uncompromising and utterly feral.
No one sounded like Holy Moses!
4. Exumer – Possessed By Fire (1986)
The Teutonic 4 of Kreator, Destruction, Sodom and Tankard really
should make way for a 5th member, as Exumer’s relatively obscure debut
rivals the very best the German scene had to offer.
Possessed By Fire is a perfectly executed exercise in
bestial devastation and should have elevated them to superstar status.
Each track runs the gamut of time changes and mood-swings and exhibit an
addiction to attention deficit that makes this one album nigh on
impossible to resist.
Completely unpredictable, Exumer’s sound is defiantly thrash but not
as intimidatingly raw as the albums produced by Destruction and Kreator
at the time. In fact, at this stage in their career Exumer were actually
the more accomplished musicians and gifted songwriters as indicated on
the title-track, “Destructive Solution” and ‘A Mortal in Black”.
A legendary cult item that throughly deserves it’s lofty position in
this list, Exumer’s debut is one outrageously ornate thrash album that
will continue to attract new fans; its schizoid attitude
and countless charms are just too damn addictable!
3. Sodom – Agent Orange (1989)
Bidding a fond farewell to the knuckle-dragging sound of their Obsessed By Cruelty debut and harnessing the considerable progress made on Persecution Mania, Sodom tickled the fancy of the mainstream with their 3rd album, Agent Orange, and the world took notice.
Overnight, Sodom seemed to transform into world-beaters and Agent Orange is an all-time classic thrash album which cemented their place in Teutonic thrash history.
Think of a superlative and it applies to this album;
originality, quality, intensity, variety, and technicality all ring
true. Still capable of thrashing up a storm it
was on the mid-paced chug of “Remember The Fallen” and “Magic Dragon”
where Sodom’s monumental progress took form. Revelling in a confidence
that allowed Agent Orange’s compositions to breathe, their less is more
approach reaped endless rewards with thrillingly expansive dynamics well
and truly achieved.
As deadly effective as the title would suggest, Agent Orange stood out in what was a banner year for thrash; to hold your own against the might of Annihilator’s Alice In Hell, Sepultura’s Beneath The Remains, Overkill’s The Years Of Decay and Kreator’s Extreme Aggression takes some doing….but Sodom proved more than worthy of the challenge.
2. Destruction – Infernal Overkill (1985)
These Germanic, bullet-belt strewn boys made one hell of an entrance when their full-length debut detonated over 30 years ago.
Blackened thrash was the order of the day and Infernal Overkill
came out charred, scorched and searing; the heat generated from this
trio of tormentors manifesting itself as fervourous thrashers “The
Ritual”, “Thrash Attack” and “Antichrist”.
While Infernal Overkill may have lacked subtlety and finesse it more than made up for its shortcomings in frenzied raw power and youthful exuberance.
Destruction would go on to define the
Teutonic thrash scene and give rise to the unstoppable force of death
metal, but it all began here!
1. Kreator – Pleasure To Kill (1986)
How could this genre milestone not be at Number 1!
A landmark moment in thrash history, Pleasure To Kill stands with Ride The Lightning, Reign In Blood, Rust In Peace, Bonded By Blood, Darkness Descends and Among The Living as one of the greatest thrash albums ever recorded.
This precociously vicious shitstorm instantly struck a chord with
thrashers worldwide and Kreator found themselves leading the way in the
Teutonic scene. Unhinged to the point of incarceration, Pleasure To Kill‘s
track-list borders on a greatest hits selection with the wall of noise
maelstrom of “Ripping Corpse”, the unforgettable “Pleasure To Kill”,
the death metal influencing “Riot Of Violence” and the epic and
surprisingly complex “The Pestilence” all meriting classic status.
An inspiration to countless bands, death metal and grindcore legends
Napalm Death covered “Riot Of Violence” and even they couldn’t match the
intensity and ferocity of its original incarnation!
Kreator altered the German thrash landscape with Pleasure To Kill and frankly, mayhem of this calibre never sounded so good!
More than worthy of a mention: Deathrow – Raging Steel / Iron Angel – Hellish Crossfire / Living Death – Protected From Reality / Darkness – Death Squad / Assassin – The Upcoming Terror / Vendetta – Brain Damage
Source: http://www.worshipmetal.com/features/german-thrash-10-greatest-old-school-albums/
Tomášovo evangelium je součástí souboru gnostických spisů objevených v egyptském Nag Hammádí v roce 1945 (NHC II/2). Nejnovější výzkumy posunují vznik evangelia stále hlouběji do minulosti, do let 70 až 80 našeho letopočtu nebo i do poloviny prvního století a ještě dříve. Tři fragmenty textu jsou známy z papyru Oxyrhynchus pocházejícího z období mezi lety 130 a 250 (pOxy. 1, 654 a 655). Jako místo vzniku se nejčastěji uvádí východní Sýrie, kde se apoštol Tomáš těšil mimořádné úctě. Samotný koptský opis z Nag Hammadské sbírky je datován do poloviny 4. století.
Tomášovo evangelium nalezené v Nag Hammádí v roce 1945 je součástí inventáře Koptského muzea v Káhiře.
Rukopis Tomášova evangelia nalezený v Nag Hammádí v roce 1945 je součástí inventáře Koptského muzea v Káhiře.
Evangelium bylo ve starověku všeobecně rozšířené. Obsahuje 114 Ježíšových výroků (logií). Více než třetina výroků je blízká citacím v synoptických evangeliích, další třetina má gnostický charakter. Do dnešní doby se část Tomášova evangelia zachovala i ve východním čínském Turkestánu na tzv. Turfanských fragmentech (Turfan Fragment M 789) z manichejského prostředí. Existenci evangelia připomínalo mnoho představitelů prvotní církve. Na začátku 3. století (225-235) se o něm zmiňoval Hippolyt Římský. Ve 4. století před ním varoval jeruzalémský biskup Kyrillos, který ho mylně označil za dílo manicheistů. Z Kyrillovy zprávy lze vyvodit, že spis byl mezi tehdejšími křesťany oblíbený.
Z dostupných historických faktů vyplývá, že předlohou knihy byl soubor původních Ježíšových výroků (někdy označovaných jako pramen Q). Odtud není daleko k domněnce, že Tomášovo evangelium obsahuje autentičtější informace o Ježíšově životě než Nový zákon.
Literární svědectví o Ježíši Kristu zpracované ve formě výroků a rozhovorů je starší než biografický žánr biblických evangelií. To se týká i některých dalších gnostických rukopisů (Rozhovor se Spasitelem, Kniha Tomáše Atleta, Tajná kniha Janova). Navzdory tomu se představitelům církve podařilo ve 3. až 5. století prosadit výběr redigovaných věroučných textů. Všechny ostatní zdroje informací byly, až na malé výjimky, zlikvidovány.
Emeritní profesor Dr. James M. Robinson, bývalý ředitel Institutu pro antiku a křesťanství (Institute for Antiquity and Christianity, IAC) při univerzitě v kalifornském Claremontu a organizátor expedice v Nag Hammádí, na adresu Tomášova evangelia a jeho vztahu k Novému zákonu prohlásil:
"Tomášovo evangelium odpovídá žánru apoštolské literatury mnohem spíš než kanonická evangelia. Kanonická evangelia se tak dostávají do obdobného druhotného postavení, které dřív deklasovalo jiná evangelia jako apokryfní. Jasné rozlišení mezi tím, co je kanonické a co ne, se začíná ztrácet..."
