This Miracle Recipe Will Heal Your Back, Joints and Legs Pain in Just 7 Days!

A military doctor had once revealed how it is possible to keeps your joints in good shape and remove pain, if any. It was a good recipe and worked like magic. If you have any of the joint problems or back or leg pain, do try out this recipe.

Recipe:
– Take 150 grams of gelatin ( enough for one month)
– Take 2 tsp or 5 grams of gelatin and pour it in a cup of cold water from the fridge.
– Let the solution stand overnight.
– It will turn into a jelly.
– Drink the mixture early morning before eating. You can have it with anything- water, honey, yogurt or sour cream.
– All those who complained of pains said they noticed the relief in a week.
– Do this for one month.
– Repeat it after 6 months, if necessary.
– This will bring back the lubrication of the joints.
It is not easily believable. It is an ancient treatment which usually does not appeal too many. They don’t believe it and go in for pharmaceutical drugs. But it actually works.

How does gelatin work?
Gelatin is obtained from animal connective tissue. It is present in the purest form in tendons, bones, cartilage and collagen of horned livestock.it helps internal fibers and small vessels. It helps with the recovery of connective tissue due to the amino acids proline and hidrosiprolin present in it. The connective tissue grows in its presence. This helps the diseased joints recover.
The other uses of gelatin:

• – Healthy skin growth
• – Mental functions
• – Boosts metabolism
• – Tendons and ligaments have greater elasticity
• – Helps with the growth of hair and nails
• – Helps with dysplasia

All the stiffness and back pain will disappear in a week. That’s a guarantee. I is especially good for those whose work involves long sitting hours. Do try it out for a month and see.

Source: https://avrialszone.blogspot.com/2018/07/this-miracle-recipe-will-heal-your-back.html

Tradiční hospodský guláš, na kterém si pochutná celá rodina

Hovězí maso na guláš      500 g

Cibule                               500 g

Sádlo                                3 lžíce

Sladká mletá paprika      2 lžíce

Česnek                             4 stroužky

Mletý nebo drcený kmín  1 lžička

Rajský protlak                 1 balení

Sůl a pepř                        dle chuti

Majoránka                       1 lžíce

Voda na podlévání

1. Cibuli očistěte a nakrájejte najemno. V hrnci nechte rozpustit sádlo, přidejte cibuli a smažte ji do zlatova. Přidejte sladkou papriku a rychle promíchejte, aby nezhořkla.

2. K této směsi přidejte maso nakrájené na kostičky, které opečete z každé strany. Pořád vše míchejte, aby se vám maso nepřipálilo. Jakmile je maso opečené, osolte ho a opepřete.

3. Přidejte rajský protlak, promíchejte a přidejte asi 2 dl vody. Následně přidejte kmín, česnek a guláš vařte při nízké teplotě.

4. Guláš nechte vařit a občas jej promíchejte. Postupně přidávejte vodu, avšak po malých doušcích.

5. Přibližně po hodině a půl zkuste maso, zda je již měkké. Přidejte rozemletou majoránku a ještě dalších 10 minut vařte. 

6. Nezapomínejte na to, že guláš není potřeba zahušťovat, o jeho hustou konzistenci se postará cibule.

7. Guláš podávejte s knedlíkem nebo čerstvým pečivem a nakrájenou cibulkou. 

Zdroj: https://www.jenzeny.cz/recepty/tradicni-hospodsky-gulas-na-kterem-si-pochutna-cela-rodina

Jezisovy vyroky v zapiscich Paula Bruntona

Pravdu o Ježíši a jeho učení lze dnes těžko zjistit. Neboť je pohřbena pod horou záměrných falsifikátů a vsuvek pověrčivých příměsí. Ježíš silně zapůsobil na duchovní život Západu, ale tento vliv nebyl nikdy správně doceněn, protože nemůže být pochopen ve světle církevní organizace, ale někde zcela jinde a to v srdcích lidí. Ježíš vyzařoval lásku, Ježíš zvěstoval pravdu a Ježíš byl vtěleným odpuštěním.
Historická pravdivost Ježíšových výroků nemůže být nikdy ověřena. Ale každý osvícený člověk si je může ověřit jako mysticky pravdivé. Ježíš odhalil davům západního světadílu mystéria a tak dal mnoha lidem to, co bylo až do té doby dáváno jen několika málo vyvoleným.
„Já jsem cesta. Pravda," prohlásil Ježíš. Kdo je toto Já? V omezeném a povrchnějším smyslu to je mistr. V širším a hlubším smyslu to je Kristus-já vnitřní, duchovní vědomí. Označení "Christos" nebo "Kristus" znamenalo vyšší Jáství člověka a bylo používáno obdobným způsobem, jakým se dnes používá výraz "Nadjá". "Ježíš Kristus" znamenalo, že člověk Ježíš se stal Kristem tím, že se vědomě spojil a sjednotil se svým Nadjá.
Rozčarováni významnými osobnostmi a zklamáni světem budou lidé nakonec ochotnější se obrátit k božství uvnitř nich samých, důvěřovat jeho prvnímu slabému vedení podle ujištění Ježíše, že "Království nebeské je ve vás!" Taková nezávislost je zevně osamělou stezkou, ale trpělivost potvrdí, že tím není méně uspokojující. Království je ve vás, nikde jinde, ne v ášramu, dokonce ani u nohou gurua. Ježíšovo prohlášení je doslovně přesné.
Ježíš prohlásil, že cesta k životu věčnému je přímá a úzká. Mohl také dodat, že je dlouhá a nesnadná. Avšak začátečník by si těmito věcmi neměl nechat vzít odvahu. Pomoc přichází z nitra i zvenčí.
Kdybychom se na život Ježíše dívali symbolicky - což životy těchto božských lidí nezřídka jsou - objevuje se v určitém časovém období stejná nutnost fyzického odloučení od žáků proto, aby byli přivedeni do mentální blízkosti. Ježíš jim řekl: "Říkám vám pravdu, je pro vás nutné, abych odešel, neboť jestliže já neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel. Až On, Duch Pravdy, přijde, On vás uvede do plné pravdy."
Ježíš řekl: "Nebudete-ti jako malé děti, nedostanete se do království nebeského." Co tím chtěl říci? Povšimněte si myslí dětí, ve kterých je ego jen slabě vyvinuto. Jak jsou bez ega! Jak spontánní a bezprostřední je jejich uvědomování si světa kolem nich.
"Blažení chudí v duchu," řekl Ježíš. Co měl na mysli? Být "chudý" v mystickém smyslu znamená být zbaven vlastnictví ega, to jest být prost ega. Ježíš nařídil svým posluchačům vzdát se svého ega–já, jestliže chtěli nalézt Nadjá. Když sestavíme všechny myšlenky člověka dohromady, tento souhrn představuje ego. Tím, že je člověk předá Tichu, vzdává se ega; v řeči Ježíše popírá sebe.
,,Pravda vás osvobodí," sliboval Ježíš. O jakém druhu osvobození mluvil? Odpovědí může být jen – osvobození od ega! A to je potvrzené jeho vlastními výroky, vyřčenými jindy, které se týkají nutnosti odumřít sám sobě. Musí dovolit, aby universální životní síla, která je v něm, se Plně zmocnila jeho srdce a mysli. To, co tomu brání, je osobní ego, které si myslí, že je úplné a které se oddělilo od univerzální životní síly. Filozofická disciplína chce překonat tento egoismus nebo jak řekl Ježíš: "Vzdejte se svého já, chcete-li je nalézt."
Největší těžkostí každého učitele je přivést žáky k pochopení, že nejen svět, ale také ego je iluzí. Žáci nevědí co je ego. Proto Ježíš řekl: "Chcete-li nalézt své pravé Já, musíte popřít sebe," mínil popřít ego.
Proč žádal Ježíš své následovníky, aby ho nenazývali dobrým? Podle všech běžných měřítek byl zcela jistě dobrým člověkem, i více. Bylo to proto, že jeho dobrota nebyla skutečně jeho vlastní, byla odvozena z Nadjá, které převzalo celou jeho osobnost, celé jeho bytí.
Moudrost Ježíše varovala lidi, aby nenechali zapadnout slunce nad svým hněvem, neboť jejich modlitby by byly bez užitku, jejich Bůh neslyšící. Ze stejného důvodu nepřistupujte k meditaci s nenávistí k někomu ve svém srdci.
Ať udělal jakékoli chyby, ať spáchal jakékoli hříchy, nechť se poučí jejich lekcemi, napraví své myšlení, zlepší svůj charakter a potom si odpustí. Nechť příjme radostně Ježíšovo odpuštění „Jdi a nehřeš více!“ a příjme uzdravující milost, která následuje po sebezlepšení.
Jestliže chcete vědět, jak začít hledat vyšší Já, velmi jasnou odpověď na to dal Ježíš. Hledejte, klepejte a tažte se, modlete se k němu, a to nejen jednou, ale nesčíslněkrát, jeli to nutné, a vždy celým srdcem, s láskou, touhou, úctou.
„Miluj svého bližního jako sebe samého,“ výrok hlásaný Ježíšem a prováděný mudrci, se zdá nabízet vzdálený a nedosažitelný ideál. Ale nebude se takovým zdát, jestliže pochopíme, co Ježíš mínil a jak je mudrc schopen to realizovat. Ve skutečnosti každý člověk miluje sám sebe, ale nemiluje sebe celého. Existují v něm chyby a slabosti, které nenávidí. Nelze tedy od něho očekávat, že je bude milovat ve svém sousedství. Lze však od něho očekávat, že když zjistí, že tyto nedostatky přinášejí nakonec bolestné karmické následky, že bude pociťovat soucit s těmi, kdo tyto chyby mají. V případě mudrce platí nejen tato úvaha, ale rovněž jeho vnímání existence onoho souseda uvnitř jediné universální Mysli, v které se on sám cítí být zakořeněn. Je pro něho tedy snadné a přirozené projevovat milující laskavost ke svému bližnímu.
Kdo může získat sílu osvobodit se od všech myšlenek, získává sílu osvobodit se z myšlenek osobního "já". Pouze takový člověk skutečně poslouchá Ježíšův příkaz "ztratit svůj život". Neboť jaký jiný život průměrný člověk má než život osobní? Ale Ježíš také slíbil jistou odměnu za bezpodmínečnou poslušnost. Řekl, že takový člověk si "zachrání" svůj život. Co to znamená? Když myšlenky odpadnou a pomíjivá osobnost zmizí, bude člověk zbaven veškerého vědomí? Nikoli – bude mít stále ještě čisté vědomí, hlubší život, který podporuje pomíjivé jáství a udržuje jeho samotné myšlenky.

Vstupme tam, kam nám radil Ježíš, hluboko do srdce. Neboť pravdu nosíme sami v sobě ale jak málo lidí to ví! A máme to nejtěsnější spojení s touto Silou v samotném vědomí.
Člověk intelektuálně nadaný přistupuje k modlitbě s arogancí, člověk s uměleckým nadáním k ní přistupuje se svou ješitností, zatímco každý k ní přistupuje se svou pýchou. Správný postoj byl popsán Ježíšem: "Buďte jako malá dítka." Neboť tehdy se stáváme pokornými, cítíme se závislými a začneme odkládat ego. Tím se otevírají dveře k Nadjá a jeho milost začíná prozařovat.
Ježíš řekl: "Nestarejte se o zítřek." Co měl Ježíš na mysli? Jestliže víme, ke komu Ježíš mluvil a jestliže známe Cestu, po které se snažil vést své posluchače, budeme také vědět, co mínil. Určitě to neznamenalo, že by pro zítřek neměli dělat vůbec nic, neznamenalo to, že by zítřku neměli věnovat pozornost. Znamenalo to, že by se kvůli zítřku neměli trápit a dělat si starosti, měli přijmout jim uloženou povinnost starat se o zítřek, ale odmítat každý pocit úzkosti o její výsledek. Neměli si myslet, že jejich malé ego musí všechno zařizovat, ale měli mít také určitou víru, že vyšší Moc může působit v jejich životech.
Když mistr mystiky, jako Ježíš, říká lidem, aby se přestali obávat zítřka a nechali zlo dneška pro dnešek za dostatečné („zlo, které má dosti na dni svém"), mluví ze svého vlastního vědomí, žijícího ve Věčném Nyní. Nehovořil tedy o časových obdobích, zahrnujících dvanáct nebo dvacetčtyři hodiny, ale o bodu okamžiku. Řekl jim, aby žili v bezčasovosti, aby ponechali mrtvou minulost pohřbít samu sebe. On je opravdu křesťanem, člověkem Kristem — já, který žije čistě a zcela v přítomnosti — svobodný, neovládaný a nepodmíněný tím, co včera byl, věřil nebo si přál.
V Novém zákoně se vyskytuje rčení Ježíše, které zní: „Když zevní se stane vnitřním, pak přišlo království nebeské." Můžeme rozepsat tuto mystickou větu v nemystické řeči? Ano, zde je: „Když je zevní svět poznáván a pociťován jako to, co skutečně je — myšlenka — stává se součástí vnitřního světa myšlení a cítění. Jestliže je shledáno, že radosti a zármutky zevního světa nejsou ničím více než stavy mysli a jestliže všechny myšlenky a pocity a přání jsou přesunuty z nepravdivého ega do pravdivého Já v jejich středu, automaticky se rozpustí — a království nebeské přišlo."
Ježíš přirovnával království nebeské k zrnku hořčičného semínka, což bylo mezi Židy podobenstvím pro vše mimořádně malé. Proč to dělal? Protože ve svém počátku království není zážitek, ale intuice a ta začíná nesmírně slabým a jemným vedením.
Po staletí vedou teologové spory o významu Ježíšova prohlášení, „že boží království je po ruce". Většina z nich mu dává historický vyklad. Pouze ti, kteří mohli navázat kontakt s myslí Ježíšovou, mu dávají vyklad mystický. Neboť jenom oni mohou pochopit, že měl na mysli to, že království Nadjá je skutečně tak blízko nás, jako je naše vlastní ruka.
Proč řekl Ježíš: „Já a můj otec jedno jsme," ale přesto o něco později dodal: „Otec je větší než já"? Odpověď je. že Ježíš člověk dosáhl naprosté harmonie se svým vyšším Já a cítil se s ním být zajedno, ale univerzální Kristus-princip bude vždy větší než člověk sám, Nadjá bude vždy osobu přesahovat. Jedině z Nadjá získává každý pravý prorok svou sílu. „Já sám nejsem ničím," přiznal Ježíš.
Když říkáme, že Nadjá je v srdci, bylo by velkým omylem domnívat se, že tím míníme, že je omezeno na prostor srdce. Neboť srdce je také v Nadjá. Tento zdánlivý paradox ustoupí po úvaze o intuici. Tajuplný vztah mezi egem a Nadjá byl vyjádřen Ježíšem následujícími slovy: „Otec je v Synovi, a Syn je v Otci." Metafora, použitá Ježíšem, Syn a Otec, má upozornit na to, že člověk ve svém vnitřním jáství byl zrozen a je stále spojen s Vyšší Silou, Bohem.
Příchod mystického záblesku nelze předpovědět, i když jej lze podporovat a to stykem s Přírodou, obdivem umění nebo cvičením meditace. Lze jej hůře předpovědět než zmizení mlhy, která se tak často vznáší nad blízkým švýcarským jezerem. "Vítr vane, kam se mu zlíbí," pravil Ježíš a Milost přichází sem i tam v nepředvídatelnou hodinu.
Jestliže nepřijmete spásnou pravdu, že jste nyní stejně božští jako budete kdykoli, a jestliže nebudete sledovat konečnou stezku, potom se zařazujete mezi lidi, kteří, jak pravil Ježíš, "milují temnotu více než světlo," nechť budete sebevíce protestovat proti takovémuto zařazení.
Hlas Nadjá je stejně zřetelný jako hlas Ježíše: "Jdi a nehřeš více, tvé hříchy jsou ti odpuštěny." Nepřitěžujte si ustavičným sebekáráním a vracením se k pocitům viny.
"Ne každý, kdo říká Pane, Pane, vstoupí do království nebeského," prohlásil Ježíš. Pouze velmi malému množství hledajících je dáno, aby vstoupili a zůstali v království upevněni, mnohem více jich musí být spokojeno pouze se záblesky.
Není třeba vzdát se veškerého svého majetku a hmotného vlastnictví, abychom se kvalifikovali pro "chudobu", které se zaslibují mniši, nebo abychom vstoupili do řad "chudých", které Ježíš popsal jako blahoslavené. Správně pochopen je stav chudoby stavem duchovním a znamená vnitřní odpoutanost od zevních věcí. Je to stav, kdy člověk je od hmotařství a světskosti, ctižádosti a egoismu osvobozen v srdci.
Když Ježíš učil, že ten, kdo chce nalézt svůj život, musí jej nejdříve ztratit, chtěl tím prostě říci, že člověk musí nejdříve ztratit své připoutanosti.
Ježíšův výrok, "Přijďte ke mně vy všichni, kdo pracujete a jste zatížení, a já vám dám odpočinek," znamená: "Odhoďte své břemeno připoutanosti, tužeb a myšlenek, pak zůstane jen skutečné přirozené Jáství a vy získáte pravý mír, úlevu od břemene ega."
To, co se člověk musí naučit - a to se může naučit pouze osobní praxí, nikoli z nějaké knihy - je, jak udržet v nádherné rovnováze vnímavost ke svému svatému Středu a schopnost věnovat se světským požadavkům. To odpovídá Ježíšově výzvě být ve světě, ale nikoli z něho. To je spojení rušného dění s vnitřním klidem.
Je paradoxem, jehož pravdu si svět neuvědomuje, přes opakované snahy Ježíše ho zdůraznit, že nejlépe dosáhneme šťastného světského života, když hledáme šťastný duchovní život, a že v žádném případě nedosáhneme prvého cíle, když zanedbáváme druhý.
Jediný způsob, jak dnes může jedinec nalézt Ježíše, je hledat ho uvnitř svého vlastního srdce prostřednictvím neutuchající modlitby a studia, současně se svědomitým uváděním jeho učení do každodenního života. Poselství Ježíše, které bylo tak velkou výzvou ke kajícným činům a změně myšlení, potřebujeme my všichni dnes daleko více, než ho potřebovali židé v jeho době.
-konec-

Zdroj: https://www.matrix-2001.cz/clanek/jezisovy-vyroky-v-zapiscich-paula-bruntona-2-9471

Predjarie prišlo o päť rokov skôr.