"Konkrétní důvody, které se v rané křesťanské literatuře uváděly pro přijetí nebo vyloučení daných textů, nejsou už dnes často přesvědčivé (...) Běžný tradiční křesťanský předpoklad, že Ježíš kanonických evangelií je právě takový, jakým Ježíš byl, a že jeho učedníci mu rozuměli tak, jak o tom svědčí Apoštolské vyznání víry, a že proto křesťanské pravověří zůstávalo po staletí věrné tomu, co učil a činil - tato konstrukce je už prostě neudržitelná..."
"Nový přímý přístup k této jiné podobě raného křesťanství v knihovně z Nag Hammadi má proto veliký význam. Tento objev už ukázal, jak byl tradičně jednostranný náš historický výklad počátků křesťanství. Proces přehodnocení gnostické strany tohoto sporu je v plném proudu. Neboť dříve byl gnosticismus znám pouze z výňatků ortodoxních spisů, které se věnovaly honbě na kacíře a propůjčovaly se zesměšňování a odmítání. Nyní se ukazuje, že gnosticismus si právem zasluhuje naši soustředěnou pozornost. Měli jsme si to uvědomit již dávno, věděli jsme přece, že mnozí přední křesťanští myslitelé raného období byli gnostici."
(převzato z časopisu Česká metanoia č. 5/1994)
"Tomášovo evangelium je ... nepochybně nejvýznamnějším evangeliem nacházejícím se mimo Nový zákon. Pravděpodobně obsahuje starší zápisy, než jsou tytéž výroky v kanonizovaných evangeliích, a v tomto smyslu jsou Ježíšovi bližší. Pro toto tvrzení uvádím jeden z argumentů.
Výrok č. 36 obsahuje na jednom místě starší text, než v Novém zákoně. V notoricky známém podobenství o krkavcích a liliích, které demonstruje jejich víru v Boha do takové míry, že nepracují, prvním příkladem toho, že lilie nepracují, je: "rostou" - a to by člověk sotva čekal! Ale v Evangeliu podle Tomáše Výrok 36 tvrdí (v řeckém originále - papyrus Oxyrhynchus 655): "nečešou". To je přesně práce, kterou ženy v tehdejších dobách dělaly. Byla to první činnost v procesu přeměny ovčí vlny na oděv, který nosily. Rozdíl ve výslovnosti je jen nevelký. Zdá se proto možné, že Tomášovo evangelium obsahuje správný text a Nový zákon text mylný. Pouze na toto téma jsem publikoval sedm článků.
Dalším příkladem je podobenství o vinohradu, které má v Novém zákoně (Mk 12,1-12) druhotně alegorický význam zakotvený v samotném podobenství, zatímco výrok 65 v Tomášově evangeliu prezentuje originální podobu podobenství očištěnou od této alegorie."
(citace z knihy Jidášova tajemství, str. 92-93)
Následující překlad Tomášova evangelia je doplněn o odkazy na související pasáže v Novém zákoně. Poslední citovaný výrok (s pořadovým číslem 114) byl pravděpodobně k původní sbírce přidán později.
CELÝ TEXT EVANGELIA
1 Toto jsou skrytá slova, která řekl živý Ježíš a napsal je Didymos Juda Tomáš a pravil: Kdo nalezne smysl těchto slov, neokusí smrti.
2 Ježíš řekl: Nepřestávat se svým hledáním má ten, kdo hledá, dokud nenalezne. A až nalezne, bude otřesen a když bude otřesen, bude se divit a stane se pánem nade vším, co jest.
(Mt 7,7-11; L 11,9-13)
3 Ježíš řekl: Když ti, co vás vedou, vám řeknou: "Pohleďte, království je v nebi", tak tam budou ptáci nebeští před vámi. Když vám řeknou: "Je v moři", předejdou vás ryby. Uvnitř ve vás je království a vně vás. Když poznáte sebe, budete poznáni a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha. Jestliže však sami sebe nepoznáte, pak přebýváte v bídě a jste bídou.
(L 17,20-21)
4 Ježíš řekl: Starý muž ve svých dnech nebude váhat a zeptá se malého dítěte v sedmi dnech, kde je místo života, a bude žít. Neboť mnozí první budou poslední a stanou se jedním jediným.
(Mt 11,25; Mt 19,14; Mt 19,30; Mk 9,35-37; Mk 10,31; L 10,21)
5 Ježíš řekl: Poznej, co máš před svou tváří, a co je ti skryto, se ti odhalí. Neboť nic není skrytého, co nebude odhaleno.
(2K 10,7; Mk 4,22; Mt 10,26; L 8,17; L 12,2)
6 Jeho učedníci se ho ptali a říkali mu: Chceš, abychom se postili? A jakým způsobem se máme modlit? Budeme dávat almužny a jaké (předpisy ohledně) jídla máme dodržovat? Ježíš řekl: Nelžete a nedělejte to, co sami nenávidíte, neboť to všechno je zjevné před tváří nebe. Neboť nic není skrytého, co nebude odhaleno a co je ukryto, nezůstane nezjeveno.
(Mk 2,18-19)
7 Ježíš řekl: Blažený je lev, kterého pozře člověk, takže se lev stane člověkem, ale zavržený je člověk, kterého pozře lev, takže se člověk stane lvem.
(1Pt 5,8)
8 A řekl: Člověk se podobá moudrému rybáři, který hodil síť do moře a vytáhl ji z moře plnou malých ryb. Mezi nimi našel ten moudrý rybář velkou dobrou rybu. Tu hodil všechny malé ryby do moře a ponechal si bez váhání tu velkou rybu. Kdo má uši k slyšení, slyš!
(Mt 13,47-50; Mk 4,9)
9 Ježíš řekl: Hle, vyšel rozsévač, nabral do dlaně a rozhazoval. Něco spadlo na cestu, přilétli ptáci a sezobali to. Jiné dopadlo na skálu a nemohlo se zakořenit a nevyhnalo klas. A jiné dopadlo do trní a to udusilo semena a červ je sežral. A jiné dopadlo na dobrou zem a ta vydala dobrý plod. Přinesla šedesátinásobek a stodvacetinásobek.
(Mk 4,3-10; Mt 13,3-9; L 8,5-10)
10 Ježíš řekl: Hodil jsem na svět oheň a udržuji jej, dokud neshoří.
(L 12,49)
11 Ježíš řekl: Toto nebe pomine, i to, které je nad ním, pomine. Mrtví nežijí a živí nezemřou. Ve dnech, kdy jste snědli to, co je mrtvé, učinili jste to živým. Co budete dělat, když byste byli ve světle? V den, kdy jste byli jedním, stali jste se dvěma. Když se stanete dvěma, co budete dělat?
(Mk 13,31; 1K 6,16-17; Ef 2,14-16)
12 Učedníci řekli Ježíšovi: Víme, že od nás odejdeš. Kdo bude naším vůdcem? Ježíš jim řekl: Kamkoli půjdete, dojdete k Jakubovi Spravedlivému, kvůli němuž vzniklo nebe i země.
13 Ježíš řekl svým učedníkům: Srovnejte mne s někým a povězte mi, komu se podobám. Šimon Petr mu řekl: Podobáš se spravedlivému andělovi. Matouš mu řekl: Podobáš se moudrému filozofovi. Tomáš mu řekl: Mistře, má ústa nemohou vyjádřit, komu se podobáš. Ježíš řekl: Nejsem tvůj mistr, neboť ty jsi pil z tryskajícího pramene, který jsem já sám odměřil a opojil ses. A vzal ho, poodešel a řekl mu tři slova. Když Tomáš přišel ke svým společníkům, ptali se ho: Co ti Ježíš řekl? Tomáš jim odpověděl: Když vám řeknu jedno ze slov, která mi pověděl, vezmete kameny a hodíte je po mě, oheň vyšlehne z těch kamenů a spálí vás.