 Od prvých signálov demokratizácie na Slovensku je práve päťdesiatpäť rokov. Tento rok si pripomíname polstoročie od veľkého pokusu slobodomyseľných občanov Slovenska poľudštiť socialistický spoločenský poriadok v Česko-Slovensku. Nebolo to jednoduché, no ani bez nebezpečenstiev. Chcelo to veľa statočnosti, odvahy i taktiky, lebo tí prví, najmä tí prví, museli rátať s tvrdým revanšom straníckych aparátov a polície. O to viac si to zasluhuje našu pozornosť. V čase, keď odvaha zlacnela a rozum zdražel. Slovensko v úsilí o zmenu pomerov v Česko-Slovensku hralo v tom čase prím. Nebojácne a cieľavedome, lebo v tom videlo aj možnosť presadiť svoje národné záujmy, mať väčší podiel na deľbe hodnôt a nebyť len dodávateľom surovín a lacnej pracovnej sily či výrobcom polotovarov pre český priemysel. Výrazný zlom v slovenskom politickom ovzduší vyvolali najmä tieto momenty:

■ PRÍCHOD DUBČEKA

Príchod Alexandra Dubčeka, doterajšieho tajomníka krajského výboru strany v Banskej Bystrici do Bratislavy a jeho vymenovanie za tajomníka ÚV KSS v roku 1962. Nemal to ľahké. O jari spred päťdesiatich piatich rokov hovorí v pamätiach Nádej zomiera posledná: „Moja situácia vyzerala neradostne. V Bratislave som bol obklopený Novotného vernými druhmi a pomáhačmi: K. Bacílkom, P. Davidom, M. Chudíkom a M. Sabolčíkom. Môj spolužiak z Moskvy a druh Jozef Lenárt tam bol tiež, ale ako sa ukázalo neskôr, nedalo sa s ním rátať. Nemal som veľa času, aby som si vybudoval obranu, a tak som obnovoval kontakty so starými priateľmi a hľadal nových spojencov. Vedel som, že tam sú, aj keď nie v najvyšších funkciách. Cestoval som po Slovensku a rozprával som sa s miestnymi funkcionármi, ale najmä s obyčajnými ľuďmi. Postupoval som systematicky a usiloval som sa blokovať Novotného ťahy proti mne. Moja taktika sa ukázala správna. Na XII. zjazde KSČ som bol napriek Novotného postaveniu zvolený za člena dôležitej komisie na vyšetrovanie represií a politických zločinov z päťdesiatych rokov.“

■ PÁD BACÍLKA

V roku 1962 strana rehabilitovala obete hanebného procesu s tzv. slovenskými buržoáznymi nacionalistami; s G. Husákom, ktorému dali súdruhovia pôvodne doživotný žalár, a s ďalšími odsúdenými na dlhé roky ťažkého väzenia – Novomeským, L. Holdošom, D. Okálim a inými.
Veľkou udalosťou v začínajúcej obrode spoločnosti bolo aj odvolanie Karola Bacílka z miesta prvého tajomníka ÚV KSS ešte v tom istom roku. To boli signály pre statočných spisovateľov a odvážnych novinárov prehovoriť. Zjazd slovenských spisovateľov 22. apríla 1963 a najmä slovenských novinárov o mesiac neskôr – to bola neočakávaná a nevídaná búrka proti doterajšej praxi komunistov. Novinársky zjazd, už „vyhecovaný“ ostrým vystúpením spisovateľov, mal ešte odvážnejší priebeh a cielene triafal do nositeľov stalinizmu v Česko-Slovensku. Spomeniem aspoň vystúpenie Mieroslava Hyska – komunistu, šéfredaktora povstaleckej Pravdy, nositeľa Radu SNP. To bol otvorený útok proti Viliamovi Širokému, predsedovi česko-slovenskej vlády a členovi politbyra. A Hysko ho vykreslil ako zloducha brutálnej moci. Taký odvážny čin zatriasol republikou. Prezident a prvý tajomník ÚV KSS Antonín Novotný v prvej chvíli vzal Širokého pod svoje ochranné krídla, dokonca prešiel do útoku, ale lavína sa už pohla: zriadila sa tzv. barnabitská komisia (meno jej prischlo podľa toho, že rokovala v pražskom kláštore barnabitiek), lebo doterajšie rehabilitácie obetí režimu boli formálne a skôr zakrývajúce pofebruárové ničomnosti režimu. O pár mesiacov musel Novotný, ak sa chcel sám zachrániť, Širokého obetovať. Na čelo česko-slovenskej vlády prišiel predsa len racionálnejší a navyše aj mladší človek – Slovák Jozef Lenárt.

■ REHABILITÁCIA VOJAKOV

Tlak slovenskej tlače prinútil stranu a vládu rehabilitovať aj povstaleckých vojakov a najmä dôstojníkov, ktorých degradovali, znemožnili im spoločenské uplatnenie a mnohých vrhli do pracovných táborov. Dovtedy strana ponímala SNP ako vzburu komunistov – partizánov proti slovenskému štátu, hoci SNP malo predovšetkým charakter vojenského povstania proti nemeckej okupácii, veď aj základné heslo SNP bolo Smrť nemeckým okupantom! Každý ústupok straníckeho vedenia vyvolal v tlači, v tých rokoch prevažne len slovenskej, nové aktivity a chuť dosiahnuť ďalší cieľ.

■ PRVÉ HUSLE

Prím stále hral Kultúrny život, ten sa odvážil vystúpiť proti nezmyslom prvý. Ihneď ho nasledoval mládežnícky denník Smena, postupne sa pridávali satirický časopis Roháč, obozretnejšie odborársky denník Práca, ale v polovici šesťdesiatych rokov už aj stranícka Pravda. Kultúrny život do tohto úsilia zapojil aj najznámejších zahraničných spisovateľov, keď pred päťdesiatimi piatimi rokmi spustil anketu Hovoria k nám spisovatelia sveta. Prispelo do nej dvadsaťdeväť (!) osobností svetovej literatúry, medzi nimi Alberto Moravia, Paolo Pasolini, Jean-Paul Sartre a iní. Rozruch vyvolala aj polemika Mňačko – Hochut. 
Historik Stanislav Sikora v štúdii pre zborník  E. Londonovej o slovenskej tlači v šesťdesiatych rokoch a politickom vývoji v Česko-Slovensku píše: „V novinách a časopisoch – Kultúrnom živote, Smene a Roháči, neskôr aj v Pravde, Práci a rozličných regionálnych časopisoch, kritizovali nešváry socialistickej spoločnosti, deformácie marxizmu-leninizmu, porušovanie socialistickej zákonnosti, krvavé účtovanie s domnelými a potenciálnymi odporcami komunistického režimu neohrození žurnalisti. K nim sa pripájali aj vedci a umelci najmä z oblasti spoločenských vied, ktorých už neznesiteľne škrtila zvieracia kazajka existujúceho ideologického systému. Z týchto odvážnych novinárov spomeniem aspoň J. Čomaja, M. Dzvoníkovú, O. Fulopa, G. Gryzlova, M. Hamadu, M. Hyska, M. Hrica, D. Herrmannovú, M. Janeka, J. Jonáka, R. Kaliského, A. Kurinu, S. Kalného, J. Košťovú, P. Ličku, E. Lobla, A. Mensatorisa, T. Michala, L. Mňačka, R. Olšinského, O. Plávkovú, M. Ruppeldta, J. Sitka, J. Smolca, P. Števčeka, J. Špitzera, J. Vereša, M. Vároša a i.

■ PRÍŤAŽLIVÉ VZORY

Ako pre každého chtivého žurnalistu tých čias aj pre mňa boli vzorom predovšetkým Roman Kaliský a Ladislav Mňačko. Jeho seriál Život bez adresy, ktorý v Smene koncom päťdesiatych rokov uverejňoval a potom vydal knižne ako Kde sa končia prašné cesty, som chápal ako latku, ktorú už nijaký slušný reportér nesmie podliezať. Ja som si však pozorne všímal aj tvorbu  jedného mladého muža, iba o tri roky odo mňa staršieho, na ktorého sa v tejto súvislosti zabúda. Nie z nedbanlivosti, iba preto, že jeho žurnalistika zostala v tieni literárnej tvorby, že ju prekrylo štyridsať kníh próz, literatúry faktu, tvorby pre deti a mládež a veľkých historických románových kompozícií – Anton Hykisch. Patrí sa mi ho spomenúť.  

■ ODVÁŽNY PUBLICISTA

Vždy, keď sa hovorí o šesťdesiatych rokoch u nás, vychodí mi, akoby boli prišli samy od seba, doviate vetrom. Nie je to tak. Sú výsledkom drobnej, sústavnej a veľmi riskantnej činnosti konkrétnych ľudí, odvážnych predstaviteľov slovenskej  inteligencie a z nich predovšetkým ekonómov,  akými boli Pavlenda, Húska, Kočtúch... a Hykisch, áno, aj Hykisch, lebo sotva by boli jeho publicistické vystúpenia také fundované a burcujúce nebyť jeho ekonomického vzdelania. To totiž neboli výkriky do davu ani gesto nevraživého prejavu proti moci, len tak, aby sa vykríklo, nie,  Hykischov protest bol úprimný, hlboký a erudovaný.  Mal náboj racionality. Aj preto Hykisch nie je len žijúci klasik slovenskej modernej prózy, ale aj klasik slovenskej publicistiky, a špeciálne eseje.
S Richardom Blechom, Viktorom Pavlendom, Pavlom Števčekom, Edom Grečnerom a niekoľkými ďalšími zakladal Klub mladej slovenskej inteligencie. Sám sa začal prejavovať ako smelý publicista, osobnosť vtedajšieho najsilnejšieho média – rozhlasu, a najpriebojnejšieho časopisu Kultúrneho života, ba ako líder politicky orientovaného Klubu mladej slovenskej inteligencie. Na prvom stretnutí Hykisch v prejave okrem iného povedal: „Socializmus nebudujeme pre komunistov, ale pre ľudí...“ Aj to je malý príklad, že  v zlomových chvíľach nie všemocná strana, ale relatívne malá hŕstka  slovenských tvorcov posúvala dobu k myšlienkam zabudnutej demokracie.