(Mk 8,27-29; Sk 2,13)
14 Ježíš jim řekl: Jestliže se postíte, hřešíte. A jestliže se modlíte, budete odsouzeni. A jestliže dáváte almužnu, uškodíte svým duchům. Když půjdete do nějaké země a budete putovat tamější krajinou a přijmou vás, tak jezte, co vám předloží a uzdravujte jejich nemocné. Neboť to, co vchází do vašich úst, vás neposkvrní. Avšak to, co z vašich úst vychází, to je to, co vás špiní.
(Mt 7,15; Mt 15,11; L 10,3-12)
15 Ježíš řekl: Když uvidíte toho, který se nenarodil z ženy, pokloňte se tváří až k zemi a vzdejte mu poctu. To je váš Otec.
(Žd 7,3)
16 Ježíš řekl: Možná si lidé myslí, že jsem přišel, abych na svět přinesl pokoj, a nevědí, že jsem přišel přinést rozdělení - oheň, meč a boj. Neboť je-li pět lidí v domě, pak budou tři proti dvěma a dva proti třem, otec proti synu a syn proti otci. A předstoupí jako jediní.
(Mt 10,34-36; L 12,49-53)
17 Ježíš řekl: Dám vám to, co žádné oko nevidělo, žádné ucho neslyšelo, čeho se žádná ruka nedotkla a co žádnému člověku v srdci nevzešlo.
(1K 2,9)
18 Učedníci řekli Ježíšovi: Pověz nám, jaký bude náš konec. Ježíš řekl: Už jste odkryli počátek, že se ptáte po konci? Tam, kde je počátek, tam bude i konec. Blažený je ten, kdo stojí na počátku. Takový pozná i konec a neokusí smrti.
(L 9,27; Zj 20,6; Zj 22,13)
19 Ježíš řekl: Blažený je ten, kdo byl dříve, než vznikl. Když budete mými učedníky a uslyšíte má slova, budou vám i tyto kameny sloužit. Neboť máte pět stromů v ráji, které se nemění v létě ani v zimě a jejichž listí neopadává. Kdo je pozná, neokusí smrti.
20 Učedníci řekli Ježíšovi: Pověz nám, čemu se podobá království nebe? On jim řekl: Je podobné hořčičnému zrnu, menšímu než ostatní semena, když ale dopadne na zem, která je obdělávána, vyžene velký výhonek a stane se ochranou pro nebeské ptactvo.
(Mk 4,30-32; Mt 13,31-32; L 13,18-19)
21 Marie řekla Ježíšovi: Komu se podobají tvoji učedníci? On řekl: Podobají se malým dětem, které se usadily na poli, které jim nepatří. Když přijdou majitelé pole a řeknou: "Vraťte nám naše pole", děti jsou před nimi nahé, aby jim ho nechaly a jejich pole jim daly. Proto vám říkám: Když pán domu ví, že přijde zloděj, bude bdít, dokud nepřijde a nenechá ho vniknout do svého domu, do svého království, aby mu nevzal jeho věci. Buďte na pozoru před světem. Opásejte svá bedra velkou silou, aby lupiči nenalezli cestu a nemohli se k vám dostat. Neboť to potřebné, k čemu se upínáte, se stane. Kéž je ve vašem středu chápající člověk. Jakmile dozrál plod, přišel rychle se srpem v ruce, a požal jej. Kdo má uši k slyšení, slyš!
(Mk 3,27; Mk 13,34-37; Mt 24,43-51; L 12,35-40)
22 Ježíš viděl malé děti, které pijí mléko. Řekl svým učedníkům: Ty děti, co pijí mléko, se podobají těm, kteří vcházejí do království. Řekli mu: Vejdeme, když jsme dětmi, do království? Ježíš jim řekl: Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole, a když to, co je mužské, a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí, když své oči budete mít na místě svých očí a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou, obraz místo obrazu - pak vejdete do království.
(Mk 10,13-16; Ef 2,14-16)
23 Ježíš řekl: Vyvolím vás jednoho z tisíce a dva z desetitisíce a budou stát jako jeden jediný.
(Mt 22,14)
24 Jeho učedníci řekli: Pouč nás o místě, kde jsi, neboť je pro nás nutné, abychom jej hledali. On jim řekl: Kdo má uši, slyš! Uvnitř člověka světla je světlo a osvětluje celý svět. Když on nesvítí, je tma.
(Mk 4,23, Mt 5,15-16; Mt 6,22-23)
25 Ježíš řekl: Miluj svého bratra jako svou duši, chraň ho jako zřítelnici svého oka.
(Mk 12,31; 1J 2,10)
26 Ježíš řekl: Třísku v oku svého bratra vidíš, ale břevno ve svém oku nevidíš. Když odstraníš břevno ze svého oka, pak prohlédneš, abys odstranil třísku z oka svého bratra.
(Mt 7,3-5, L 6,41-42)
27 Ježíš řekl: Když se nebudete postit světu, nenaleznete království. Když neuděláte sobotu sobotou, nespatříte Otce.
(Žd 4,3-11)
28 Ježíš řekl: Stál jsem uprostřed světa a zjevil jsem se jim v těle a našel jsem všechny opilé. Nenašel jsem mezi nimi jediného žíznivého a moje duše pocítila bolest nad lidskými syny, že jsou slepí ve svém srdci a nevidí, že přišli na svět prázdní a hledají zase, jak by prázdní vyšli ze světa. Ale teď jsou opilí. Až setřesou své víno, budou činit pokání.
(J 7,37)
29 Ježíš řekl: Jestliže povstalo tělo kvůli duchu, je to zázrak, pokud ale duch vznikl kvůli tělu, je to zázrak nad zázraky. Já se ale podivuji, jak se toto veliké bohatství mohlo usadit v takové chudobě.
(J 3,6; J 6,63)
30 Ježíš řekl: Kde jsou tři bohové, jsou to bohové. Kde jsou dva nebo jeden, jsem s ním já.
(J 10,34-35; Mt 18,20)
31 Ježíš řekl: Žádný prorok není přijímán ve své vesnici. Žádný lékař neléčí ty, kteří ho znají.
(Mk 6,4; L 4,23-24; J 4,44)
32 Ježíš řekl: Město je postavené na vysoké hoře a je opevněné, nemůže padnout ani nemůže být ukryto.
(Mt 5,14)
33 Ježíš řekl: Co uslyšíš jedním uchem - i jiným uchem, vyhlašujte to na svých střechách. Nikdo totiž nerozsvěcuje lampu a neklade ji pod nádobu ani ji nedává na skryté místo, ale staví ji na svícen, aby každý, kdo vchází dovnitř a kdo vychází ven, viděl její světlo.
(Mt 10,27; Mt 5,15; L 8,16; L 11,33; L 12,3; Mk 4,21)
34 Ježíš řekl: Když slepý povede slepého, spadnou oba do jámy.
(Mt 15,14; L 6,39)
35 Ježíš řekl: Nikdo nemůže vniknout do domu silného a násilím ho vzít, aniž by mu svázal ruce. Pak ale jeho dům obrátí.
(Mk 3,27; Mt 12,29)
36 Ježíš řekl: Nestarejte se od rána do večera a od večera do rána [o své jídlo, co budete jíst, ani o své oblečení], co si vezmete na sebe. [Jste mnohem cennější, než lilie, které nečesají ani nepředou.]