■ ÚLOHA REPORTÉROV

Neoceniteľná bola úloha slovenských reportérov tých čias. Vladimír Ferko pred časom preniesol ťažisko tvorby do vlastivedných kníh, teraz sa vracia k reportáži a ňou odhaľuje vražednosť režimu. Slavo Kalný na východe  získava  zaujímavé námety zo života Rómov. Aj vtedy to bola žeravá téma, len sa nepatrilo o nej písať. Úsilie režimu o ich splynutie s majoritnou spoločnosťou, aj keď sa práca stala povinnou zo zákona, nevyšlo. V rokoch 1959 – 1965 sa podarilo zaradiť do pracovného pomeru šestnásťtisíc Rómov – bolo to len 16,3 percenta osôb v produktívnom veku. A hoci sa za ten čas zlikvidovalo štyridsaťpäť najhorších osád s dvetisícpäťsto chatrčami, ešte aj v roku 1967 bolo na Slovensku stále tisícdvadsaťsedem osád a asi dvanásťtisícpäťsto chatrčí. Slavo Kalný mal pre tému obdivuhodný cit, poňal ju z mnohých strán a v rozličných súvislostiach a navyše tým, že je vynikajúcim rozprávačom, sa  zmocnil  tejto v socializme úplne novej témy aj čitateľsky pútavo. A ešte je tu Gavril Gryzlov,  jeho malé a väčšie senzácie, na ktoré mal nos. To už mu vyšlo päť reportážnych kníh a ešte nemal tridsaťpäť rokov.  A práve v čase, keď všetko začalo vrieť, keď také osobnosti žurnalistiky ako V. Ferko alebo S. Kalný museli prebrať funkcie vo vedení novín, stal som sa reportérom Smeny. Nebolo to ľahké byť partnerom chlapa takéhoto formátu. Nedalo sa mu privesiť na chrbát ani kráčať v jeho šľapách, každý sme museli svojou cestou.
Osudy ukrivdených sa stali hlavnou témou aj ďalších reportérov tých čias – Ruda Olšinského v Kultúrnom živote, Jána Smolca v Smene, E. Weidlera a V. Oravca v rozhlase, pribúdali ďalší v Práci, vo Večerníku..., reportáže prebúdzali svedomie národa a viedli ho k historickým udalostiam roku 1968.

Ján ČOMAJ - Foto: archív

Zdroj: http://snn.sk/news/predjarie-prislo-o-pat-rokov-skor/

21 Epigrams Every Man Should Live By

Editor’s note: This is a guest article from Ryan Holiday.

As long as man has been alive, he has been collecting little sayings about how to live. We find them carved in the rock of the Temple of Apollo and etched as graffiti on the walls of Pompeii. They appear in the plays of Shakespeare, the commonplace book of H. P. Lovecraft, the collected proverbs of Erasmus, and the ceiling beams of Montaigne’s study. Today, they’re recorded on iPhones and in Evernote.

But whatever generation is doing it, whether they’re written by scribes in China or commoners in some European dungeon or simply passed along by a kindly grandfather, these little epigrams of life advice have taught essential lessons. How to respond to adversity. How to think about money. How to meditate on our mortality. How to have courage.

And they pack all this in in so few words. “What is an epigram?” Coleridge asked, “A dwarfish whole; Its body brevity, and wit its soul.” Epigrams are what Churchill was doing when he said: “To improve is to change, so to be perfect is to have changed often.” Or Balzac: “All happiness depends on courage and work.” Ah yes, epigrams are often funny too. That’s how we remember them. Napoleon: “Never interrupt an enemy making a mistake.” François de La Rochefoucauld: “We hardly find any persons of good sense save those who agree with us.” Voltaire: “A long dispute means that both parties are wrong.”

Below are some wonderful epigrams that span some 21 centuries and 3 continents. Each one is worth remembering, having queued in your brain for one of life’s crossroads or to drop at the perfect moment in conversation. Each will change and evolve with you as you evolve (Heraclitus: “No man steps in the same river twice”) and yet each will remain strong and unyielding no matter how much you may one day try to wiggle out and away from them.

Fundamentally, each one will teach you how to be a better man. If you let them.
“We must all either wear out or rust out, every one of us. My choice is to wear out.” —Theodore Roosevelt

At the beginning of his life, few would have predicted that Theodore Roosevelt even had a choice in the matter. He was sickly and fragile, doted on by worried parents. Then, a conversation with his father sent him driven, almost maniacally in the other direction. “I will make my body,” he said, when told that he would not go far in this world with a brilliant mind in a frail body. What followed was a montage of boxing, hiking, horseback riding, hunting, fishing, swimming, boldly charging enemy fire, and then a grueling work pace as one of the most prolific and admired presidents in American history. Again, this epigram was prophetic for Roosevelt, because at only 54 years old, his body began to wear out. An assassination attempt left a bullet lodged in his body and it hastened his rheumatoid arthritis. On his famous “River of Doubt” expedition he developed a tropical fever and the toxins from an infection in his leg left him nearly dead. Back in America he contracted a severe throat infection and was later diagnosed with inflammatory rheumatism, which temporarily confined him to a wheelchair (saying famously, “All right! I can work that way too!”) and then he died at age 60. But there is not a person on the planet who would say that he had not made a fair trade, that he had not worn his life well and not lived a full one in those 60 years.

“It’s not what happens to you, but how you react to it that matters.” —Epictetus

There is the story of the alcoholic father with two sons. One follows in his father’s footsteps and ends up struggling through life as a drunk, and the other becomes a successful, sober businessman. Each are asked: “Why are you the way you are?” The answer for both is the same: “Well, it’s because my father was an alcoholic.” The same event, the same childhood, two different outcomes. This is true for almost all situations—what happens to us is an objective reality, how we respond is a subjective choice. The Stoics—of which Epictetus was one—would say that we don’t control what happens to us, all we control are our thoughts and reactions to what happens to us. Remember that: You’re defined in this life not by your good luck or your bad luck, but your reaction to those strokes of fortune. Don’t let anyone tell you different. 

“The best revenge is not to be like that.” —Marcus Aurelius

There is a proverb about revenge: Before setting out for a journey of revenge, dig two graves. Because revenge is so costly, because the pursuit of it often wears on the one who covets it. Marcus’s advice is easier and truer: How much better it feels to let it go, to leave the wrongdoer to their wrongdoing. And from what we know, Marcus Aurelius lived this advice. When Avidius Cassius, one of his most trusted generals rebelled and declared himself emperor, Marcus did not seek vengeance. Instead, he saw this as an opportunity to teach the Roman people and the Roman Senate about how to deal with civil strife in a compassionate, forgiving way. Indeed, when assassins struck Cassius down, Marcus supposedly wept. This is very different than the idea of “Living well being the best revenge”—it’s not about showing someone up or rubbing your success in their face. It’s that the person who wronged you is not happy, is not enjoying their life. Do not become like them. Reward yourself by being the opposite of them. 

“There is good in everything, if only we look for it.” —Laura Ingalls Wilder

Laura Ingalls Wilder, author of the classic series Little House, lived this, facing some of the toughest and unwelcoming elements on the planet: harsh and unyielding soil, Indian territory, Kansas prairies, and the humid backwoods of Florida. Not afraid, not jaded—because she saw it all as an adventure. Everywhere was a chance to do something new, to persevere with cheery pioneer spirit whatever fate befell her and her husband. That isn’t to say she saw the world through delusional rose-colored glasses. Instead, she simply chose to see each situation for what it could be—accompanied by hard work and a little upbeat spirit. Others make the opposite choice. Remember: There is no good or bad without us, there is only perception. There is the event itself and the story we tell ourselves about what it means.
 
“Character is fate.” —Heraclitus

In the hiring process, most employers look at where someone went to school, what jobs they’ve held in the past. This is because past success can be an indicator of future successes. But is it always? There are plenty of people who were successful because of luck. Maybe they got into Oxford or Harvard because of their parents. And what about a young person who hasn’t had time to build a track record? Are they worthless? Of course not. This is why character is a far better measure of a man or woman. Not just for jobs, but for friendships, relationships, for everything. When you seek to advance your own position in life, character is the best lever—perhaps not in the short term, but certainly over the long term. And the same goes for the people you invite into your life.

“If you see fraud and do not say fraud, you are a fraud.” —Nicholas Nassim Taleb

A man shows up for work at a company where he knows that management is doing something wrong, something unethical. How does he respond? Can he cash his checks in good conscience because he isn’t the one running up the stock price, falsifying reports or lying to his co-workers? No. One cannot, as Budd Schulberg says in one of his novels, deal in filth without becoming the thing he touches. We should look up to a young man at Theranos as an example here. After discovering numerous problems at the health care startup, he was dismissed by his seniors and eventually contacted the authorities. Afterwards, not only was this young man repeatedly threatened, bullied, and attacked by Theranos, but his family had to consider selling their house to pay for the legal bills. His relationship with his grandfather—who sits on the Theranos board—is strained and perhaps irreparable. As Marcus Aurelius reminded himself, and us: “Just that you do the right thing. The rest doesn’t matter.” It’s an important reminder. Doing the right thing isn’t free. Doing the right thing might even cost you everything.

“Every man I meet is my master in some point, and in that I learn of him.” —Ralph Waldo Emerson

Everyone is better than you at something. This is a fact of life. Someone is better than you at making eye contact. Someone is better than you at quantum physics. Someone is better informed than you on geopolitics. Someone is better than you are at speaking kindly to someone they dislike. There are better gift-givers, name-rememberers, weight-lifters, temper-controllers, confidence-carriers, and friendship-makers. There is no one person who is the best at all these things, who doesn’t have room to improve in one or more of them. So if you can find the humility to accept this about yourself, what you will realize is that the world is one giant classroom. Go about your day with an openness and a joy about this fact. Look at every interaction as an opportunity to learn from and of the people you meet. You will be amazed at how quickly you grow, how much better you get.