(Mt 6,25; L 12,22)
37 Jeho učedníci řekli: Kdy se nám ukážeš a kdy tě uvidíme? Ježíš řekl: Až se svléknete bez studu a vezmete své šaty a položíte si je pod nohy jako úplně malé děti a stoupnete si na ně. Pak uvidíte syna Živého a nebudete se bát.
38 Ježíš řekl: Mnohokrát jste si přáli slyšet tato slova, která vám říkám, ale nemáte nikoho jiného, od koho byste je mohli slyšet. Přijdou dny, kdy mě budete hledat, ale nenaleznete mě.
(Mt 13,17; L 10,24)
39 Ježíš řekl: Farizeové a zákoníci přijali klíče poznání, skryli je, nevstoupili dovnitř, a ty, kteří vstoupit chtějí, nenechali. Vy ale buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.
(Mt 10,16; Mt 23,13; L 11,52)
40 Ježíš řekl: Jeden vinný keř byl zasazen mimo Otce a protože nebyl upevněn, bude se svými kořeny vyvrácen a zahyne.
(Mt 15,13; J 15,1-6)
41 Ježíš řekl: Tomu, kdo něco má ve své ruce, bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odebráno i to málo, co má.
(Mk 4,25; Mt 13,12)
42 Ježíš řekl: Staňte se neulpívajícími. (Buďte kolemjdoucími.)
(1K 7,31)
43 Jeho učedníci mu řekli: Kdo jsi, že nám tohle říkáš ? (Ježíš odpověděl): Z toho, co vám říkám, nepoznáte, kdo jsem? Ovšem jste jako židé, neboť oni milují strom a nenávidí jeho plody, nebo milují plody a nenávidí strom.
(J 1,10-11; Mt 23,29-33; L 11,47-48)
44 Ježíš řekl: Kdo se rouhá Otci, bude mu odpuštěno, a kdo se rouhá Synu, bude mu odpuštěno, a kdo se rouhá svatému Duchu, nebude mu odpuštěno na zemi ani na nebi.
(Mk 3,28-29; L 12,10)
45 Ježíš řekl: Nesbírají se hrozny z trní, ani se nesklízejí fíky z bodláčí, neboť nemá žádné plody. Dobrý člověk vynáší dobro ze svého pokladu, špatný člověk vynáší špatné ze špatného pokladu, který je v jeho srdci, a tak mluví špatné věci. Z plnosti srdce totiž vynáší špatné věci.
(L 6,43-45; Mt 7,16-20; Mt 12,33-35)
46 Ježíš řekl: Od Adama až po Jana Křtitele není nikdo, kdo se zrodil z ženy, větší než Jan Křtitel, takže jeho oči neklesnou. Avšak řekl jsem: Kdo bude mezi vámi malý, ten pozná království a bude větší než-li Jan.
(Mt 11,11; L 7,28)
47 Ježíš řekl: Není možné, aby člověk seděl na dvou koních a napínat dva luky. A není možné, aby sluha sloužil dvěma pánům, neboť jednoho bude ctít a toho druhého urážet. Nikdo, kdo pije staré víno, netouží hned po mladém. Také se nedává mladé víno do starých měchů, aby nepraskly. Ani se nedává staré víno do nového měchu, aby jej nezničilo. Stará záplata se nepřišívá na nové šaty, jinak by tam vznikla trhlina.
(Mt 6,24; L 16,13; L 5,36-39; Mk 2,21-22)
48 Ježíš řekl: Když dva spolu uzavřou mír v jednom domě, pak mohou říci hoře: "Pohni se", a ona se pohne.
(Mk 11,23; Mt 18,19; Mt 21,21)
49 Ježíš řekl: Blažení, kteří jsou samojediní a vyvolení, neboť vy naleznete království. Pocházíte z něj a opět se tam vrátíte.
(Mt 6,33; L L 12,31)
50 Ježíš řekl: Když vám řeknou: "Odkud jste?", řekněte jim: "Přišli jsme ze světla, z místa, kde světlo vzniklo samo ze sebe. Vyvstalo a zjevilo se v jejich obraze." Když vám řeknou: "Kdo jste vy?", tak řekněte: "Jsme jeho synové, vyvolení živého Otce." Když se vás budou ptát: "Co je ve vás znamením vašeho Otce?", tak jim řekněte, že je to pohyb a klid.
51 Jeho učedníci mu řekli: Kdy nastane vzkříšení mrtvých a kdy přijde nový svět? On jim řekl: To, co čekáte, přišlo, ale vy to nechápete.
(Mt 17,10-13; J 1,10-11)
52 Jeho učedníci mu řekli: Dvacet čtyři proroků mluvilo v Izraeli a všichni mluvili v tobě. On jim řekl: Zapomněli jste na živého a mluvili o mrtvých.
(Mt 8,22; L 9,60)
53 Jeho učedníci mu řekli: Prospívá obřízka nebo ne? On odpověděl: Pokud by prospívala, jejich otec by je z jejich matky plodil obřezané. Ale pravá obřízka na duchu přináší velký prospěch.
(Ř 2,28-29; Ko 2,11; F 3,3)
54 Ježíš řekl: Blažení chudí, neboť vám patří království nebe.
(L 6,20; Mt 5,3)
55 Ježíš řekl: Kdo nemá v nenávisti svého otce a svou matku, nemůže se stát mým učedníkem. A kdo nemá v nenávisti své bratry a své sestry a nenese svůj kříž tak jako já, nebude mne hoden.
(Mt 10,37; L 14,26)
56 Ježíš řekl: Ten, kdo poznal svět, objevil mrtvolu a kdo objevil mrtvolu, toho svět není hoden.
57 Ježíš řekl: Království Otce se podobá člověku, který zasel [dob]ré semeno. Jeho nepřítel přišel v noci a zasadil plevel mezi dobrá semena. Ten člověk však nenechal své čeledíny plevel vytrhat. Řekl jim: "Jen abyste nešli vytrhat plevel a nevytrhali s ním pšenici, neboť v den žně se plevel ukáže. Pak bude vytrhán a spálen."
(Mt 13,24-30)
58 Ježíš řekl: Blažený člověk, který se namáhal. Nalezl život.
(Mt 5,10; Mt 11,28)
59 Ježíš řekl: Dávejte pozor na živého, dokud žijete, abyste nezemřeli a chtěli ho pak vidět, ale už byste nemohli.
(Mt 16,28; Zj 2,11)
60 (Viděli) Samařana, který nesl jehně a šel do Judska. (Ježíš) řekl svým učedníkům: (Proč jde) s jehnětem? Oni mu odpověděli: Aby ho zabil a snědl. On jim řekl: Dokud žije, nebude ho jíst, ale až ho zabije a bude z něj mrtvola. Oni řekli: Jinak to udělat nemůže. Řekl jim: Vy sami si hledejte místo spočinutí, abyste se nestali mrtvolou a nesnědli vás.
(Žd 3,11-4,11; Mt 11,28-29)
61/A Ježíš řekl: Dva budou odpočívat na jednom loži, jeden zemře a druhý bude žít.
(L 17,34)
61/B Salóme řekla: Kdo jsi, člověče? Vstoupil jsi na mé lůžko a jedl si z mého stolu. Ježíš jí řekl: Já jsem ten, který povstal z toho, co je jednotné. Dali mi z toho, co patří mému Otci. (Salóme řekla:) Jsem tvá učednice. (Ježíš jí odvětil:) Proto ti říkám: Kdo je mu podobný, bude naplněn světlem. Kdo je však rozdělen, bude naplněn tmou.
62 Ježíš řekl: Říkám svá tajemství [těm, kteří jsou mých] tajemství [hodni]. Když něco činí tvoje pravice, ať to neví tvoje levice.
(Mt 6,3)
63 Ježíš řekl: Byl jeden bohatý člověk, který měl mnoho majetku. Řekl: "Budu si užívat svého majetku, abych sázel a sklízel, pěstoval a plnil své stodoly úrodou, abych neměl v ničem nedostatek." To je to, co si ve svém srdci myslel. A té noci zemřel. Kdo má uši, slyš.
(L 12,15-20; Mk 4,9)
64 Ježíš řekl: Jeden muž měl hosty, a když připravil hostinu, poslal svého čeledína, aby hosty svolal. Přišel k prvnímu a řekl mu: "Můj pán tě volá." On ale řekl: "Mám u obchodníků peníze. Přijdou ke mně večer a já musím jít a dát jim pokyny. Z hostiny se omlouvám." (Čeledín) šel k druhému a řekl mu: "Můj pán tě zve." Ten ale odpověděl: "Koupil jsem dům a je mne tam celý den zapotřebí. Nebudu mít volno." (Čeledín) přišel k dalšímu a řekl mu: "Můj pán tě volá." On mu řekl: "Můj přítel se bude ženit a já jsem ten, kdo bude pořádat hostinu, nebudu moci přijít, z hostiny se omlouvám." (Čeledín) šel za dalším a řekl mu: "Můj pán tě volá." On mu (ale) řekl: "Kupil jsem vesnici a jdu, abych vybral daně, nebudu moci přijít, omlouvám se." Čeledín se vrátil. Řekl svému pánovi: "Ti, které si pozval na hostinu, se omluvili." Pán řekl svému čeledínu: "Jdi ven na cesty a přiveď ty, které tam nalezneš, aby se zúčastnili hostiny. Kupci a obchodníci neve[jdou] do míst mého Otce."
(Mt 22,2-10; L 14,14-24)
65 Řekl: Jeden d[obrý] muž měl vinici a dal ji rolníkům, aby ji obdělávali a on od nich bral svou úrodu. Poslal svého čeledína, aby mu rolníci dali plody vinice. Oni se jeho čeledína chopili, zbili ho a málem ho zabili. Čeledín šel a pověděl to svému pánu. Jeho pán řekl: "Možná ho nepoznali." Poslal jiného čeledína, ale také toho rolníci zbili. Tu vyslal pán svého syna a řekl si: "Mého syna snad budou mít v úctě." Rolníci ale věděli, že syn je dědicem vinice, chopili se ho a zabili. Kdo má uši, slyš!
(Mk 12,1-8; Mt 21,33-39; L 20,9-15)
66 Ježíš řekl: Ukažte mi kámen, který stavitelé zavrhli. To je kámen úhelný.
(Mk 12,10; Mt 21,42; L 20,17; Sk 4,11; 1P 2,4)
67 Ježíš řekl: Kdo poznal všechno, sám v sobě má ale nedostatek, má nedostatek ve všem.
(Mk 8,36; Mt 10,39; Mt 16,25-26; L 9,25; L 17,33; J 12,25)
68 Ježíš řekl: Blažení jste, když vás nenávidí a pronásledují. To místo, kam vás pronásledují, nenaleznou.
(Mt 5,11; L 6,22)
69 Ježíš řekl: Blažení jsou ti, kteří se pronásledují ve svém srdci. To jsou ti, kteří opravdu poznali Otce. Blažení hladovějící, neboť vnitřek bude nasycen tím, po čem touží.
(Mt 5,10; Mt 5,6; L 6,21)
70 Ježíš řekl: To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe. Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.
71 Ježíš řekl: Zboř[ím tento] dům a nikdo jej nebude moci [znovu] postavit.
(Mk 14,58, J 2,19; Sk 6,14)
72 Jeden muž mu řekl: Řekni mým bratrům, aby si se mnou rozdělili věci po mém otci. On (však) pravil: Člověče, kdo mě ustanovil za dělitele? Obrátil se ke svým učedníkům a řekl jim: Jsem snad ten, který rozděluje?
(L 12,13-14)
73 Ježíš řekl: Sklizeň je velká, ale dělníků málo. Poproste Pána, aby poslal dělníky ke žním.
(Mt 9,37; L 10,2)
74 Řekl: Pane, mnozí jsou okolo (pramene), ale žádný v [pram]eni.
(J 4,14)
75 Ježíš řekl: Jsou mnozí, kteří stojí přede dveřmi, ale jen samojediní vstoupí do svatební komnaty.
(Mk 2,19; Mt 9,15; L 5,34 v dosl.řec.překl., Zj 3,20)
76 Ježíš řekl: Království Otce se podobá obchodníkovi, který má zboží a který nalezl perlu. Ten obchodník je moudrý, prodal zboží a koupil si tu jedinou perlu. Vy sami hledejte poklad, který nepomíjí, kde nejsou moli a kde červ neničí.
(Mt 13,45-46; Mt 6,19-20; L 12,33)
77 Ježíš řekl: Já jsem to světlo, které je nade všemi. Já jsem vším. Vše ze mne vyšlo, vše se ke mně navrací. Rozštípněte dřevo, já jsem tam. Zvedněte kámen a také tam mne naleznete.
(J 1,5; J 3,19; J 8,12; Kol 3,11)
78 Ježíš řekl: Proč jste vyšli na pole? Abyste viděli rákos, který se chvěje ve větru? Abyste viděli člo[věka], který má na sobě měkké šaty [jako vaši] králové a vaši předáci? Ti mají na sobě měkké šaty, a nebudou moci poznat pravdu.
(Mt 11,7-8; L 7,24-25)
79 Jedna žena z davu mu řekla: Blaze lůnu, které tě nosilo a prsům, které tě kojily. On (jí však) řekl: Blaze těm, kteří slyšeli slovo Otce a v pravdě ho zachovali. Přijdou dny, [kdy] řeknete: Blažené lůno, které nepočalo, a prsy, které nekojily.
(L 11,27-28; L 23,29)
80 Ježíš řekl: Kdo poznal svět, nalezl tělo. A kdo nalezl tělo, toho svět není hoden.
81 Ježíš řekl: Kdo se stal boháčem, má být králem. A kdo má moc, ať se jí zřekne.
82 Ježíš řekl: Kdo je mi nablízku, je nablízku ohni. A kdo je ode mne vzdálen, je vzdálen od království.
(L 12,49)
83 Ježíš řekl: Obrazy se člověku ukazují a světlo, které je v nich, je ukryté v obraze světla Otce. On se zjeví, ale jeho obraz je skryt v jeho světle.
84 Ježíš řekl: Když uvidíte toho, kdo je vám podoben, radujte se. Když ale spatříte své obrazy, které vznikly před vámi - ani neumírají, ani se nezjevují - kolik snesete?
85 Ježíš řekl: Adam vznikl z veliké moci a z velikého bohatství a nebyl vás hoden. Kdyby vás byl hoden, ne[okusil by] smrti.
86 Ježíš řekl: [Lišky mají] své nory a ptáci mají svá hnízda, ale Syn člověka nemá žádné místo, kam by hlavu složil a odpočinul si.
(Mt 8,20; L 9,58)
87 A Ježíš řekl: Nešťastné je tělo, které je závislé na těle. A nešťastná je duše, která je závislá na těchto obou.
(J 6,63; Mt 8,21-22)
88 Ježíš řekl: Andělé přijdou s proroky a dají vám to, co je vaše. A vy sami jim dáte to, co máte ve své ruce. Říkejte si: Kdy přijdou, aby si vzali to, co je jejich?