“This is not your responsibility but it is your problem.” —Cheryl Strayed

It is not your responsibility to fill up a stranger’s gas tank, but when their car dies in front of you, blocking the road, it’s still your problem isn’t it? It is not your responsibility to negotiate peace treaties on behalf of your country, but when war breaks out and you’re drafted to fight in it? Guess whose problem it is? Yours. Life is like this. It has a way of dropping things into our lap—the consequences of an employee’s negligence, a spouse’s momentary lapse of judgement, a freak weather event—that were in no way our fault but by nature of being in our lap, our f*cking problem. So what are you going to do? Complain? Are you going to litigate this in a blogpost or an argument with God? Or are you just going to get to work solving it the best you can? Life is defined by how you answer that question. Cheryl Strayed is right. This thing might not be your responsibility but it is your problem. So accept it, deal with it, kick its ass.

“Waste no more time arguing what a good man should be. Be one.” —Marcus Aurelius

In Rome just as America, in the forum just as on Facebook, there was the temptation to replace action with argument. To philosophize instead of living philosophically. Today, in a society obsessed with content, outrage, and drama, it’s even easier to get lost in the echo chamber of the debate of what’s “better.” We can have endless discussions about what’s right and wrong. What should we do in this hypothetical situation or that one? How can we encourage other people to be better? (We can even debate the meaning of the above line: “What’s a man? What’s the definition of good? Why doesn’t it mention women?”) Of course, this is all a distraction. If you want to try to make the world a slightly better place, there’s a lot you can do. But only one thing guarantees an impact. Step away from the argument. Dig yourself out of the rubble. Stop wasting time with how things should be, would be, could be. Be that thing. (Here’s a cool poster of this quote).

“You are only entitled to the action, never to its fruits.” —Bhagavad Gita

In life, it’s a fact that: You will be unappreciated. You will be sabotaged. You will experience surprising failures. Your expectations will not be met. You will lose. You will fail. How do you carry on then? How do you take pride in yourself and your work? John Wooden’s advice to his players says it: Change the definition of success. “Success is peace of mind, which is a direct result of self satisfaction in knowing you made the effort to do your best to become the best that you are capable of becoming.” “Ambition,” Marcus Aurelius reminded himself, “means tying your well-being to what other people say or do . . . Sanity means tying it to your own actions.” Do your work. Do it well. Then “let go and let God.” That’s all there needs to be. Recognition and rewards—those are just extra.

“Self-sufficiency is the greatest of all wealth.” —Epicurus

A lot has been said of so-called “F*ck You Money.” The idea being that if one can earn enough, become rich and powerful enough, that suddenly no one can touch them and they can do whatever they want. What a mirage this is! How often the target seems to mysteriously move right as we approach it. It calls to mind the observation of David “DHH” Heinemeier Hansson who said that “beyond a specific amount, f*ck-you money can be a state of mind. One that you can acquire well in advance of the corresponding bank account. One that’s founded mostly on a personal confidence that even if most of the material trappings went away, you’d still be happier for standing your ground.” The truth is being your own man, being self-contained, having fewer needs, and better, resilient skills that allow you to thrive in any and all situations. That is real wealth and freedom. That’s what Emerson was talking about in his famous essay on self-reliance and it’s what Epicurus meant too.

“Tell me to what you pay attention and I will tell you who you are.” —Jose Ortega y Gasset

It was one of the great Stoics who said that if you live with a lame man, soon enough you will walk with a limp. My father told me something similar as a kid: “You become like your friends.” It is true not just with social influences but informational ones too: If you are addicted to the chatter of the news, you will soon find yourself worried, resentful, and perpetually outraged. If you consume nothing but escapist entertainment, you will find the real world around you harder and harder to deal with. If all you do is watch the markets and obsess over every fluctuation, your worldview will become defined by money and gains and losses. But if you drink from deep, philosophical wisdom? If you have regularly in your mind role models of restraint, sobriety, courage, and honor? Well, you will start to become these things too. Tell me who you spend time with, Goethe said, and I will tell you who you are. Tell me what you pay attention to, Gasset was saying, and I can tell you the same thing. Remember that the next time you feel your finger itching to pull up your Facebook feed.

“Better to trip with the feet than with the tongue.” —Zeno

You can always get up after you fall, but remember, what has been said can never be unsaid. Especially cruel and hurtful things.

“Space I can recover. Time, never.” —Napoleon Bonaparte

Lands can be reconquered, indeed in the course of a battle, a hill or a certain plain might trade hands several times. But missed opportunities? These can never be regained. Moments in time, in culture? They can never be re-made. One can never go back in time to prepare for what they should have prepared for, no one can ever get back critical seconds that were wasted out of fear or ego. Napoleon was brilliant at trading space for time: Sure, you can make these moves, provided you are giving me the time I need to drill my troops, or move them to where I want them to be. Yet in life, most of us are terrible at this. We trade an hour of our life here or afternoon there like it can be bought back with the few dollars we were paid for it. And it is only much much later, as they are on their deathbeds or when they are looking back on what might have been, that many people realize the awful truth of this quote. Don’t do that. Embrace it now.

“You never know who’s swimming naked until the tide goes out.” —Warren Buffett

The problem with comparing yourself to other people is you really never know anyone else’s situation. The co-worker with a nice car? It could be a dangerous and unsafe salvage with 100,000 miles. The friend who always seems to be traveling to far off places? They could be up to their eyeballs in credit card debt and about to get fired by their boss. Your neighbors’ marriage which makes you so insecure about your own? It could be a nightmare, a complete lie. People do a very good job pretending at things, and their well-maintained fronts are often covers for incredible risk and irresponsibility. You never know, Warren Buffett was saying, until things get bad. If you’re living the life you know to be right, if you are making good, solid decisions, don’t be swayed by what others are doing—whether that is taking the form of irrational exuberance or panicked pessimism. See the high flying lives of others as a cautionary tale—like Icarus with his wings—and not as an inspiration or a source of insecurity. Keep doing what you’re doing and don’t be caught swimming naked! Because the tide will go out. Prepare for it! (Premeditatio Malorum)

“Search others for their virtues, thyself for thy vices.” —Benjamin Franklin

Marcus Aurelius would say something similar: “Be tolerant with others and strict with yourself.” Why? For starters because the only person you control is yourself. It’s a complete waste of time to go around projecting strict standards on other people—ones they never agreed to follow in the first place—and then being aghast or feel wronged when they fall short. The other reason is you have no idea what other people are going or have been through. That person who seemed to rudely decline the invitation you so kindly offered? What if they were working hard to recommit themselves to their family and as much as they’d like to have coffee with you, are doing their best to spend more time with their loved ones? The point is: You have no idea. So give people the benefit of the doubt. Look for good in them, assume good in them, and let that good inspire your own actions.

“The world was not big enough for Alexander the Great, but a coffin was.” —Juvenal

Ah, the way that a good one liner can humble even the world’s greatest conqueror. Remember: we are all equals in death. It makes quick work of all of us, big and small. I carry a coin in my pocket to remember this: Memento Mori. What Juvenal reminds us is the same thing that Shakespeare spoke about in Hamlet:

    “Imperious Caesar, dead and turned to clay,
    Might stop a hole to keep the wind away.
    O’ that that earth which kept the world in awe
    Should patch a wall t’ expel the winder’s flaw!”

It doesn’t matter how famous you are, how powerful you are, how much you think you have left to do on this planet, the same thing happens to all of us, and it can happen when we least expect it. And then we will be wormfood and that’s the end of it.

“To improve is to change, so to be perfect is to have changed often.” —Winston Churchill

While this is probably not a Churchill original (he most likely borrowed from Cardinal Newman: “In a higher world it is otherwise, but here below to live is to change, and to be perfect is to have changed often”), Churchill certainly abided this in his life. He’d even quip about his constant change of political affiliation: “I said a lot of stupid things when I worked with the Conservative Party, and I left it because I did not want to go on saying stupid things.” As Cicero would say when attacked that he was changing his opinion: “If something strikes me as probable, I say it; and that is how, unlike everyone else, I remain a free agent.” There is nothing more impressive—intellectually or otherwise—than to change long held beliefs, opinions, and habits. The more you’ve changed, the better you probably are.

“Judge not, lest you be judged.” —Jesus

Not only here would Jesus call us on one of our worst tendencies but immediately also ask: “And why do you look at the speck in your brother’s eye, but do not consider the plank in your own eye?” This line is similar to what the Stoic philosopher Seneca, who historical sources suggest was born the same year as Jesus, would say: “You look at the pimples of others when you yourselves are covered with a mass of sores.” Waste no time judging and worrying about other people. You have plenty of problems to deal with in your own life. Chances are your own flaws are probably worse—and in any case, they are at least in your control. So do something about them.

“Time and patience are the strongest warriors.” —Leo Tolstoy

Tolstoy puts the above words in the mouth of Field Marshall Mikhail Kutuzov in War and Peace. In real life, Kutuzov gave Napoleon a painful lesson in the truth of the epigram over a long winter in Russia in 1812. Tolstoy would also say, “Everything comes in time to him who knows how to wait.” When it comes to accomplishing anything significant, you are required to exhibit patience and fortitude, so much patience, as much as you’d think you’d need boldness and courage.

“No one saves us but ourselves / No one can and no one may.” —Buddha

Will we wait for someone to save us, or will we listen to Marcus Aurelius’s empowering call to “get active in your own rescue—if you care for yourself at all—and do it while you can.”

Because at some point, we must put articles like this one aside and take action. No one can blow our nose for us. Another blog post isn’t the answer. The right choices and decisions are. Who knows how much time you have left, or what awaits us tomorrow? So get to it.

Source:
https://www.artofmanliness.com/2018/01/22/21-best-epigrams/

Rohlik

Rohlik

500g hladka muka
20g kvasnice
30g bravcova mast
270ml vlazna voda
1čl cukor
2čl sol

Vymiesit cesto, nechat vykysnut cca 1h, rozdelit na 10 dielov, vyvalkat na trojuholnik a stocit na rozok. Na plechu kysnut este 40min a potom teplovzdusna rura 220c cca 15min.

Tartine nehnětený chleba

Na webových stránkách se rozjela mánie tartine venkovského chlebu. Je to nádherně vypečený chlebík s mechově nadýchanou střídkou a velkými oky. Ta oka má opravdu obrovská a to díky vysoké hydrataci, díky které se také většinou peče v nádobě, nikoliv volně na kameni či plechu. Ale jde to udělat i jinak, méně hydratované a proto snazší pro začátečníky.

Tartine je sice náročnější na čas, ale ne na námahu – za to se vám mnohonásobně odvděčí svou nepřekonatelnou chutí! Vím, že mnozí z vás se hydratovaných těst bojíte, neb často lepí, různě se rozlévají po pracovní ploše či v troubě. A mnoho z vás se také bojí hnětení, když nemáte robota. Na tyhle strašáky teď hned zapomeňte! Tady je recept na tartine nehnětený chléb, ale jen se 70% hydratací! Je dokonalý!

Tento tartine nehnětený chléb se díky nižší hydrataci peče bez nádoby volně v troubě, báječně se s těstem pracuje a hlavně se doopravdy nehnětete nekonečné minuty. „Cenou“ za tyhle všechny výhody je překládání těsta a to celkem 6x, což je ve finále úplná hračka. Jediné, co tartine musíte věnovat je trocha vašeho času a péče. Bude se vám hodit váha a nějaká stěrka na těsto. Rozpis je na cca 700 g bochník.
Tartine nehnětený chleba

Tartine nehnětený chleba

    Tip!

    Pokud hledáte další inspirace ke kváskování, tedy využití kvásku (nejen třeba do chleba), tak je naleznete v nově vycházející knize Kváskovanie 2, kde se objeví i moje recepty (vesměs nikde nepublikované). Kniha obsahuje přes 90 receptů od 12 různých pekařů. Recepty jsou kváskové, včetně bezlepkového pečení a bonusem jsou 2 elektronické knihy receptů zdarma k tištěné knize. Dostupné i pro platbu v českých korunách s doručením do Čech, stejně jako na Slovensko.
Na webových stránkách se rozjela mánie tartine venkovského chlebu. Je to nádherně vypečený chlebík s mechově nadýchanou střídkou a velkými oky. Ta oka má opravdu obrovská a to díky vysoké hydrataci, díky které se také většinou peče v nádobě, nikoliv volně na kameni či plechu. Ale jde to udělat i jinak, méně hydratované a proto snazší pro začátečníky.

Tartine je sice náročnější na čas, ale ne na námahu – za to se vám mnohonásobně odvděčí svou nepřekonatelnou chutí! Vím, že mnozí z vás se hydratovaných těst bojíte, neb často lepí, různě se rozlévají po pracovní ploše či v troubě. A mnoho z vás se také bojí hnětení, když nemáte robota. Na tyhle strašáky teď hned zapomeňte! Tady je recept na tartine nehnětený chléb, ale jen se 70% hydratací! Je dokonalý!

Tento tartine nehnětený chléb se díky nižší hydrataci peče bez nádoby volně v troubě, báječně se s těstem pracuje a hlavně se doopravdy nehnětete nekonečné minuty. „Cenou“ za tyhle všechny výhody je překládání těsta a to celkem 6x, což je ve finále úplná hračka. Jediné, co tartine musíte věnovat je trocha vašeho času a péče. Bude se vám hodit váha a nějaká stěrka na těsto. Rozpis je na cca 700 g bochník.
Tartine nehnětený chleba

Tartine nehnětený chleba

    Tip!

    Pokud hledáte další inspirace ke kváskování, tedy využití kvásku (nejen třeba do chleba), tak je naleznete v nově vycházející knize Kváskovanie 2, kde se objeví i moje recepty (vesměs nikde nepublikované). Kniha obsahuje přes 90 receptů od 12 různých pekařů. Recepty jsou kváskové, včetně bezlepkového pečení a bonusem jsou 2 elektronické knihy receptů zdarma k tištěné knize. Dostupné i pro platbu v českých korunách s doručením do Čech, stejně jako na Slovensko. Více informací a ojednávka tady: KLIKNĚTE ZDE

Ingredience

Večer před samotným zaděláním chleba si vyrobte preferment/rozkvas ze žitného kvásku:

    25 g chlebové pšeničné mouky
    25 g celozrnné pšeničné mouky
    10 g žitného kvásku (odeberte z mateřského kvásku z lednice)
    45 g vody cca pokojové teploty

Toto celé nechat cca 8-12 hodin rozkvasit přiklopené v pokojové teplotě (preferment = houbovitá, lepivá, bublinkatá hmota). Používám průhlednou zavařovací sklenici přikrytou kouskem igelitového sáčku s gumičkou po obvodu.

Další den přidáte následující suroviny:

    350 g prosáté chlebové pšeničné mouky
    40 g prosáté celozrnné pšeničné mouky
    240 g vody vlažné teploty kolem 32°C (v první fázi)
    20g vlažné vody (v následné fázi)
    7 g soli až na závěr! viz. postup níže

Postup

Smíchejte prosáté mouky s kváskovým prefermentem a vodou tak, aby se tekutiny a mouka spojili. Nechte odpočívat cca 20 minut přikryté v pokojové teplotě (tzv. autolýza) bez soli!!.

Teprve nyní přidejte 7 g soli a 20 g vlažné vody. Rukama promísete těsto a protlačujte mezi prsty tak, aby se sůl spojila s vodou a ta se nasákla do těsta (cca 1-2 minuty). Tak si vzpomeňte na své dětství, jak jste se rochnili v bahně na břehu rybníka…tak tohle je vlastně ta samá činnost! 😉  Těsto zakryjte a nechte v míse odpočívat 30 minut.

Pak následuje proces celkem 6 x přeložit těsto po 30 minutách. Doporučuji použít stěrku a navlhčit si ruce při prvním překladu; půjde vám to překládání a natahování těsta snadněji.

Těsto vyklopte na čistou pracovní plochu nebo ho nechte v míse, kde kyne. Vytáhněte pěkně cíp těsta do strany bez potrhání (těsto si podebírejte a natahujte stěrkou proti dlaním) a pootočte. Zopakujte z další strany. Překládejte ho jako dopis: 1/3 shora natáhnou dolů, spodní protilehlou stranu přes tu přeloženou horní; to samé zleva do prava a zprava do leva. Těsto bude malinko lepit, ale vy ho krásně podeberte stěrkou, žádnou paniku! Balíček přeloženého těsta pěkně skladem dolů položte do jen lehce vyolejované mísy a zakryjte.

Nechte opět odpočívat na lince 30 minut. Tohle si zopakujte celkem 6 x. Vím, že proces překládání se na první pohled může zdát zdlouhavý (3,5 hodiny), ale přeložení těsta jako takového zabere jen cca 1-2 minuty každou půlhodinu. Můžete tedy u toho dělat spoustu další jiné činnosti, jen si k tomu natahněte minutku či budíka (vřele doporučuji). Po posledním překládání těsta ho opět nechte 30 minut odpočinou přikryté a pak ho stočte do ošatky jako běžný bochník.
popřekládaný a zadělaný chleba jde na vykynutí do ošatky. V této fázi ho můžete dát i do lednice, pokud nemáte čas za 2,5 hodiny péct

popřekládaný a zadělaný chleba jde na vykynutí do ošatky. V této fázi ho můžete dát i do lednice, pokud nemáte čas za 2,5 hodiny péct

U stáčení bochníku je dobré si velmi lehce pomoučnit pracovní plochu, neb těsto bude stále lehce lepit (je hydratované a mělo by takové i zůstat, takže proto podsypte co nejméně to půjde). Dbejte při stáčení na vytváření povrchového napětí bochníku a pěkně těsto „utahujte“lehkým stiskem k povrchu pracovní plochy, když ho rolujete proti sobě.

Ošatku si jemně vystříkejte vodou z rozprašovače a vysypte škrobem / rýžovou moukou (jak jste zvyklí) nebo do ošatky dejte čistou utěrku a tu pak vysypte škrobem / rýžovou moukou. Bochník uložte spojem nahoru (pěkně ho spojte prsty k sobě) do ošatky, mírně poprašte povrch moukou, zakryjte a umístěte na teplé  místo bez průvanu. Někdo zakrývá těsto utěrkou; já třeba celou ošatku neprodyšně uzavřu do čisté igelitky s volným prostorem nad chlebem, aby mohl kynout. Kynutí trvá 2-3 hodiny v závislosti na okolní teplotě.
vykynutý chléb už stačí jen vyklopit na sázecí podložku, nařezat a dát péct

vykynutý chléb už stačí jen vyklopit na sázecí podložku, nařezat a dát péct

    Idea

    Pokud nevíte, jak správně vykynuté těsto poznat tak zde je osvědčený pekařský trik, tzv. prstový test kynutého těsta (pozor nefunguje u lednicového kynutí).