89 Ježíš řekl: Proč omýváte vnější stranu poháru? Nechápete, že ten, kdo stvořil vnitřek, je ten, kdo stvořil také vnější stranu?
(Mt 23,25; L 11,39-40)
90 Ježíš řekl: Pojďte ke mně, neboť mé jho je dobré a mé panství mírné a naleznete spočinutí.
(Mt 11,28-30)
91 Řekli mu: Pověz nám, kdo jsi, abychom v tebe uvěřili. Řekl jim: Zkoumáte tvář nebe i země, a toho, který před vámi stojí, jste nepoznali. Ani tento okamžik nedokážete prozkoumat.
(L 12,54-56)
92 Ježíš řekl: Hledejte a naleznete. Ale to, na co jste se mne dříve ptali, jsem vám tehdy neřekl. Teď vám to chci povědět, ale vy se na to neptáte.
(Mt 7,7-8; L 11,9-10; J 16,12)
93 (Ježíš řekl:) Nedávejte svaté psům, aby to nehodili na hnůj. Neházejte perly sviním, aby je ne[zničily].
(Mt 7,6)
94 Ježíš řekl: Kdo hledá, najde. A [kdo klepe], tomu bude otevřeno.
(Mt 7,7-8; L 11,10)
95 (Ježíš řekl:) Když máte peníze, nedávejte je na úroky, ale dejte je tomu, který vám je už ne[vrátí].
(Mt 5,42; L 6,30; L 6,34-35)
96 Ježíš řekl: Království Otce se podobá ženě, která vzala trochu kvasu a skryla ho do těsta - tak z něho udělala velké chleby. Kdo má uši, slyš.
(Mt 13,33; L 13,20)
97 Ježíš řekl: Království O[tce] se podobá ženě, která nese [džbá]n plný mouky. Když šla dlouhou cestu, ucho džbánu se utrhlo a mouka se sypala po cestě, aniž by to věděla. Nevěděla vůbec, co se stalo. Když došla k domu, postavila džbán na zem a zjistila, že je prázdný.
(2K 4,7)
98 Ježíš řekl: Království Otce se podobá muži, který chtěl zabít jednoho mocného muže. U sebe doma vytáhl meč a vrazil do stěny, aby poznal, zda je jeho ruka [dost] silná. Potom zabil toho mocného.
99 Učedníci mu řekli: Tvoji bratři a tvá matka stojí venku. Řekl jim: Ti zde, co činí vůli Otce, to jsou moji bratři a má matka. To jsou ti, kteří vejdou do království mého Otce.
(Mt 12,46-50; Mk 3,32-35; L 8,19-21)
100 Ukázali Ježíšovi zlatou minci a řekli mu: Císařovi lidé od nás vymáhají daně. On jim řekl: Dejte císaři, co je císařovo, dejte Bohu, co je Boží, a co je mé, to dejte mně.
(Mk 12,14-17; Mt 8,19-21; L 20,24-26)
101 (Ježíš řekl:) Ten, kdo neměl tak jako já v nenávisti svého [otce] a svou matku, nemůže se stát mým [učedníkem]. A kdo nemiluje svého [otce] a svou matku tak jako já, nemůže být mým [učedníkem]. Neboť má matka, která (… chybí 1-2 slova ...) ale moje pravá [matka] mi dala život.
(L 14,26)
102 Ježíš řekl: Běda jim, farizeům. Podobají se psovi, který leží ve žlabu pro dobytek. Ani nežere, ani nedopustí, aby se dobytek nažral.
(L 11,52)
103 Ježíš řekl: Blažený je člověk, který ví, v jakou chvíli vejdou lupiči, takže vstane, sebere své [síly] a opásá svá bedra dříve, než oni vstoupí.
(Mt 24,43; Lk 12,39)
104 Řekli mu: Pojď, dnes se budeme modlit a postit. Ježíš však pravil: Jakého jsem se dopustil hříchu a v čem jsem podlehl? Ale když ženich vyjde ven ze svatební komnaty, tehdy ať se modlí a postí.
(Mk 2,18-20; Mt 9,14-15; L 5,33-35 v dosl.řec.překl.)
105 Ježíš řekl: Kdo pozná otce a matku, toho nazvou synem děvky.
106 Ježíš řekl: Když dva učiníte jedním, stanete se Syny člověka. A když řeknete: "Horo, pohni se", tak se pohne.
(Mk 11,23; Mt 18,19; Mt 21,21)
107 Ježíš řekl: Království se podobá pastýři, který má sto ovcí. Jedna z nich, ta největší, zabloudila. Nechal těch devadesát devět a hledal tu jednu, dokud ji nenašel. Když ji unaven našel, řekl té ovci: "Mám tě rád víc než těch devadesát devět."
(Mt 18,12; L 15,4-6)
108 Ježíš řekl: Kdo se napil z mých úst, bude jako já. Já se stanu jím a skryté se mu odhalí.
(Mt 4,4; Ga 2,19-20)
109 Ježíš řekl: Království se podobá člověku, který má na svém poli ukrytý poklad a neví o něm. A když zemřel, zanechal jej svému [synovi]. Syn o něm (také) nevěděl (a) pole prodal. Ten, kdo je koupil, přišel, a když oral, [našel] ten poklad. Začal půjčovat peníze na úrok těm, kterým chtěl.
(Mt 13,44)
110 Ježíš řekl: Kdo nalezl svět a zbohatl, ten ať se světa zřekne.
(Mk 8,36; Mt 16,26; L 9,25)
111 Ježíš řekl: Nebe i země budou před vámi svinuta. A živý z Živého nespatří smrt ani strach. Neříká Ježíš: Kdo nalezl sám sebe, toho svět není hoden?
112 Ježíš řekl: Běda tělu, které závisí na duši. Běda duši, která závisí na těle.
(J 6,63; Mt 8,21-22)
113 Jeho učedníci mu řekli: Kdy přijde království? (On pravil:) Nepřijde, když bude očekáváno. Neřekne se: "Hle, je tady!", nebo: "Hle, tam!". Vždyť království Otce je rozšířeno po celé zemi a lidé ho nevidí.
(L 17,20-21; Mt 24,23)
114 Šimon Petr jim řekl: Ať Marie od nás odejde, neboť ženy nejsou života hodny. Ježíš pravil: Dávejte pozor! Já ji povedu, abych ji učinil mužem, aby se stala živým mužným duchem podobným, jako jste vy. Každá žena, která se učiní mužem, vejde do království nebe.
Zdroj: http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005010001
Do you know about smudging and the benefits of smudging? In this article we will give you the back ground and why we should smudge our homes.
The practice of smudging dates back to prehistoric times, and is still very much in use today worldwide for cleansing everything from dwellings to human spirits. However recent research has shed light on the popularity of this activity, revealing that burning certain plant matter actually clears harmful bacteria.
All Western use of burning herbs and plants for spiritual purposes aside, the activity rests firmly in the sensibilities of ancient cultures in that, historically, smudging was believed to put forth the spirits of various ‘allies’ to provide ease and balance to an individual or group.
In this way, the practice was used to clear spiritual and emotional negativity that has built up in a body or a space.
Of course, there are skeptics who belittle the practice as unscientific and akin to magic. The practice has a negative association to a form of cultural imperialism, where traditions of dwindling indigenous populations are co-opted by the descendants of those who more-or-less conquered them.
The scientific paper entitled “Medicinal Smokes” and published in the Journal of Ethnopharmacology focuses a scientific lens on the practice, which is becoming more and more widely practiced, despite skepticism.
It serves to play against the role that this activity has played in a culturally diverse range of religions and tribal beliefs.
The research study looked into herbal and non-herbal remedies that were administered by the burning of various matter.