    Pomoučněným prstem jemně dloubněte do těsta:
    – když ďolík hned zmizí, těsto je nedokynuté, dejte mu ještě čas
    – když se ďolík vrátí tak napůl, těsto je tak akorát a chce už do trouby
    – když tam ďolík zůstane, je už těsto překynuté; znovu ho zploštěte, stočte do ošatky a tak na 30-40 minut nechte znovu vykynout a už rozpalujte troubu – nic není ztraceno  😉

Rozpalte si troubu i s plechem/nádobou na zapaření položeným na dně. Používám víko od starého litinového pekáče, funguje báječně a drží teplo. Pokud budete péct na kameni či dlaždici, tak troubu rozpalte na 250°C a po vložení pecnu, zapaření a zavření dvířek stáhněte teplotu na 230°C. Mřížku si v každém případě dejte co nejníže, aby se chléb nepřipaloval od horních topných těles. Sázení chleba je dobré provést kusem kartonu či prkýnkem, které poprašte moukou či škrobem, aby bochník krásně sklouzl do trouby.
nařezaný chléb jde do rozpálené trouby s napařením

Než ho vsadíte do rozpálené trouby, tak chléb tartine nařízněte zvrchu po celé délce uprostřed nebo řízněte dva podélné řezy shora.
nařezání je jednoduché a pokud možno i hlubší

Zapařujte chrstnutím hrnku horké vody do nádoby u dna a ihned zavřete dvířka trouby. Pečte na 230°C celých 45 minut. Během pečení zkuste vydržet a troubu neotvírat, nechte tam i zapařovací nádobu. Po vytažení z trouby nechejte pecen zchladnout na mřížce. V případě tartine chleba se neprovádí postřik vodou před ani po pečení, neb krusta není ani zdaleka tak silná a tuhá jako u běžných kváskových chlebů. Naopak je tenká a extra křupavá! Budete nadšeni!

Zapařování je u tartine nehněteného chleba nezbytné pro vytvoření extra křupavé kůrky, která nemá obdoby! Střídka je mechově nadýchaná s krásnými oky. Sami pak uznáte, že ta námaha kolem překládání těsta prostě stála za to! Tento recept je malý pecen o váze cca 700 g. Ikdyž je velikostně větší než běžné kváskové chleby v této váhové kategorii, tak je ale lehounký jako pírko…
Tartine nehnětený chleba

Tartine nehnětený chleba

    Idea

    Původní recept pochází ze zahraničních webových stránek a tamtéž najdete pod receptem kalkulačku na přepočet většího bochníku a taktéž velmi důležitou proměnnou: teplotu přidávané vody a teplotu v místnosti, kde s těstem pracujete. Oba tyto faktory mají vliv na výslednou konzistenci těsta, nadýchanost střídky atd.. Na stránkách doporučují udržovat teplotu těsta po zadělání a během kynutí cca 24°-25°C, což se dá jednoduše korigovat teplotou vody přidávané do těsta. Používá se k tomu kuchyňský teploměr, který zasunete do těsta. Mrkněte sem na kalkulačku.
    tartine nehnětený chleba k snídani

    tartine nehnětený chleba k snídani

Časový rozpis přípravy a pečení tartine:

1. den:

předem kolem deváté večer založte preferment z kvásku a nechte a teplém místě uzrát  8 -12 hodin; zde je kalkulováno 12 hodin, ale pokud máte rychlejší kvásek či v domě tepleji, tak následný den začnete o prostě něco dříve..

2. den:

    09:00 smíchejte mouku s vodou a prefermentem; 20 minut nechte odpočinout (autolýza)
    09:20 přidejte vodu a sůl, prstama propracujte; nechte odpočinout 30 minut
    09:50 překládání těsta č.1; nechte odpočinout 30 minut
    10:20 překládání těsta č.2; nechte odpočinout 30 minut
    10:50 překládání těsta č.3; nechte odpočinout 30 minut
    11:20 překládání těsta č.4; nechte odpočinout 30 minut
    11:50 překládání těsta č.5; nechte odpočinout 30 minut
    12:20 překládání těsta č.6; nechte odpočinout 30 minut
    12:50 stáčení a tvarování do ošatky
    12:55 finální kynutí v ošatce cca 150 minut / nebo lednicové kynutí, viz další odstavec
    15:00 rozehřát troubu i s napařovací nádobou
    15:35 péct bochník v zapařené troubě 45 minut na 230°C
    16:20 váš tartine nehnětený chleba je hotov!

Nebo:

    den ráno kolem 07:00 založte preferment, kolem 17:00 (pokud máte doma teplo kvásek vyběhne i dříve) zadělejte na chleba s autolýzou, kolem 21:00 stočený bochník v ošatce, zabalený do igelitky dejte na kynutí do lednice na cca 7°C až do rána.
    den kolem 08:00 upečte tartine ke snídani 🙂

    Tartine nehnětený chleba

Rozepsala jsem se trochu obšírněji zejména pro ty, co s pečením kváskových chlebů teprve začínají a mají z toho trochu obavy. Snad zde najdete odpovědi na většinu z vašich otázek či nejasností.. Věřím, že tartine vám udělá takovou radost jako mně! Dnešní snídaně byla vskutku hřejivá na duši: tarine s domácími pečenými povidly bez míchání podle tohoto receptu. Naprosto báječný zážitek! Takové momenty si člověk na dlouho zapamatuje…

S láskou Madla.

Source: http://www.korenizivota.com/tartine-nehneteny-chleba-01/

Ingredience

Večer před samotným zaděláním chleba si vyrobte preferment/rozkvas ze žitného kvásku:

    25 g chlebové pšeničné mouky
    25 g celozrnné pšeničné mouky
    10 g žitného kvásku (odeberte z mateřského kvásku z lednice)
    45 g vody cca pokojové teploty

Toto celé nechat cca 8-12 hodin rozkvasit přiklopené v pokojové teplotě (preferment = houbovitá, lepivá, bublinkatá hmota). Používám průhlednou zavařovací sklenici přikrytou kouskem igelitového sáčku s gumičkou po obvodu.

Další den přidáte následující suroviny:

    350 g prosáté chlebové pšeničné mouky
    40 g prosáté celozrnné pšeničné mouky
    240 g vody vlažné teploty kolem 32°C (v první fázi)
    20g vlažné vody (v následné fázi)
    7 g soli až na závěr! viz. postup níže

Postup

Smíchejte prosáté mouky s kváskovým prefermentem a vodou tak, aby se tekutiny a mouka spojili. Nechte odpočívat cca 20 minut přikryté v pokojové teplotě (tzv. autolýza) bez soli!!.

Teprve nyní přidejte 7 g soli a 20 g vlažné vody. Rukama promísete těsto a protlačujte mezi prsty tak, aby se sůl spojila s vodou a ta se nasákla do těsta (cca 1-2 minuty). Tak si vzpomeňte na své dětství, jak jste se rochnili v bahně na břehu rybníka…tak tohle je vlastně ta samá činnost! 😉  Těsto zakryjte a nechte v míse odpočívat 30 minut.

Pak následuje proces celkem 6 x přeložit těsto po 30 minutách. Doporučuji použít stěrku a navlhčit si ruce při prvním překladu; půjde vám to překládání a natahování těsta snadněji.

Těsto vyklopte na čistou pracovní plochu nebo ho nechte v míse, kde kyne. Vytáhněte pěkně cíp těsta do strany bez potrhání (těsto si podebírejte a natahujte stěrkou proti dlaním) a pootočte. Zopakujte z další strany. Překládejte ho jako dopis: 1/3 shora natáhnou dolů, spodní protilehlou stranu přes tu přeloženou horní; to samé zleva do prava a zprava do leva. Těsto bude malinko lepit, ale vy ho krásně podeberte stěrkou, žádnou paniku! Balíček přeloženého těsta pěkně skladem dolů položte do jen lehce vyolejované mísy a zakryjte.

Nechte opět odpočívat na lince 30 minut. Tohle si zopakujte celkem 6 x. Vím, že proces překládání se na první pohled může zdát zdlouhavý (3,5 hodiny), ale přeložení těsta jako takového zabere jen cca 1-2 minuty každou půlhodinu. Můžete tedy u toho dělat spoustu další jiné činnosti, jen si k tomu natahněte minutku či budíka (vřele doporučuji). Po posledním překládání těsta ho opět nechte 30 minut odpočinou přikryté a pak ho stočte do ošatky jako běžný bochník.
popřekládaný a zadělaný chleba jde na vykynutí do ošatky. V této fázi ho můžete dát i do lednice, pokud nemáte čas za 2,5 hodiny péct

popřekládaný a zadělaný chleba jde na vykynutí do ošatky. V této fázi ho můžete dát i do lednice, pokud nemáte čas za 2,5 hodiny péct

U stáčení bochníku je dobré si velmi lehce pomoučnit pracovní plochu, neb těsto bude stále lehce lepit (je hydratované a mělo by takové i zůstat, takže proto podsypte co nejméně to půjde). Dbejte při stáčení na vytváření povrchového napětí bochníku a pěkně těsto „utahujte“lehkým stiskem k povrchu pracovní plochy, když ho rolujete proti sobě.

Ošatku si jemně vystříkejte vodou z rozprašovače a vysypte škrobem / rýžovou moukou (jak jste zvyklí) nebo do ošatky dejte čistou utěrku a tu pak vysypte škrobem / rýžovou moukou. Bochník uložte spojem nahoru (pěkně ho spojte prsty k sobě) do ošatky, mírně poprašte povrch moukou, zakryjte a umístěte na teplé  místo bez průvanu. Někdo zakrývá těsto utěrkou; já třeba celou ošatku neprodyšně uzavřu do čisté igelitky s volným prostorem nad chlebem, aby mohl kynout. Kynutí trvá 2-3 hodiny v závislosti na okolní teplotě.
vykynutý chléb už stačí jen vyklopit na sázecí podložku, nařezat a dát péct

vykynutý chléb už stačí jen vyklopit na sázecí podložku, nařezat a dát péct

    Idea

    Pokud nevíte, jak správně vykynuté těsto poznat tak zde je osvědčený pekařský trik, tzv. prstový test kynutého těsta (pozor nefunguje u lednicového kynutí).

    Pomoučněným prstem jemně dloubněte do těsta:
    – když ďolík hned zmizí, těsto je nedokynuté, dejte mu ještě čas
    – když se ďolík vrátí tak napůl, těsto je tak akorát a chce už do trouby
    – když tam ďolík zůstane, je už těsto překynuté; znovu ho zploštěte, stočte do ošatky a tak na 30-40 minut nechte znovu vykynout a už rozpalujte troubu – nic není ztraceno  😉

Rozpalte si troubu i s plechem/nádobou na zapaření položeným na dně. Používám víko od starého litinového pekáče, funguje báječně a drží teplo. Pokud budete péct na kameni či dlaždici, tak troubu rozpalte na 250°C a po vložení pecnu, zapaření a zavření dvířek stáhněte teplotu na 230°C. Mřížku si v každém případě dejte co nejníže, aby se chléb nepřipaloval od horních topných těles. Sázení chleba je dobré provést kusem kartonu či prkýnkem, které poprašte moukou či škrobem, aby bochník krásně sklouzl do trouby.
nařezaný chléb jde do rozpálené trouby s napařením

Než ho vsadíte do rozpálené trouby, tak chléb tartine nařízněte zvrchu po celé délce uprostřed nebo řízněte dva podélné řezy shora.
nařezání je jednoduché a pokud možno i hlubší

Zapařujte chrstnutím hrnku horké vody do nádoby u dna a ihned zavřete dvířka trouby. Pečte na 230°C celých 45 minut. Během pečení zkuste vydržet a troubu neotvírat, nechte tam i zapařovací nádobu. Po vytažení z trouby nechejte pecen zchladnout na mřížce. V případě tartine chleba se neprovádí postřik vodou před ani po pečení, neb krusta není ani zdaleka tak silná a tuhá jako u běžných kváskových chlebů. Naopak je tenká a extra křupavá! Budete nadšeni!

Zapařování je u tartine nehněteného chleba nezbytné pro vytvoření extra křupavé kůrky, která nemá obdoby! Střídka je mechově nadýchaná s krásnými oky. Sami pak uznáte, že ta námaha kolem překládání těsta prostě stála za to! Tento recept je malý pecen o váze cca 700 g. Ikdyž je velikostně větší než běžné kváskové chleby v této váhové kategorii, tak je ale lehounký jako pírko…
Tartine nehnětený chleba

Tartine nehnětený chleba

    Idea

    Původní recept pochází ze zahraničních webových stránek a tamtéž najdete pod receptem kalkulačku na přepočet většího bochníku a taktéž velmi důležitou proměnnou: teplotu přidávané vody a teplotu v místnosti, kde s těstem pracujete. Oba tyto faktory mají vliv na výslednou konzistenci těsta, nadýchanost střídky atd.. Na stránkách doporučují udržovat teplotu těsta po zadělání a během kynutí cca 24°-25°C, což se dá jednoduše korigovat teplotou vody přidávané do těsta. Používá se k tomu kuchyňský teploměr, který zasunete do těsta. Mrkněte sem na kalkulačku.
    tartine nehnětený chleba k snídani

    tartine nehnětený chleba k snídani

Časový rozpis přípravy a pečení tartine:

1. den:

předem kolem deváté večer založte preferment z kvásku a nechte a teplém místě uzrát  8 -12 hodin; zde je kalkulováno 12 hodin, ale pokud máte rychlejší kvásek či v domě tepleji, tak následný den začnete o prostě něco dříve..

2. den:

    09:00 smíchejte mouku s vodou a prefermentem; 20 minut nechte odpočinout (autolýza)
    09:20 přidejte vodu a sůl, prstama propracujte; nechte odpočinout 30 minut
    09:50 překládání těsta č.1; nechte odpočinout 30 minut
    10:20 překládání těsta č.2; nechte odpočinout 30 minut
    10:50 překládání těsta č.3; nechte odpočinout 30 minut
    11:20 překládání těsta č.4; nechte odpočinout 30 minut
    11:50 překládání těsta č.5; nechte odpočinout 30 minut
    12:20 překládání těsta č.6; nechte odpočinout 30 minut
    12:50 stáčení a tvarování do ošatky
    12:55 finální kynutí v ošatce cca 150 minut / nebo lednicové kynutí, viz další odstavec
    15:00 rozehřát troubu i s napařovací nádobou
    15:35 péct bochník v zapařené troubě 45 minut na 230°C
    16:20 váš tartine nehnětený chleba je hotov!

Nebo:

    den ráno kolem 07:00 založte preferment, kolem 17:00 (pokud máte doma teplo kvásek vyběhne i dříve) zadělejte na chleba s autolýzou, kolem 21:00 stočený bochník v ošatce, zabalený do igelitky dejte na kynutí do lednice na cca 7°C až do rána.
    den kolem 08:00 upečte tartine ke snídani 🙂

    Tartine nehnětený chleba

Rozepsala jsem se trochu obšírněji zejména pro ty, co s pečením kváskových chlebů teprve začínají a mají z toho trochu obavy. Snad zde najdete odpovědi na většinu z vašich otázek či nejasností.. Věřím, že tartine vám udělá takovou radost jako mně! Dnešní snídaně byla vskutku hřejivá na duši: tarine s domácími pečenými povidly bez míchání podle tohoto receptu. Naprosto báječný zážitek! Takové momenty si člověk na dlouho zapamatuje…

S láskou Madla.

Source: http://www.korenizivota.com/tartine-nehneteny-chleba-01/

What Was Jesus Doing Before He Came to Earth?

Pre-Incarnate Jesus Was Active on Humanity’s Behalf

by Mary Fairchild
Updated January 05, 2018

Christianity says Jesus Christ came to earth during the historical reign of King Herod the Great and was born of the Virgin Mary in Bethlehem, in Israel.

But church doctrine also says Jesus is God, one of the three Persons of the Trinity, and has no beginning and no end. Since Jesus has always existed, what was he doing before his incarnation during the Roman Empire? Do we have any way of knowing?
The Trinity Offers A Clue

For Christians, the Bible is our source of truth about God, and it is full of information about Jesus, including what he was doing before he came to earth.

The first clue lies in the Trinity.

Christianity teaches there is only one God but that he exists in three Persons: Father, Son, and Holy Spirit. Even though the word “trinity” is not mentioned in the Bible, this doctrine runs from the beginning to the end of the book. There’s only one problem with it: The concept of the Trinity is impossible for the human mind to comprehend fully. The Trinity must be accepted on faith.

Jesus Existed Before Creation

Each of the three Persons of the Trinity is God, including Jesus. While our universe began at the time of creation, Jesus existed before then.

The Bible says “God is love.” (1 John 4:8, NIV). Before the creation of the universe, the three Persons of the Trinity were in a relationship, loving one another. Some confusion has arisen over the terms “Father” and “Son.” In human terms, a father must exist before a son, but that is not the case with the Trinity.

Applying these terms too literally led to the teaching that Jesus was a created being, which is considered heresy in Christian theology.

A vague clue as to what the Trinity was doing before creation came from Jesus himself:

    In his defense Jesus said to them, “My Father is always at his work to this very day, and I too am working.” (John 5:17, NIV)

So we know the Trinity was always “working,” but at what we are not told.
Jesus Participated in Creation

One of the things Jesus did before he appeared on earth in Bethlehem was create the universe. From paintings and movies, we generally picture God the Father as the sole Creator, but the Bible provides additional details:

    In the beginning was the Word, and the Word was with God, and the Word was God. He was with God in the beginning. Through him all things were made; without him nothing was made that has been made. (John 1:1-3, NIV)

    The Son is the image of the invisible God, the firstborn over all creation. For in him all things were created: things in heaven and on earth, visible and invisible, whether thrones or powers or rulers or authorities; all things have been created through him and for him. (Colossians 1:15-15, NIV)

Genesis 1:26 quotes God as saying, "Let us make mankind in our image, in our likeness..." (NIV), indicating creation was a joint effort among Father, Son, and Holy Spirit. Somehow, the Father worked through Jesus, as noted in the verses above.

The Bible reveals that the Trinity is such a tightly knit relationship that none of the Persons ever acts alone. All know what the others are about; all cooperate in everything.

The only time this triune bond was broken was when the Father abandoned Jesus on the cross.
Jesus in Disguise

Many Bible scholars believe Jesus appeared on earth centuries before his Bethlehem birth, not as a man, but as the Angel of the Lord. The Old Testament includes more than 50 references to the Angel of the Lord. This divine being, designated by the distinct term “the” angel of the Lord, was different from created angels. An indication that it might have been Jesus in disguise was the fact that the Angel of the Lord usually intervened on behalf of God’s chosen people, the Jews.

The Angel of the Lord rescued Sarah’s handmaid Hagar and her son Ishmael. The Angel of the Lord appeared in a burning bush to Moses. He fed the prophet Elijah. He came to call Gideon. At crucial times in the Old Testament, the Angel of the Lord showed up, exhibiting one of Jesus’ favorite pursuits: interceding for humanity.

Further proof is that appearances of the Angel of the Lord stopped after Jesus’ birth. He could not be on earth as a human being and as an angel simultaneously. These pre-incarnate manifestations were called theophanies or christophanies, the appearance of God to human beings.
Need to Know Basis

The Bible does not explain every detail of every single thing. In inspiring the men who wrote it, the Holy Spirit supplied as much information as we need to know. Many things remain a mystery; others are simply beyond our ability to understand.

Jesus, who is God, does not change. He has always been a compassionate, forgiving being, even before he created humankind.

While on earth, Jesus Christ was the perfect reflection of God the Father. The three Persons of the Trinity are always in complete accord. Despite the lack of facts about Jesus’ pre-creation and pre-incarnate activities, we know from his unchanging character that he always has been and always will be motivated by love.

Sources

gotquestions.org
biblicaltheology.com
https://www.thoughtco.com/jesus-before-he-came-to-earth-4157459