The research included information from 50 countries over 5 continents and found that, predominantly, smoke administered medicinally is mostly used to aid lung, brain and skin function. In addition, it was revealed that passive fumes doubled as a sort of air purifier.
The purpose of the study was to see whether or not these medicinal smoke deliveries could be explored by western medicine, because “The advantages of smoke-based remedies are rapid delivery to the brain, more efficient absorption by the body and lower costs of production.”
A follow up paper published in the same periodical, “Medicinal smoke reduces airborne bacteria,” found that the research concluded that, in addition to health benefits, smudging was a powerful antiseptic.
“We have observed that 1 hour treatment of medicinal smoke emanated by burning wood and a mixture of odoriferous and medicinal herbs (havan sámagri=material used in oblation to fire all over India), on aerial bacterial population caused over 94% reduction of bacterial counts by 60 min and the ability of the smoke to purify or disinfect the air and to make the environment cleaner was maintained up to 24 hour in the closed room.
Absence of pathogenic bacteria Corynebacterium urealyticum, Curtobacterium flaccumfaciens, Enterobacter aerogenes (Klebsiella mobilis), Kocuria rosea, Pseudomonas syringae pv. persicae, Staphylococcus lentus, and Xanthomonas campestris pv. tardicrescens in the open room even after 30 days is indicative of the bactericidal potential of the medicinal smoke treatment.
We have demonstrated that using medicinal smoke it is possible to completely eliminate diverse plant and human pathogenic bacteria of the air within confined space.”
In short, burning medicinal herbs cleared airborne bacterial populations by 94%, and the space was still found to be disinfected a day later. What’s more, a month after smudging, much of the pathogens originally found were still undetectable.
This has profound implications, as modern air quality in the developed and undeveloped world is atrocious, containing up to 1800 bacterial types, many of them pathogenic. With an increasing deadly array ofantibacterial-resistant strains, we’ll need all the help we can get.
Conventional methods of sterilization often employ chemical cocktails that are typically much less effective than purported. Smudging seems to be an effective alternative, while also being natural and safe to use.
In conclusion, the ancient practice of burning powerful herbal material may be much much more than just a primitive belief that we can simply disregard due to it being unscientific.
Of course, this should not take away from the properties of smudging in the area of energy system and soul cleansing and in the power of aromatherapy.
Thanks to thespiritscience where this article first appeared and to bestblender.
Read more at http://itsallabouti.info/study-shows-how-smudging-does-a-lot-more-than-clear-evil-spirits/#BTVuKTffFZ6mWQcE.99
Source: http://itsallabouti.info/study-shows-how-smudging-does-a-lot-more-than-clear-evil-spirits/#VtoH1KlpwMwJFPUm.99
Dr. Paul Brunton mnoho let cestoval po světě, hledal duchovní učitele a nauky, své pochopení a zkušenosti, které nashromáždil, uvedl v sérii knih publikovaných v letech 1935 až 1952.
Během svých posledních dvaceti let přestal cestovat a napsal inspirovanou duchovní filosofii podle své vlastní vnitřní realizace. Těchto více než 34 000 inspirací napsaných jako jednotlivé zápisky na kousky papíru bylo vydáno posmrtně v 16 svazcích jako Zápisky Paula Bruntona, členy Wisdom´s Goldenrod, Centra pro filosofická studia, v letech 1984–1988.
Tyto pozdnější spisy významně rozšiřují, vyjasňují a prohlubují cesty, které PB zahájil ve svých předchozích knihách. Zatímco dřívější knihy rozvíjejí průběh prohlubujícího se porozumění, v Zápiscích Paula Bruntona najdeme atmosféru pravdy přitomnou od začátku a ve všem.
Každá poznámka je odlišným a zřetelným oknem do reality. Některé nás jednoduše intuitivně inspirují, rezonují s naším vnitřním bytím. U jiných to může vyžadovat mnohem více soustředění k jejich pochopení. Mnohé mohou být použity jako témata pro meditaci. Ačkoliv realita, kterou nám PB ukazuje, je za hranicemi logického myšlení, zápisky často napravují mylné představy, stejně tak jako informují.
Po větším obeznámení s těmito myšlenkami se začne vyjasňovat, co znamená celý tento systém „Filosofie pravdy”. Tato filosofie přináší celistvost a rovnováhu. Nabízí hluboké pochopení světa, plné zkoumání vnější i vnitřní reality. Vysvětluje význam lidské zkušenosti, sílu pronikající k odhalení a zjišťuje, co je skutečné.
Filosofie pravdy je zaměřena na naše probuzení, naše osvícení.
Ego a Nadjá
Co je ego? Ego je osoba, kterou jsme přijali jako sebe. Ve skutečnosti je ego celá řada myšlenek, pocitů, obrazů, vzpomínek, vědomých i nevědomých návyků, včetně fyzické, emocionální a mentální zkušenosti, rozzářených ve vědomí.
Když se ego považuje za skutečnou osobu, pak máme problém, kterému PB říká egoismus. Egoismus je silně udržovaná myšlenka osobního já jako skutečného Já s výsledným oddělením ega-já od Nadjá. Toto chybné ztotožňování není jen problémem myšlení, je to hluboce citově udržovaný mentální návyk.
Opakované myšlenky a činy se stávají tendencemi, tendence se stávají návyky a návyk utváří naši zkušenost ve světě. Po dlouhé době se zvyky a emocionální usazeniny činnosti ega stávají velmi silnými. Návykové energie jsou v podvědomém myšlení, chtění a cítění.
PB říká: „Můžeme opravit chyby intelektuálně, ale stále se musíme vypořádávat s tímto návykem. Tak hluboce je to zakořeněné, že jen naprostá a úplná snaha to může úspěšně změnit. Takže to vyžaduje hluboké úsilí jednotlivce, přivolávání síly milosti, aby zrušila návyk. Toto úsilí se nazývá ,,Hledání.“
Ego si propůjčuje svou existenci od hlubšího zdroje, který PB nazývá Nadjá. Nadjá je zdrojem vědomí ega, života a individuality a udržuje nezbytnou kontinuitu zkušenosti od života k životu.
PB říká, že nemůžeme úplně popsat Nadjá, jaké je ve své vlastní přirozenosti – nekonečné a nevyslovitelné. Ale můžeme popsat jeho přítomnost a účinky. Nadjá je naším bodem kontaktu s realitou. Nadjá je vědomí a život. Ono je pravda, krása a dobro. Ono se nikdy nenarodilo a nikdy nezemře. Nadjá předkládá ego jako centrum pro poznávání vesmíru.
Nadjá souvisí s jednotlivými středisky zkušeností a je také univerzální. Je stálé a aktivní, je naší neměnnou božskou přirozeností a také základem lidské evoluční cesty. Je to částice z nekonečné mysli, ale ne celá nekonečná mysl: „Paprsek, ne slunce.“
Nejvýznamnějším rysem Nadjá je jeho bezprostřední přítomnost. Nadjá je již a stále přítomné, v pozadí všech našich stavů vědomí. Vše, co potřebujeme, je uvědomit si jej. Ale dokonce ani to není zcela správné – Nadjá je uvědomění a my jsme jím. Nemůžete poznat Nadjá jako věc nebo prostřednictvím myšlení. Můžete je poznat jen tím, že se jím stanete.
PB nazývá přímou, ale ne trvalou zkušenost sebe jako Nadjá, zábleskem. On říká, že „záblesk může nejlépe být přirovnán k bdělému okamžiku v dlouhé existenci spánku.“
Svět a Světová Mysl
Viděli jsme, že za osobností existuje nějaká vnitřní realita, vyšší mysl, kterou PB nazývá Nadjá. Jaká je potom realita za světem?
Mentalismus je název, který používá PB k vysvětlení, že svět je rozsáhlou myšlenkou, nikoli hmotnou věcí. Téměř každý věří tomu, že svět je tam venku a mysl je zde, a nějak tak svět poznáváme. Mentalismus poukazuje na to, že svět není nezávislý na našem uvědomování. Z toho důvodu, je existence světa pouze představou v mysli.
Mentalismus nejen ukazuje, že svět je myšlenkou, ale poukazuje na tvořivou sílu a hlubokou přítomnost mysli, která obsahuje myšlenky.
Právě teď čtete tato slova. Ale nemůžete vzít vědomí ven a podívat se na to, jak se díváte na slova, tělo a místnost. Mysl, která zná svět, nemůže být známa stejným způsobem, jako si uvědomuje svět. To je tajemství vědomí. Nejbezprostřednější a důležitá skutečnost ve zkušenosti – vědomí – je přehlížena, zatímco neustále se měnící obsah si získává veškerou naši pozornost.
Můžeme prozkoumat mozek natolik, nakolik si přejeme jako objekt, ale to nám nepomůže odhalit podstatu, která nám umožňuje znát nebo chápat mozek. Vědomí je schopno uvědomování, proto nemůže být objektem. Mysl je ta, která projevuje a zná svět.
Kromě toho, tato přirozenost mysli, která je hlubší realitou za osobou a světem, a skrze kterou všichni známe svět, není místní nebo individuální. Je vesmírná a nekonečná.
PB nazval tuto tvořivou inteligenci projevující svět, Světová Mysl.
Říká: „Akt tvůrčí meditace, která přivádí vesmír v existenci, je prováděn Světovou Myslí. Pokud máme zkušenost světa, účastníme se tohoto aktu nevědomě.“ To je myšlenka-svět a my jsme myšlenka-bytost. Mohli bychom jednoduše říci, že Světová Mysl „vmýšlí“ vesmír do existence.
Myšlenka vesmíru ve Světové Mysli je Světová Idea. Je to univerzální a věčné. Světová Mysl promítá své věčné ideje a projevuje je jako vesmír. Pořadí a kontinuita projevu se nazývá karma.
My každý se podílíme ve Světové Ideji myšlením spolu se Světovou Myslí. PB říká: „...Světová Mysl je skryta hluboko v našich jednotlivých myslích. Světová Idea plodí všechny naše znalosti. Kdo správně hledá, najde posvátné ticho v nitru a posvátnou činnost ve vesmíru.“
Konečná povaha mysli je nevýslovné, prázdné, spontánní a sjednocené, neměnné vědomí. Když je mysl aktivní v projevu a podpoře světa, je to Světová Mysl. Když je přítomná v individuálních centrech prostřednictvím zkušenosti, je to Nadjá.
Dvojí účel lidské existence
Zde je dvojí účel lidské existence. Máme rozvíjet naše lidskou přirozenost a realizovat naši božskou podstatu.
Jsme zde, pro učení a uzrání v kompletní lidskou bytost. V tomto evolučním procesu přecházíme do harmonie se Světovou Ideou a zároveň vyjadřujeme naši individuální jedinečnost. Každá z funkcí života má být plně využita.
Nadjá je zároveň naší pravou identitou i osobním vědomím. Nadjá je to, co skutečně jsme, ale mnozí z nás to neví nebo nemají odvahu tomu uvěřit. Tato nevědomost a chybná totožnost myšlení, že jsme egem, je zdrojem všech našich trápení.
Souběžně s naším lidským rozvojem a na základě naší lidské zralosti jsme přivedeni k jeho hlubšímu smyslu – uvědomění si naší pravé povahy a přesunutí naši identity od ega k Nadjá. Je to milost Nadjá, která způsobuje, abychom si je uvědomili.
Hledání Nadjá
„Hledání Nadjá není nic jiného, než konečná fáze lidstva v dlouhém pronásledování štěstí“. Toto je první poznámka prvního dílu z šestnácti svazků zápisků Paula Bruntona. Je následována více než 34 000 dalšími zápisky jdoucích do hloubky srdce prakticky ve všech aspektech duchovního hledání.
Na základě dvojí povahy jednotlivce jako ega a Nadjá, dvojí povahy cesty k osvícení – ke svobodě, pravdě a kráse – PB hovoří o Dlouhé stezce a Krátké stezce.
PB říká: „Dlouhá stezka vyzývá k neustálému úsilí vůle, Krátká k neustálému udržování láskyplné pozornosti.“
Rozvoj ega je základem Dlouhé stezky. Na Dlouhé stezce vylepšujeme ego, rozvíjíme náš lidský potenciál, učíme se utišit své myšlenky a zkušenosti vědomým oddělením od jejího obsahu.
Základem Krátké stezky je stálá přítomnost Nadjá. Na krátké stezce jsme si vědomi Nadjá vždy – přítomného, nezapomínáme zůstat v tichu, potvrzujícím naši pravou identitu, jako Nadjá a splynout se Světovou Ideou. Osvícení není něco, co má být přidáno. Nemůžeme dosáhnout sebe sama, protože již jím jsme. „Nadjá“ není cílem, ale uvědoměním toho, co už je.
Tato Dlouhá a Krátká stezka by se neměla posuzovat odděleně. PB je vyvažuje dvěma způsoby, předpokládá, že člověk již má za sebou nějakou práci na Dlouhé stezce, nebo bude pracovat na Dlouhé stezce spolu s Krátkou stezkou. Skutečně, pouze první stezka je opravdovou „Stezkou“. PB nás vyzývá, abychom pohlíželi na to, že Nadjá je přítomno od samého počátku.
Jak dále poukazuje, „...hledání, do kterého jste se pustili, studium, které děláte, a meditace které cvičíte, jsou skutečně inspirovány Nadjá od začátku až do konce... Opravdu jste přijali hledání v nevědomé poslušnosti Boží výzvě. A to je výzva prvního projevu Milosti.“
Kromě toho na konci, tam je opravdu jen jedna cesta: cesta úplného odevzdání se Nadjá. „Dlouhá stezka vede ke Krátké stezce a Krátká stezka vede k milosti v nepřetržité přítomnosti Nadjá.“
Ti, kteří jsou natolik pokročilí, aby následovali vnitřní výzvu, jsou vedeni ke změně vědomí – umožněné udělením milosti odevzdání se a udělením trvalého osvícení.
http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/9539-filozofie-pravdy/
Zdroj: www.paulbruntondailynote.se/
Ostatní zdroje:
www.paulbrunton.cz/index.php?id=clanek60
1. Consume mindfully.
Eat with awareness and gratitude.
Pause before buying and see if breathing is enough.
Pay attention to the effects of media you consume.
2. Pause. Breathe. Listen.
When you feel compelled to speak in a meeting or conversation, pause.
Breathe before entering your home, place of work, or school.
Listen to the people you encounter. They are Buddhas.
3. Practice gratitude.
Notice what you have.
Be equally grateful for opportunities and challenges.
Share joy, not negativity.
4. Cultivate compassion and loving kindness.
Notice where help is needed and be quick to help
Consider others’ perspectives deeply.
Work for peace at many levels.
5. Discover wisdom.
Cultivate “don’t know” mind (= curiosity).
Find connections between Buddhist teachings and your life.
Be open to what arises in every moment.
6. Accept constant change.
Source:
http://www.thewisdomawakened.com/2017/02/a-2-minute-guide-to-6-simple-buddhist.html
